Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 3.2.2003
Svátek má Blažej




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Přímá volba je nejlepším řešením
 >KOSMONAUTIKA: Co mohlo způsobit sobotní zkázu raketoplánu Columbia?
 >TÉMA: Kdo si více zaslouží? Řidič tramvaje nebo autobusu?
 >COLUMBIA: Další tragédie raketoplánu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger na cestách
 >PSÍ PŘÍHODY: Stýskání po Bartovi a 50 psů
 >POLITIKA: A potom jsme uslyšeli hřmění.
 >ZE ŽIVOTA: Manažeři bez manéže: Odborné znalosti.
 >FEJETON: Hřbitovní kvítí
 >NÁZOR: Přestávka pro ČSSD
 >FEJETON: Vysvědčení
 >TÉMA: Zneužívání SMS brány
 >VOLBA: Kdo má nahradit presidenta?
 >FILM: Božská Ema mezi panely
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
3.2. FILM: Božská Ema mezi panely
Ondřej Stratilík

Předposlední týden roku 2002 vtrhl do českých kin nový tuzemský film Děvčátko debutujícího režiséra Benjamina Tučka. Ten studoval na pražské FAMU scenáristiku a jeho absolventskou prací je právě příběh, který můžeme sledovat na plátnech.
Kotouče se měly do promítaček dostat sice už v říjnu, ale z důvodu povodní (koprodukční agentura filmu sídlí v pražském Karlíně) se premiéra odsunula až pod stromeček a mezi kapry. A že to byl dárek! Domácí filmová tvorba má sice v posledních letech menší potíže, ovšem s Děvčátkem začíná zcela nová epocha kinematografie částečně zahájené Ondříčkovými Samotáři. Zde je nasnadě srovnání s nyní už kultovním snímkem, avšak toho bych se chtěl pro objektivitu vyvarovat. Tučkovo dílo se snaží být přístupné širokým masám a najít si diváky i bez většího množství renomovaných jmen. "Slávy" nelze dosáhnout jen srozumitelností, ale také jakýmsi poznáváním sebe sama a svého okolí uvnitř filmového světa. Toho se divák nabaží až do "plnosyta".
Příběh se odehrává na pražské periferii (Jižní město, Bohnice, …), řeší problémy matky (Jana Hubinská) a její dcery Emy v podání bratislavské herečky Doroty Nvotové. Rozpory mezi rodičem a dítětem nejsou generační, jak by se očekávalo (a v tom je další přednost filmu), avšak vycházejí z toho, že obě ženy mají stejnou potíž - nemohou se seberealizovat a najít si trvalejší vztah, který by jim zvýšil sebevědomí a poskytnul "obranyschopnost". Ema si prožije pár románků, maminka také, ovšem nakonec se obě ženy opět setkají na rozcestí. Kudy jít? Vykašlat se na chlapy a utužit vztah mezi sebou nebo odskočit do koupelny, našminkovat se, najít perfektní oděv a vydat se na nekončící a obtížný boj o prožití každé sekundy? V ideálním snímku by si máma s dcerou sedly, koupily si večeři do tašky a pustily by si televizi, jenže bez těch chlapů to zkrátka nejde! Je to však mnohem těžší, než by se dalo čekat. Mužských je sice hodně, ale ten pravý, ten, do kterého "bych byla zamilovaná pořád", asi na jižáku není. A navíc, někdy je znát, že se ani zamilovat nechce (lépe snad použít slovo nemůže nebo nedokáže). "Já tě miluju, Emo!" - "To přejde".
"Ema má mámu, máma má Emu. Máte pro nás zprávu?" Tento záznamníkový vzkaz (doprovází celý film) naprosto a bezezbytku vystihuje situaci. Co by byla máma bez Emy a naopak? Asi jen žena bez důvodu k životu. Žena, která si ráno uvaří kakao, sedne si ke stolu, pustí si rádio se Žbirkovou Atlantidou, vytáhne křížovky a potichu sedí na židli až do doby, kdy hrníček s mléčným nápojem vychladne a žádná další slova už hlava nevymyslí, zacvakne propisku, obleče se do kožichu a do potravin v přízemí si zajde koupit nějakou zeleninu na polévku a jeden plátek hovězího na řízek. Doma pak všechno vybalí, začne vařit, po obědě umyje nádobí, snaží se doluštit křížovku a večer přemýšlí o smyslu života. Matka by se už v této "patové" a pro mnohé nevýchozí situaci ocitla, avšak Ema ji svou vitalitou a nezměrnou energií a chutí k životu nutí hledat, ztrácet, uvažovat a diskutovat. S kým by maminka ráno cvičila na střeše paneláku, s kým by snídala, komu by nadávala, na koho by do rána čekala a koho by milovala tak, jak to umí jen ona a nikdo jiný? Nvotová dává do role celou svou duši a možná i mnohem více. Sama se nechala slyšet, že z dosavadních snímků (Orbis Pictus, Krajinka) ji nejvíce právě sedlo Děvčátko. Čím to? Že by opravdu scénář byl tak výborný a pan režisér vstřícný? To jistě, ale největší tíha spočívá na herečce, jejích schopnostech, umu a osobního zapojení a s tím i souvisejícího vtáhnutí se do děje. Hraje jen nějakou obyčejnou roli holky, co dělá v sekáči, nosí boží oblečení, poslouchá skvělou hudbu, přišla o to "na desce, kde se mažou běžky" nebo jen přivádí svůj život mezi české diváky? " Tak tady je máš. To jsou ti Ostraváci, Olomoučáci, Pražáci, …" A její existence na to: "Já se bojím. Nebudou na mě zlí?"
To musí každého z nás při závěrečných titulcích kousat v hlavě a pro herečku je to nesmírné ocenění. Nvotová sama na otázku "co vás přitahuje k herectví?" odpovídá: "To kdybych věděla." Takový přístup je možná ten nejlepší. A filmu to bezpochyby prospěje a otevře nové dimenze vnímání. To jsme vám to s Benem ukázali, co? Tak se trapte.
Velmi dobrý výkon za kamerou odvádí Antonín Chundela (ten už točil jednu z povídek Vávrova filmu Co chytneš v žitě), před ní pak excelují vedle zmíněných také Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk (mnozí si na něj pamatují z trilogie Slunce, seno, … - je to ten student vysoké zemědělské školy, který provádí experiment na krávě pana faráře), Martha Issová (filmu dodává jistou dávku profesionality v podání kadeřnice), Tatiana Wilhelmová (s tou už režisér počítal od začátku - propasíroval ji do role maminky nemluvňátka), Dana Batulková, Mário Kubaš a Adéla Decastelo (zde máme zdárný příklad toho, jak "obyčejná" holka snímek o něco oprostí a zároveň o něco obohatí - v civilu jde totiž o číšnici z pizzerie, Tuček ji v kadeřnictví staví do kontrastu s Issovou).
Vynikající práci odvedl Ivo Heger, který se staral o hudební stránku příběhu. Soundtrack je výběrem výborných věcí a tady už využiji srovnání. Spolu s filmovou hudbou k Samotářům vytváří jedno velké dílo. Je sice v mnohém samotářské hudbě podobné (výběr písniček - The Ecstasy of Saint Theresa, Ohm Square), ale v mnohém ji doplňuje nebo dokonce převyšuje (taneční rytmy v podání Floex, Peneři strýčka Homeboye). Hudba k filmu patří, ovšem Děvčátko bez hudby by bylo jako autobus bez podvozku. Filmu dodává na autentičnosti (právě Peneři pochází z Jižního města) a zároveň obraz místy balancuje na pomezí klipu a děje. A co, podle autorů, přitáhne lidi? "Není to třeskutá komedie", a čas premiéry ironicky a s úsměvem hodnotí: "Chtěli jsme se poprat s Harrym Potterem."
Tak jen doufejme, že čarodějnický učeň nezačaruje mladého absolventa a další dílo zpod rukou Benjamina přijde včas.


Další články tohoto autora:
Ondřej Stratilík

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: