Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.1.2003
Svátek má Zdislava




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ: Nepříjemnosti na zápraží a už i v domě
 >EKONOMIKA: Oživení světových ekonomik se nekoná
 >POLITIKA: Odchází prezident - státník, zvolme důstojného nástupce
 >MROŽOVINY: Irák, Osvětim, Munenori aneb etika násilí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Průvodcem bez námahy
 >PSÍ PŘÍHODY: Máme doma nosála
 >AUTA: Právem dražšího
 >LIDŠTINY: Kalendář starý 32 000 let?
 >FILM: Rozhovor s Benjaminem Tučkem - řežisérem filmu Děvčátko
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 5.)
 >EVROPSKÁ UNIE: Nebudeme druhořadými členy - budeme až ve třetí řadě
 >HISTORIE: Vše už tady bylo, anebo ne?
 >POLITIKA: Václav Klaus - zázrak a balvan české politiky
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >EKOLOGIE: Lesy krajům?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Čína  
 
29.1. HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 5.)
Jan Beneš

Minulý díl

Ouvertura roku 1900

Zprávy o Boxerech přicházející se severních a severozápadních provincií o prvých vraždách misionářů a vyvražďování misií, došly už v roce 1898. Zhoustly v roce 1899. Znepokojivé bylo i pozvolné utrácení obětí mučením, způsob v Evropě už zavržený a zrušený. (U nás Marie Teresie). Poplašné zprávy o aktivitách Boxerů veřejně hlásajících záhubu všech cizinců, přichází ze všech missií po Číně rozptýlených.
V listopadu a prosinci 1899 jsou tyto zprávy stále konkretnější a ze samého okolí Pekingu. V Pekingu se také objeví Boxerské plakáty a letáky varující Číňany sloužící cizincům, že budou zavražděni. 30. prosince 1899 unesou bandité reverenda Brooka (byl na cestě ke své sestře pracující v misijní nemocnici). Nejprve přijímají nabízené výkupné, ale když se reverend pokusí uprchnout, dostihnou ho, zabijí a jeho hlavu pohodí v Pekingu do stoky. Diplomaté protestují a žádají vládu (dvůr) o zásah, záruky bezpečnosti jichž se protihodnotou dostává diplomatům čínským a Číňanům v jejich zemích.
Brookova vražda je sice prokazatelná, ale vyslanectví ji raději pokládají za isolovaný incident. Pokud jde o další zprávy tohoto druhu a přichází odevšad, odpovídají na ně slovutní diplomaté žádostí o fakta, nikoli šeptandu. Když americká misionářka Luella Miller dorazí po útěku z provincie do Pekingu a líčí s britskému velvyslanci své zážitky, ten jí uprostřed vyprávění přeruší otázkou: "Vraždí, řekla jste vraždí ? My potřebujeme fakta, nikoli pověsti."

11. leden 1900
Toho dne císařovna vydává edikt o tajných společnostech, jimž přiznává tradiční místo v čínském způsobu života. Zastupitelské úřady právem poněkud vyděsí, ale nezdá se, že příliš. Dokonce ani varování biskupa anglikánské církve Severní Číny Charlese Scotta (30.I.1900) a dokumentovatelná poškození telegrafu a železnice (či jejich staveb) je příliš nevyvádí z míry. Teprve článek v New York Christian Advocate, podnícený dopisem misionáře Browna, působícího v okolí Tiensinu, a nátlak pekingského apoštolského vikáře Faviera, militantního katolíka, je přiměje ke společné poradě velvyslanců na ruském vyslanectví. Rusové mají nejpočetnější vojenskou jednotku ve městě. Uvažuje se o jeho opuštění. Favier, správce místní katedrály Peitang, je rozhodně proti. Sám dlouholetý resident, vidí nadcházející nebezpečí a varuje, že se všichni ocitají v atmosféře jež předcházela masakru jeptišek v Tiensinu v roce 1870. Kromě katedrály jsou ve městě i katolický sirotčinec a další katedrála. Nejpevnější je právě Peitang a apoštolský vikář se rozhodne soustředit své věřící tam. Podobné přípravy činí i misionáři jiných denominací. Číňané z lepších kruhů s přáteli mezi cizinci, varují před nadcházejícím nebezpečím rovněž. Články v tomto duchu přináší i místní China Herald a China Daily News.
To už ovšem jsou v okolí Pekingu i ve městě samém soustředěny davy Boxerů, snadno rozpoznatelných podle rudých stužek na nadloktí, rudě ovázané hlavě a rudě šněrovaných opáncích. Morrison, korespondent London Times zaznamená, že cena nožů a sekáčků na trhu se zdvojnásobila. Boxeři jsou prostě všude, píše. Ale vyjadřuje přesvědčení, že zase zmizí až začne pršet a vlastností Číňanů ostatně jest, že se nedokáží organisovat, protože v nich prostě není ani za mák patriotismu. Nějaké vážnější nebezpečí prý tudíž nehrozí.

29. duben 1900
Všude po městě se objevily tisíce plakátů vyzývajících k potření cizinců. V nejlepší čínské tradici jsou náležitě květnaté.
Mořští dlouhonosí ďáblové k nám přinesli nepokoj všude kam vstoupili. Všude zakládají missie, vztyčují telegrafy a budují železnice. Neuznávají posvátné principy a hovoří špatně o bozích. Jejich hříchů je tolik jako vlasů na hlavě. Je přáním věčné blaženosti, aby telegrafní dráty byly uřezány, železnice vytrhány ze země a cizí ďáblové sťati. Chvíle jejich konce nadchází. Dne 1. května měla do terénu vyrazit americká geologická expedice Herberta Hoovera (pozdější US president) prozkoumat dosud největší objevené naleziště černého uhlí na světě. Zapíše si do deníku, že je frustrující, vzdát se prozkoumání těch ložisek, ale že za momentální situace je přednější zůstat v Tiensinu, aby mohl ochránit své čínské zaměstnance. Jemu i manželce Lou je sice po propuknutí bojů nabídnuta možnost zemi bezpečně opustit, ale s odvoláním na povinnost vůči zaměstnancům oba odmítnou.

Svědectví sira Roberta Harta
Robert Hart byl Irčan (tedy tehdy britský podrobenec) a roku 1859 se ve věku 24 let stal šéfem Čínské námořní celní správy (třetina státního rozpočtu) odváděné čínské vládě. Odpovídal za tuto službu a jen on sám najímal, odměňoval a případně propouštěl, její zaměstnance.Typický příklad použití know how. Císařovna ho titulovala Můj Harte a z britské strany byl kritisován pro své, prý až příliš pročínské postoje. Samozřejmě, mnohým Číňanům byl zase trnem v oku. Proč má takový úřad zastávat cizinec. (Jenže, kde zůstávaly peníze, dokud tam seděl Číňan?)
Hart přijal "čínský způsob života", naučil se čínsky, jistě o to snáze, že si opatřil konkunbinu Ayou. Porodila mu tři děti. Po její smrti roku 1866 se oženil se svojí švagrovou a roku 1876 se spolu s dětmi, vrátil do Anglie. Zůstal však expertem na Čínu a ve svých pamětech napsal, že pokud jde o Boxery, nelze říci, že jsme nebyli varováni. Nutno dodat, že dotázán v době krise, sice varoval, že císařský dvůr považuje boxerské nesmysly o nadpřirozenosti za reálné, ale počátek povstání předpověděl až na září.
Počátkem května se však v Pekingu změnilo počasí. Ostrý vítr z pouště Gobi město naplnil dusivým drobným prachem a ten rok nečekaně brzy také nastala vedra. Zároveň Boxeři rozšířili zprávu, že z nebes sestupuje za účelem vyhlazení cizinců, osm milionů bojovníků. (Dnes zase slyšíme o sedmdesáti pannách, očekávajících sebevražedné atentátníky).

19. květen 1900
Biskup Favier doručil francouzskému vyslanci Pichonovi urgentní žádost, aby do Pekingu povolal vojenské jednotky. Mimo jiné tam píše: Náboženství jako původ sporu je jen záminka k likvidaci všech cizinců. Datum útoku na katedrálu, jak jsem dobře informován, už bylo stanoveno. Potom přijde útok na diplomatická zastoupení. Boxeři a jejich pomocníci v Pekingu už jenom čekají na signál.

20.květen 1900
Francouzský velvyslanec svolá poradu všech zastupitelství v Pekingu. Dohodnou se, že biskup je panikář a také na tom, že místo aby požádali o vojenskou asistenci, bude lépe, obrát-li se o ochranu opět na císařský dvůr, spolu s demarší, aby Boxery potlačil. A pohrozit, že teprve pokud k tomu nedojde, povolají do Pekingu vlastní jednotky.

23.květen 1900
Britské zastoupení má plno práce s přípravou jedenaosmdesátých narozenin královny Viktorie, nicméně se v záznamu s tímto datem, kromě starostí o pozvánky, talíře, příbory, květiny a rozsazení hostů, také ocitne zápis, že Boxeři se viditelně těší podpoře císařského dvora, protože se v celých skupinách pohybují i v prostoru kasáren paláce a císařských princů.

24. květen 1900
Diplomatická zastoupení opouští většina čínských zaměstnanců. Pro Číňany, a lhostejno zda pokřtěné, či ne, začalo být nebezpečné pracovat pro cizince. Souběžně se proudí do katedrály ukrýt zástupy těch pokřtěných, mnozí zranění a se stopami mučení. Na britskou ambasádu dorazí vyčerpaný uprchlík ze stavby železnice jež má spojit Peking s Hankow. Přinese zprávu, že koleje byly vytrhány, telegrafní sloupy pokáceny a nádraží v Fensai, kde se trať připojuje na dráhu z Pekingu do Tiensinu, vypáleno, Belgičané, kteří stavbu vedli a jejich rodiny, jsou obklíčeni ve svém táboře asi 25 km od Pekingu.
Francouzi rychle organisují záchranou výpravu. Pět Francouzů a jeden Australan, až po zuby vyzbrojení, jim vyrazí na pomoc. Vezou munici, jídlo a vedou si sebou i reservní zvířata. Nenarazí na odpor a tak se do Pekingu vrátí spolu se sedmi dětmi, devíti ženami a dvanácti otřesenými Belgičany. Na odjezdu ještě stačí z povzdálí zaznamenat, že jejich opuštěná obydlí už hoří a císařští vojáci se účastní rabování. Nikdo z nich ovšem neví, že Boxeři už zavraždili jejich velitele a dvůr prostě s Boxery už nic dělat nemůže, ani kdyby chtěl. Nemá běh událostí v rukou. Jenže, vlastně zase tak moc ani nechce.
Zároveň dojde zpráva o masakru křesťanů na předměstí Čonkau. Pohlednější křesťanky prý byly odprodány do bordelů. Dopisovatel London Times a další reportéři se tam vypraví, ale nedojdou. Jen zpovzdálí pozorují k nebi stoupající kouř.
Guvernantka německého velvyslance Klára informuje své zaměstnavatele, že podle jejích čínských pomocníků (měla jich 40) je město plné Boxerů čekajících jen na signál k povstání. Ten má být dán heslem Smrt a zničení cizincům ! Téhož dne Boxeři strhnou cizinci postavený železný most přes Peiku, spálí císařskou železniční soupravu a zničí lokomotivy v císařském depu.

27.květen
Diplomaté se znovu (po několika útocích) u dvora dožadují ochrany.

28.květen
Dva britští pastoři předmětem útoku. Vyslanci se usnáší povolat vlastní jednotky.

31. květen
Do Pekingu dorazí na ochranu diplomatické čtvrti prvé spojenecké jednotky, jejich příchod je přerušen

4. června, když Boxeři zničí železniční trať k pobřeží. Dosud však funguje telegraf do Tiensinu a přístavu Taku. Britský velvyslanec žádá o vyslání pomocné výpravy. V Taku kotví 39 evropských lodí.

9. červen
Boxeři na lidové slavnosti zničí v Pekingu dostihovou dráhu (ekvivalent našich útoků na McDonaldy, co symbol hnusného západu).

10. červen
Je přerušeno telegrafické spojení. Z Tiensinu vyráží britský admirál Seymour v čele narychlo uplácané pomocné výpravy v počtu 2 072 mužů. Sestává z námořníků ruských, anglických, amerických, italských, francouzských, japonských a rakousko-uherských lodí. Mají sedm polních děl a deset kulometů a vypraví se na cestu celkem v pěti vlakových soupravách. Použití vlaku (jednokolejná železniční trať) jim připadá nejvhodnější a nejrychlejší. Předpokládají, že kdesi před Pekingem přerušenou železniční trať prostě opraví.
Seymour se proslavil poprvé v Krymské válce (1857) teď je nejvyšším důstojníkem v Tiensinu. Je ovšem námořní důstojník a jeho zkušenosti pozemního válčení jsou nulové. Leč reglamá je reglamá, je nejvyšším důstojníkem v oblasti. Podobně je v Pekingu, jako služebně nejstaršímu, svěřena obrana rakousko-uherskému námořnímu kapitánu Thortonovi. (což je ten, který kázal při obraně své ambasády pálit do vzduchu).

11. červen
Už vzpomenutá vražda japonského diplomata příslušníky pravidelných čínských muslimských císařských jednotek Kansu. Seymourova výprava je zastavena 45 kilometrů od Tiensinu, Boxeři přeruší i trať za ní (spálí most přes Peiku) a je obklíčena ve svých vlacích přibližně třicetitisícovou armádou Boxerů a císařských jednotek.

15. červen
Seymourovy jednotky se dávají na ústup, respektive začínají se probíjet nazpět k pobřeží. Trať teď nemohou použít, most přes už překročenou řeku Peiku za nimi byl spálen. (Část jednotek zůstane na druhém břehu). Výpravě tedy nezbývá než se probíjet pěšky a jinou trasou. Za zády ovšem mají už mezitím Boxery ovládnutý Tiensin (s obleženou místní mezinárodní cizineckou čtvrtí) a císařskou pevnost Hsiku. Admirálovi se však podaří vyslat posly do přístavu Taku (projdou). Ale ani tam není situace příliš dobrá. Přístav ovládají dvě čínské pevnosti, docela nedávno vyzbrojené od Kruppa. Spoléhá však na to, že válečná plavidla mu připlují řekou na pomoc.

16. červen
Jenže Číňané přístup do řeky Peiku zaminovali a v přístavu Taku obsadí nádraží i železnici. Česky to lze vyjádřit slovy: Spadla klec. Vjezd do řeky navíc ovládají dvě s pomocí Evropanů nedávno přebudované a vyzbrojené pevnosti.

17. červen
Takže je to na velitelích těch lodí a jejich posádkách. Spojenecké lodě ostřelují a pak jejich posádky dobudou obě čínské pevnosti v přístavu Taku. Čínské pravidelné jednotky mezitím útočí na cizineckou čtvrť v Tiensinu.

19. červen
Princ Tsung-Li doručuje do diplomatické čtvrti v Pekingu císařské ultimatum požadující okamžitý odchod všech cizinců z Pekingu. Tam se o tom vážně uvažuje, jenže vydat se z obležené čtvrti poskytující sic pofidérní, ale přece jen možnost určité ochrany, opustit zabarikádované ulice a ochranné zdi svých vyslanectví, znamená sebevraždu. Princovo ultimatum neobsahuje žádné záruky a navíc je tu otázka, nakolik by byly platné i kdyby tam byly vysloveny. Protože vysypávat z pytlů rýži a plnit je pískem je příliš zdlouhavé, usneseno použít na opevnění rovnou pytle s rýží. (Osvědčilo se).

20. červen
Pravidelnými čínskými jednotkami je zavražděn německý velvyslanec v Pekingu, baron von Ketteler a diplomatická čtvrť je pod jejich dělostřeleckou palbou. Vražda německého velvyslance pak způsobí, že velení odvetné akce je svěřeno Německu, neboť nejvyšší zavražděný diplomat byl Němec.

21. červen
Toho dne Čína úředně vyhlašuje válku Anglii, Francii, Německu, Rusku, Italii, Rakousko-Uhersku, Belgii a Holandsku.

22. června
Zhruba tisícovce mužů z obklíčené Seymourovy výpravy, odříznuté od čel zničeným mostem přes Peiku, se podaří probít se zpět do obklíčeného Tiensinu. Cestou urputným bojem dobudou a zničí čínský centrální armádní arsenál ve Hsiku. Pro další vývoj to bude mít základní význam. Číňané zde měli uskladněnu převážnou většinou zbrojních dodávek zbraní a munice z Evropy.

Pozastavení
Jaké mají šance obležení a jaké šance mají cizinci v této věci vůbec?
V Pekingu diplomatickou čtvrť brání 53 amerických marinů a 3 jejich důstojníci, 30 rakouských námořníků a 5 důstojníků, 79 britských námořních pěšáků a 3 důstojníci, 45 francouzských námořníků a 2 důstojníci, 51 německý námořní pěšák a 1 důstojník, 28 italských námořníků a 1 důstojník, 24 japonských námořníků a 2 důstojníci, 72 ruských námořníků, 7 kozáků a 2 důstojníci. Kromě toho se sejde 125 dobrovolníků různých národností, které události v Pekingu prostě zastihly. (Patří mezi ně i ten v prvých dnech bojů velící rakouský námořní kapitán Thorton).
V Pekingu je ovšem obležena i katedrála Peitang. (Svého konce se tato katedrála dočká roku 1969 za Maovy kulturní revoluce, kdy jsou v Číně zbořeny všechny katolické chrámy). V událostech roku 1900 se tam velení ujímá naprostý vojenský neprofesionál, biskup Favier. Má k disposici 30 francouzských námořníků a 11 italských a po jednom francouzském a italském důstojníku s nimi.
Dnes bude asi působit protichůdně, zjistíme-li, že obránci při evidenci svých možností na prvém místě uvádí, že díky Bohu mají dostatečnou zásobu tabáku a zejména cigaret. Jinak na tom ovšem byli dost mizerně. K disposici měli jedno italské dělo se 120 kusy munice, americký kulomet Colt s 25 000 náboji, rakouský kulomet Schwarzlose, britský pětihlavňový (rotační a už tehdy zastaralý) kulomet Nordenfelt. V průběhu obléhání ještě ve sklepě italského objevena velvyslanectví dělová hlaveň, kterou američtí námořní pěšáci (maríni) upevní na dvoukolou osu a upraví k palbě. Bez miřidel. Dostalo to název Mezinárodní dělo a naštěstí kalibrem skoro ladilo s 602 kusy dělostřelecké munice objevené zas ve skladu ruského velvyslanectví (původně jakási zabordelená dodávka pro čínskou armádu). Pokud jde o potraviny byla tu rýže. Pokud jde o maso, tažná zvířata a jezdečtí koně. Problémem byl nedostatek pitné vody, prach a hmyz, zejména blechy. Řádí úplavice i jiné choroby. Podobně jako u Seymoura, jsou zde při té mezinárodní směsi, problémy komunikační. Obležení se skládají celkem z 16 národností. Také místa na spaní není dost, spí se na směny a to kdekoli, v místech dost pevných na to, aby odolaly dělostřelecké palbě.

Příště

Co má k disposici Čína?


Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: