Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 30.1.2003
Svátek má Robin




  Výběr z vydání
 >ZE ZAHRANIČNÍHO TISKU: Příklad pro nás? (2)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Blem blem, blem blem, aneb Humanitární a záchranná akce na zabezpečení lidských životů a zdraví
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (závěr)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Katastrofa se nekonala
 >PSÍ PŘÍHODY: Vzornost - a nebyla k ničemu
 >KULTURA: Náchodská prima sezóna má svého prezidenta
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >GLOSA: Exekuce - msta na dlužnících
 >VIDĚNO: Volby prezidenta trochu jinak
 >PRÁVO: Analýza zákona č. 449 ze dne 27.11.2001 o myslivosti
 >POSTŘEH: O hospodě
 >FEJETON: Všeho moc škodí
 >O KNIZE: Znásilňování a bulíkování
 >GLOSA: Návod jak zvolit prezidenta v Parlamentu bez větších problémů.
 >HUDBA: Co prodává Christina Aguilera?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Holandsko  
 
30.1. ZE ZAHRANIČNÍHO TISKU: Příklad pro nás? (2)
Jaroslav Teplý

Patricia Boon informovala 11. ledna t.r. v ekonomické rubrice holandského deníku De Telegraaf o činnosti výrobce želatiny a zpracovatele vedlejších jatečních produktů - společnosti Sobel. Tato akciová společnost, která je v rukou třiceti tisíc dobytek chovajících sedláků sdružených v organisaci ZLTO, není zrovna malá. Má silnou posici na trhu krmiva pro psy a kočky a kromě želatiny je i druhým největším světovým producentem kapslí pro farmaceutický průmysl. Obrat želatinové divise dosáhl roku 2001 asi ? 250 milionů, farmaceutické asi ? 225 milionů a organické produkce asi ? 250 milionů. V prosinci 2001 převzala za ? 100 milionů německou společnost Moksel , která je číslo 1 na německém trhu masa s podílem 23% průmyslového. předbaleného masa (= balené maso dodávané do prodejen, tedy nikoliv přímo konsumentům).

Podle šéfa Sobelu van Doorna poroste tento trh v příštích letech asi 65% nejen v Německu, ale i v Holandsku.To ovšem nebyl jediný důvod k převzetí Moksela. Sobel si chtěl vytvořit předmostí v zemi, kde má dobrý odbyt. Mimoto má Moksel už od sedmdesátých let výborné kontakty ve většině východoevropských zemí. Také Sobel je už v těchto zemích přítomen se svými vedlejšími jatečními produkty. "Musíme počítat s budoucím vývojem" říká Van Doorn, "ačkoliv naše zastoupení tam není zatím silné, můžeme se již rozvinout.".

Aby mohl Sobel dále růst, vytvořil si holding Best Agrifund, jehož pracovní společnosti jsou Sobel a Bestmeat Company. V této poslední má být kromě Moksela i největší holandský koncern v oboru dobytka a masa Dumeco, který má Best Agrifund převzít výměnou akcií..

V těchto převzetích či fusích hrají roli i supermarkty. Podle Van Doorna je trh s masem ještě stále fragmentovaný. "Supermarkty potřebují dobré maso a dobré dodavatele. Chtějí také smlouvy s delším termínem. K tomu jsou velcí dodavatelé vhodným partnerem pro supermarkty. Tady je před námi kombinace a relace, do které chceme se supermarkty jít." Van Doorn se domnívá, že Sobel a Moksel za několik let dosáhnou obratu téměř ? 3 miliardy a zisku ? 40 milionů.

To by nepochybně měli vzít v úvahu čeští chovatelé dobytka i ostatní sedláci, s kterými dosud snadno manipulují výkupní společnosti stojící mezi výrobcem a trhem. Ovšem shora uvedená fakta seznamují čtenáře s lepší stránkou Sobelu či Best Agrifundu. Vzpomeneme-li si na poručíka Duba, bude asi možnost poznat takový koncern i z jeho špatné stránky. O tom svědčí události, které se odehrály před několika lety Konsumenti začali jevit stále větší zájem o maso z dobytka, tehdy převážně vepřů, chovaného na volných prostorách, který dorůstal pomaleji v přijatelných podmínkách. Maso bylo dražší, než z normálního rychlovýkrmu, ale chutnější. K všeobecnému překvapení docházelo tehdy k bankrotům sedláků, kteří se tímto chovem zabývali, v době konjunktury, což dříve nebývalo, ale řekl bych dnes už jsme dál, soudruzi. Organisace vykupující tato prasata od individuálních neorganisovaných chovatelů asi za ně platila málo a prodávala draho maloobchodu, čímž zabila dvě mouchy jednou ranou. Výdělek strčila do kapsy sama a zneškodnila nebezpečnou konkurenci pro standartní rychlovýkrmny. Tím nechci říci, že za tím stál právě shora zmíněný Sobel, ale položíme-li si známou otázku z detektivek "cui bono?", zavede nás odpověď právě do světa podobných společností.

Na téže stránce deníku si stěžuje Willem Vermeend na úpadek holandského výrobního průmyslu.Zejména v posledních desíti letech se propadal export holandských výrobků. V roce 1990 tvořily holandské výrobky 80% holandského exportu. Dnes je to méně než 60%. Zbývajících 40% je zboží, které se přepravuje přes Holandsko, aniž by se tam nějak průmyslově upravovalo. Na tomto transitu se vydělává 10 eurocentů na každém euru transitu. To je ovšem podstatně méně než na exportu v Holandsku vyrobených produktů, kde se vydělává 60 eurocentů z každého eura. Část z toho se kompensuje růstem služeb, které ovšem nemohou nahradit ztráty výrobního průmyslu. Tento vývoj ohrožuje budoucí hospodářský růst a zaměstnanost. Vermeend pak uvažuje o možnostech, jak oživit výrobní průmysl.

On je však zajímavá postava také tím, že je autorem poslední právě zaváděné reformy daňového systému. Musím předeslat, že v Holandsku existuje velmi dlouhá tradice v oboru vybírání daní a stejně dlouhá tradice v oboru, jak se daním legálním způsobem vyhnout. Našinec jen žasne nad stylem myšlení zákonodárců a hledačů děr v systému. Na to my prostě zatím nemáme. Pravidelně se provádějí reformy, aby vybírání daní bylo pochopitelné a průhledné i pro obyčejné občany, ale nětšinou bývá nový systém složitější a morálně pochybnější, alespoň z našeho hlediska. Vermeend zavedl pro příjmy jiné než mzdové, t.j. z cenných papírů, úroků a investic a pod. zajímavý systém. Místo, aby zdaňoval skutečné výtěžky, zavedl fiktivní výnos 4% a ten zdanil třiceti procenty. To znamená máte sto tisíc, fiktivní výnos je 4 tisíce, z toho je daň 30% tedy 1200, tedy jakási daň z majetku ve výši 1,2%. Kdyby byl s tím přišel v době, kdy na bursách rostly stromy do nebe, nikdo by si s tím hlavu nelámal. Jenomže teď má Holandsko tzv. stagflation, t.j. minimální růst a při tom inflaci kolem 4%. Na knížku ve spořitelně resp. v bance se dostane průměrně 3,5%. To znamená, že majitel nemá ani dostatečnou kompensaci za inflaci, tedy prodělává a ještě musí platit daň z "výdělku". Kritikům Vermeend vysvětlil, že takhle má státní pokladna zajištěný trvalý příjem. "Každý něco pro vlast" nazval kdysi Václav Klicpera svou divadelní hru, přesněji řečeno frašku.

23.01.2003


Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: