Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 30.1.2003
Svátek má Robin




  Výběr z vydání
 >ZE ZAHRANIČNÍHO TISKU: Příklad pro nás? (2)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Blem blem, blem blem, aneb Humanitární a záchranná akce na zabezpečení lidských životů a zdraví
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (závěr)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Katastrofa se nekonala
 >PSÍ PŘÍHODY: Vzornost - a nebyla k ničemu
 >KULTURA: Náchodská prima sezóna má svého prezidenta
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >GLOSA: Exekuce - msta na dlužnících
 >VIDĚNO: Volby prezidenta trochu jinak
 >PRÁVO: Analýza zákona č. 449 ze dne 27.11.2001 o myslivosti
 >POSTŘEH: O hospodě
 >FEJETON: Všeho moc škodí
 >O KNIZE: Znásilňování a bulíkování
 >GLOSA: Návod jak zvolit prezidenta v Parlamentu bez větších problémů.
 >HUDBA: Co prodává Christina Aguilera?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
30.1. POSTŘEH: O hospodě
Ivo Rýznar

Nadávaj' mi do Pražáka,
tak si zajdu na ležáka,
na stojáka v hospodě
zase budu v pohodě.

Někdy se přinatrefí, že veršíky jsou inspirovány skutečnou událostí. Zrovna to dnešní, to nemá k hospodě opravdu moc daleko. Včera jsem na kohosi čekal, a protože venku bylo nevlídno a ruce mne zábly, zamířil jsem na jedno (pivo) do sídlištní restaurace. Hospody, pajzlu, jak je komu libo, záleží jenom na estetickém cítění.
Jen co jsem vešel dovnitř, objevil se problém. Tedy pro mne. Nevěděl jsem totiž kam si sednout. Copak o to, volných židlí byl dostatek, ale volný stůl jako takový žádný. U každého seděl jeden člověk až dva lidé. Na jednom se uhnízdil dokonce nějaký "Reservé". Možná to vypadá, že jsem si chtěl sednout na stůl, ale pravda je taková, že jsem nehodlal sdílet ušmudlaný ubrus s nikým jiným. A tak jsem se vrátil k výčepu, nechal si proti vysázení mincí strčit do ruky půllitr přechlazeného moku (zřejmě z osmého schodu) a postavil jsem se k pultíku. Nejsem barbar, který do sebe obrátí celý obsah sklenice, a tak jsem začal pozorovat okolí. Přitom jsem zjistil, že prakticky všichni návštěvníci osvěžovny se zřejmě dost dobře znají, halekali na sebe přes uličky mezi stoly. Čím dál více jsem si připadal jako cizinec, rušivý element. Nepochopil jsem pak tedy důvod, proč si dotyční nesedli k jednomu stolu. Přinejmenším by ušetřili sobě hlasivky, soustavně chlazené pivem. Dokonce mi to přišlo od nich značně sobecké, obsadit celý stůl a neumožnit nám nesmělým, kterým je trapná ona větička: "Máte zde prosím volno?", si sednout. Anebo chodí do hospody samí introverti?
Dopil jsem, vrátil sklenici k výčepu, sebral odložený kufřík (můj), nasadil si čepici a vyrazil ven do zimy. A nakonec jsem byl rád, že jsem si nikam nepřisedl. Jsem totiž velice ohleduplný.
Vždyť bych dělal někomu v rozhovoru akustickou clonu...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: