Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 30.1.2003
Svátek má Robin




  Výběr z vydání
 >ZE ZAHRANIČNÍHO TISKU: Příklad pro nás? (2)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Blem blem, blem blem, aneb Humanitární a záchranná akce na zabezpečení lidských životů a zdraví
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (závěr)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Katastrofa se nekonala
 >PSÍ PŘÍHODY: Vzornost - a nebyla k ničemu
 >KULTURA: Náchodská prima sezóna má svého prezidenta
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >GLOSA: Exekuce - msta na dlužnících
 >VIDĚNO: Volby prezidenta trochu jinak
 >PRÁVO: Analýza zákona č. 449 ze dne 27.11.2001 o myslivosti
 >POSTŘEH: O hospodě
 >FEJETON: Všeho moc škodí
 >O KNIZE: Znásilňování a bulíkování
 >GLOSA: Návod jak zvolit prezidenta v Parlamentu bez větších problémů.
 >HUDBA: Co prodává Christina Aguilera?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Čína  
 
30.1. HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (závěr)
Jan Beneš

Co má k disposici Čína?

Tady už jsme spíš závislí na informacích zpravodajství jejich oponentů, než na pramenech čínských. Jednotky jsou to četné, včetně tibetských a mongolských a najmě poetických jmen jako Zarputilí, Zelení, Rozhodnutí, Tygři. Například jednotky Kansu jsou ještě vybaveni přívlastkem Odvážní. Kromě od roku 1894 německými důstojníky cvičené a Německem vyzbrojené Zaryté divise (18 000 mužů) jsou mezi těmito jednotkami ovšem také dosud lučištníci a kopiníci. Mongolská kavalerie vyzbrojená většinou jen šavlemi. Na rozdíl od zbytku čínské armády, používající například šestnácti různých druhů pušek (podle toho kolik který generál dostal úplatku od dodavatele a není vyjimkou, že v téže jednotce jsou zbraně různé) je Zarytá divise vyzbrojena jednotně. Mauserovkami, kulomety Maxim a děly od Kruppa. V čínské výzbroji ostatně nechybí ani děla naší firmy Škoda.
Početně představuje tato čínská armáda více jak milion mužů. A pak jsou tu ovšem přepočetní Boxeři. Zarytá divise naštěstí, po odchodu německých instruktorů (1898) sklouzla v odporu ke všemu cizímu, k obecným nepořádkům a v kritické bitvě o přístup do Pekingu nepamatuje na zásoby své munice. Zatím, v nastávající druhé půli června 1900, to vypadá pro obléhané dost bledě. Protože telegrafní spojení je přerušeno, situaci v Pekingu nikdo opravdu nezná a různé evropské listy už přinášejí zprávy o tom, že celá cizinecká kolonie v Pekingu byla vyvražděna.

Spojenecká flotila v Taku.
Prozíravě zde byla, zhruba do polovice června, shromážděna z různých oblastí Pacifiku a Dálného východu. Britové tu mají devět lodí, Francouzi čtyři, Rusové (velitelem flotily je admirál Hildebrandt) pět, Američané dvě (jejich velitel se jmenuje Kempff) a křižník Newark dorazí později. Německé císařství tu operuje sedmi koráby, Japonci třemi a Italové a Rakousko po jednom. Skutečnou palebnou sílu však představuje jen americký nepancéřovaný kolový parník Monocasy, ale vybavený 150 mm děly, britské torpédoborce Fame a Whiting a korveta Algerine. Jinak se většinou jedná jen o dělové čluny, anebo torpedovky. Ruská bitevní loď Rossia a lodi s větším ponorem vůbec, se nemohou pro miny kolem odvážit opustit svá kotviště.
Z posádek těch lodí shromáždil svou výpravu admirál Seymour. Nicméně, po otevřeném propuknutí bojů dokáže jejich zbytek už 23. června uvolnit ze sevření obležené v Tiensinu (při jehož obraně se proslaví budoucí americký president Hoover a zejména jeho žena, která rovněž neváhá chopit se zbraně).

26.červen
Toho dne se jízdní koloně 960 kozáků, podařilo vyprostit ze sevření zbytek Seymourovy pomocné výpravy, ustupující po opuštění železnice podél řeky Peiku. Rusové tehdy ku štěstí Seymoura a jeho mužů, dosud drželi (měli v nájmu) Port Athur, Mandžurii a Liotangský poloostrov a kozáci byli rozmístěni k ochraně stavby Východočínské dráhy. Nicméně jejich bleskový zhruba 300 km dlouhý bojový přesun a zejména vyhledání a nalezení zle tísněného Seymoura, zůstává dodnes udivujícím výkonem jejich brannosti.

27.červen
Spojenecké síly, teď už posílené i o zbytek Seymourových mužů, dobývají arsenál (čínskou vojenskou posádku) v Tiensinu.

Obležení v Pekingu mezitím doslova bojují o život. Americká námořní pěchota dokáže zaútočit na nejbližší posice čínských dělostřelců a zneškodnit jejich děla. Pak se musí stáhnout, ale zničující přímé dělostřelecké ostřelování ustane. Číňané zapálí čtvrti sousedící s obleženými a snaží se o přenesení požáru do diplomatické čtvrti. Obležení tedy musí ještě hasit. Pod neustálou dělostřeleckou palbou, jak později zjištěno z šedesáti děl, je i Tiensin.
V Evropě se mocnosti dohadují na formě pomoci, Britové spěšně do Taku dopravují své Gurky a Bengálské střelce. Přijíždí Rusové i Japonci. V Německu je formován zvláštní Východoasijskou brigádu. Britové k obecnému překvapení nasazují do bojů i svoje čínské jednotky, zformované právě před čtyřmi měsíci v Hongkongu. A ti vojáci se osvědčují. (Kipling se o tom později vyjádří jako o důkazu, že Británie dělá z bláta muže). Italie vypraví jedenáct rot svých bersaglierů. Rakousko křižník Zenta a 400 mužů.
Polní maršál hrabě von Waldersee je sice dosud v Německu, ale kumulace bojové síly dovoluje už vyjít z obrany. Nejistota osudu těch obklíčených v Pekingu k tomu pak přímo nutí Velení se zatím ujímá z Indie dorazivší britský brigádní generál, Sir Alfred Gaselee.

3. července
Toho dne se Američanům a Francouzům podaří dobýt a udržet čínské posice na městských hradbách odkud byli obležení ostřelování i z ručních zbraní. Zároveň dojde zpráva o masakru misionářů, jeptišek a čínských konvertitů v klášteře Paoting Fu.

9. července
Je znovu dobyt a tentokrát pro jistotu vyhozen do povětří, arsenál v Hsiku.

14. července
Dobyt zbytek města Tiensinu, tehdy také napočítáno těch 60 děl, ostřelujících cizineckou čtvrť. Obležení v Pekingu mezitím vyjednávají dvakrát příměří. Vydrží mezi 17. a 25. červencem a mezi 27. červencem a 4. srpnem.

4.srpna
Z Tiensinu vyráží k Pekingu výprava generála Gaselee. Nesleduje tentokrát železniční trať, ale postupuje, respektive probojovává se, podle toku řeky Peiku. Výprava se skládá z 2 900 různých britských jednotek, 2 200 Američanů se šesti děly, 9 000 Japonců s 24 děly, 2 900 Rusů s osmi děly a oddílem kavalerie (dragouni, nikoli kozáci) 1 200 Francouzů s 12 děly a skupiny italských a rakouských námořníků. Mezi těmito přibližně 17 000 muži a Pekingem je ovšem osmdesátitisícová čínská pravidelná armáda a ovšem stále poněkud záhadní Boxeři, jejichž počty postupujícím těžko odhadovat prostě už jen proto, že to nejsou regulerní jednotky. Peking je od Tiensinu (podél řeky Peiku) vzdálen 150 km. 5. 6. a 12. srpna jsou svedeny bitvy o města Peisang, Jang Tsun a Tungchow. O den později výprava oblehne Peking, v němž je obležena cizinecká čtvrť. Mezi výpravou a obleženými není žádná komunikace. Peking chrání až dvanáct metrů vysoké a čtrnáct metrů silné hradby.

14. srpna
proniká do města jako prvá britská indická jednotka Bengálců, skoro oučasíně jinou městskou bránu rozstříli kanony Rusové a obklíčení končí. O den později prchá z města císařovna a její dvůr a

16. srpna se probíjí vojáci k obležené pekingské katedrále.

28. srpna se koná spojenecká přehlídka vítězství ve Zakázaném městě. Peking je většinou v troskách.

---

Čímž by ta historie mohla končit. Leč nezapomínejme, že je vyhlášena válka a ta válka pokračuje, ačkoli obleženým prokletým cizincům už nejde o život. Tu válku vyhlásila Čína, byť vražda velvyslance a útok na zastupitelství samo o sobě představuje válečný akt. (Pořád ještě máme ten údiv, že si dodnes totéž myslí Američané o osudu svého velvyslanectví v Teheránu?)
Teprve 21. září 1900 dorazí do Taku velící německý maršál a síly mocností, teď už o síle 68 000, tedy válčí. Je to trestající válka. Císařovna, symbol země, prchá dál a ještě dál a nakonec 22. prosince 1900 přijímá spojenecké podmínky míru. Dvůr vydává i vrahy barona Kettlera, princ Tsung Li je zapuzen a poslední den roku 1900 jsou v Pekingu vrahové veřejně popraveni. Popravy za vraždy jeptišek a misionářů se konají i jinde, většinou jen s fasádou justice, protože soudci jsou závislí na tlumočnících. V Paoting Fu, "hlavním městě" Boxerů, které se odmítne vzdát je po jeho dobytí popraveno 150 osob. Maršál Waldersee nechává rozsudky před vykonáním telegraficky schvalovat císařem v Berlíně a císař je potvrzuje.
Mezi vlastními i spojeneckými jednotkami není maršál sám příliš populární, opatřil si totiž čínskou milenku. Mimochodem, Číňanku dovezenou spolu s ním z Berlína. Teprve 7. září 1901 je podepsána mírová smlouva. Poměrně nejdéle Číňanům trvá, než v jejích podmínkách souhlasí s omluvou Německu a Japonsku (za vraždy diplomatů). Mezi jejími podmínkami je i rozpuštění Boxerské společnosti.

Až 7. ledna 1902 se císařovna vrací do Pekingu.
Mezitím ovšem už dochází k vážným třenicím mezi spojenci. Už 12. Března 1901 se Rusové a Britové dostanou do sporu a málem i do bojů, o železniční stanici v Tiensinu. Dochází ke kolisím mezi Němci a Francouzi a Britové jsou obecně obviňováni z měkkosti vůči Číňanům.
Čína souhlasí s výplatou náhrady ve výši (tehdejších) 333, 000 000 (asi tak x 50 dnes). Nikdy ovšem splaceny nejsou. Spojené státy se reparací už roku 1908 vzdávají, náhradou za čínskou vládní úhradu studia Číňanů na amerických universitách. (Důležitější než dát žíznivému napít, je naučit ho kopat studnu). Do roku 1949 ji dodržuje Čankajšek. Americká pomoc Čankajškovi ve válce proti Japonsku (od roku 1930) a pak proti komunistům, tyto náklady samozřejmě mnohokrát převyšuje. Boxerské povstání byl zoufalý pokud zachránit v Číně feudalismus. (Kulturní revoluce roku 1969 má zase zachránit Maoův komunismus). Povstání, než dvorem přesměrováno, směřovalo i proti dynastii Mandžu, považované také za cizí.
Základní spor mezi nedávnými spojenci z roku 1900, se už roku 1901, vede o čínský trh. Spojené státy a Britanie zastávají politiku otevřených dveří, tj. rovné šance, Rusko i Japonsko si žádají zavedení nedotknutelných sfér vlivu. Kvůli nim se nakonec roku 1904 tyto země dostanou do války. Rusy v Port Arturu a Mandžurii, od té doby Mandžuska, nahradí Japonci. Tango Na vršcích Mandžurie, se ale hraje v Rusku dodnes. Také píseň o křižníku Varjag, neupadla v zapomenutí. O deset let později už válčí někdejší spojenci proti sobě na celém světě, Japonci hbitě obsazují někdejší německé nájmy v Číně a nakonec se kvůli svým expansím v Číně dostávají o další dvě desítky let později, do války proti USA, po boku Německa.
Nedostatek lidských zdrojů pak vede evropské mocnosti už během prvé světové k jejich doplňování z kolonií. Čímž se tito lidé (z bláta) stávají zručnější, vzdělanější, vyzbrojenější a přijdou také na nápad, že by vlastně jejich země kolonie být ani nemusily. Většinou se arciť hlavně naučili ovládat zbraně, jezdit mercedeskami, zakládat konta ve Švýcarech, ale už ne ovládat vlastní ekonomiku a opatřit pro vlastní obyvatele dost potravy a jakž, takž spokojené živobytí. To, ale nic nemění na bravuře, odvaze i utrpení těch, a v rakouských vojštích bylo dost Čechů, kteří tenkrát v Číně bojovali. My to nějak pozapomenuli, dokonce knížky českého námořníka Škáchy, o dobrodružstvích jež tam tehdy nalezl, zmizely v době totality i z knihoven. Však byla druhdy zakázána i písnička: Byl jeden Číňánek, ten byl jako z čítanek, kukadla měl nakřivo a pěkný copánek, na níž si možná vzpomenou pamětníci ranného Karla Vlacha a Zdeňka Bartáka. Po 1. září 1949 byla považována za urážku lidové Číny. Chcete-li se tudíž cosi o našincích tehdy tam bojujících dozvědět, musíte do vojenskému musea do Vídně.
Knížky jež o tom ti Češi sepsali u nás dávno upadly v zapomenutí, přestali jsme být pod patou totality národem odvážlivců a dobrých druhů. V Rusku však ještě mezi léty 1986 a 1996 vyšlo sedmnáct publikací, účast ruského vojáka vzpomínajících.
Po 11. září roku 2001 si také musíme připomenout, že vývoj světa nelze zastavit tím, že zavraždíme představitele civilisace a kultury nám cizí, ale zjevně plnící společenskou potřebu. Tak jako ji plní třeba McDonald a v podmínkách nikoli tak mezních, jako ty nastolené fanatismem al Kajdy, by zde zajisté bylo pro chaoty McDonaldy vytloukající spíše na místě, přesvědčit jejich návštěvníky, aby si raději než hamburger dali někde jinde šťouchané brambory. Soudím však, že společenská potřeba hamburgerů převyšuje ideologickou čistotu šťouchaných brambor z kastrůlku.
Pro Rusko i Čínu, zdá se pak dnes americký způsob života výhledovějším způsobem existence než pro její evropské spojence a ty desítky zemí, jejichž obyvatelé se mohou díky Spojeným státům alespoň občas najíst. Fair Play, hrané tehdy teprve budoucím presidentem Hooverem během povstání se tak dostává konečné satisfakce.
Co ještě? Jsou cti jež vždy zůstávají právě jen vojenské. Stará pravda nestávající se špatnou jenom proto, že je stará. Nebyli to vojáci, kdo onu jednotu vyvolanou povstáním Boxerů roku 1900 přivedl vniveč. Následně ovšem její pozbytí zaplatili nejkrvavěji.



Knihu Jana Beneše Čas voněl snem a páchl mrtvolami, najdete na pokračování každý pátek ve vědecké sekci NP-Universum


Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: