Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 4.2.2003
Svátek má Jarmila




  Výběr z vydání
 >ZE ZAHRANIČNÍHO TISKU: Příklad pro nás? (3)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Poprvé...
 >POOHLÉDNUTÍ: Amerika víc než černobílá
 >HUDBA A ZVUK: Muzikologie poněkud netradičně
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger na cestách 2
 >PSÍ PŘÍHODY: Ohromná výhoda hotového oběda
 >PRAŽSKÝ CHODEC: Žebrák a klasik - pražské figurky ještě žijí!
 >ARCHITEKTURA: Pozvánka na výstavu Brněnští stavitelé 30. let
 >POLITIKA: Prezidentské pravomoci v rukou ČSSD
 >POLITIKA: Vládní koalice chce loutkového prezidenta
 >NÁZOR:Jsem proti přímé volbě prezidenta!
 >EKONOMIKA: Trhy jsou nervózní
 >OHLAS: Proti USA!
 >STÁVKA: Pyrrhové u Chlumce
 >NÁZOR:Havlova krajina po bitvě

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
4.2. RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger na cestách 2
Ondřej Neff

Stručně zopakuji - v mezinárodním letovisku St.Wolfgang prezentoval Olympus nový digi foťák Mju 300/400 Digital před 180 novináři z celé Evropy. V noci se konal ohňostroj a balet a já si vylez na terásku, abych líp viděl, ale nebyla to teráska, byl to bazén přikrytý plachtou a já do něho zahučel ve válenkách, vaťácích a bundě - jen to mjůčko jsem stačil vyhodit na břeh.

No a druhý den?
Pochopitelně že jsem se chtěl podívat na místo své potupy z předešlého večera.
V přízemí hotelu je veliký sál, tam se konala odpoledne a večer tiskovka a prezentace. Sál má obrovskou prosklenou stěnu, stěnou vidíte jezero a Alpy. Ve stěně jsou dveře vedoucí na balkón a pod balkónem, o štok níž, ona zmíněná pseudoterasa, ve skutečnosti bazén. Ráno v tom sále sedělo všech 180 novinářů a snídalo.
Snědlo jsem rohlík a vypil culifindu a už jsem běžel ven se podívat, do čeho jsem to vlastně spadl. Prošel jsem těmi dveřmi na balkón. Byl pořádný mráz, dul od jezera a sbíral jehly naproti v alpských štítech a zapichoval mi je do uší a tváří a nosu - do všeho, co čouhalo, naštěstí toho moc nebylo. Koukal jsem z balkónu dolů, prohlížel si bazén a říkal jsem si - ne, chlapče, nebyl jsi takovej vůl, nemohlo tě napadnout, že v takové sibérii někde bude volný bazén, navíc s hladinou v rovině dlažby. To voni jsou volové, že to takhle zařídili.

Takto jsem se utěšil a měl jsem se k návratu.
Jenže se ukázalo, že těmi dveřmi, jimiž jsem prošel ven, ty ledové jehličky létaly dovnitř a někdo z těch 180 novinářů vstal a zavřel je.
Vzal jsem za kliku, zatlačil - a nic.
Napadlo mě, že jsem se tu včera málem utopil a že teď zmrznu a překonám výkon Hanče a Vrbaty, kteří zmrzli kousek od chaty v mlze, kdežto já zmrznu před dveřmi luxusního hotelu, na prahu skleněné brány, za nímž debužíruje výkvět evropské digitálněfotografické žurnalistiky!
Lomcoval jsem klikou. Marně. Opíral jsem se ramenem. Nic. Jehličky byly stále špičatější.
Smrt mi nehrozila. Dělal jsem takový kravál, že výkvět žurnalistiky zpozorněl, 180 párů očí se stočily ke mně, k prokřehlé postavičce žadonící o vstup.
Jakási mladá krásná žurnalistka vstala a šla ke dveřím.
Vzala za kliku... načež se ukázalo, že se votevírají ven a ne dovnitř, jak jsem předpokládal...

Včera jsem příhodu s bazénem vyprávěl synovi Davidovi.
"Tebe někam pustit," komentoval. Večer volala naše Irena z Ameriky a David jí to vyprávěl.
"Taky jsem mu to řekl," slyšel jsem ho odpovídat na něco, co říkala ona.
A to znali jen první část mého uncle Podger výkonu!
Ne, příhodu s dveřmi jim nesmím nikdy prozradit.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: