Koupil jsem si pásek. Koženej, pěknej. S háčkem, doslova i přeneseně. Je to pásek s plochou přezkou, velmi elegantní - čistý leštěný kov, dokonalé proporce, žádné parádičky. Z vnitřní strany má háček či zobáček. Ten zapadne do dírky v pásku a tím je naplněno jeho existenciální poslání - obvod je uzavřen, kalhoty drží.

Problém nastává z druhé strany.
Z té druhé strany má pásek důkladnou kovovou clonu, podobnou drapáku na šlích čili kšandách. Drapák se zahryzne do druhého konce koženého pásku. Jenže tenhle pásek vyžaduje, abyste ho uřízli přesně na míru - má univerzální délku a vy si ho podle míry svého břicha musíte nakrojit, ukrojit, prostě - srovnat.

Dírek je několik, takže se počítá s pohybem pupku do plusu a mínusu. Nicméně jsem měl podivný pocit, když jsem měl zakrojit tu ušlechtilou koženou hmotu. Jak to uříznu, tak to bude, už nikdy se to nedá nastavit. Co když ztloustnu? V posledních měsících jsem pár kilo shodil a hodlám v tom vytrvat, jenže - co když se to nepodaří?
Zakrojení coby cesta bez návratu.
Výsledek - zakrojil jsem ho málo a padaly mi kalhoty. Pěkný kalhoty, fungl nový. Byl jsem ve vinárně a naparoval jsem tam a všiml jsem si, že po mně koukaly nějaké dámy. Říkal jsem si - obdivují můj krásný pásek a nažehlené kalhoty. Nebo ve mně poznali veřejně činnou osobu neboli medyjální hvjezdu čili vipáka.
Pravda byla posazena do poněkud jiné roviny.
Měl jsem rozjetej poklopec neboli hangár.
Zítra pásek zakrojím. A příště hangár překontroluju.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: