Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 10.2.2003
Svátek má Mojmír




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Potřebuje Česká televize služby poradenských firem?
 >ŽIVOT: Smíření?Chucpe!
 >POOHLÉDNUTÍ: Voda více či méně žádaná
 >IRÁK: Hodina dějepisu a morální filozofie
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Uklízecí víkend
 >PSÍ PŘÍHODY: Možná seladon, možná hulvát, kdo ví...
 >GLOSA: Staré dobré časy
 >POLEMIKA: Pravda o Fukuyamovi
 >FEJETON: Dopis začínajícímu kritikovi
 >KULTURA: Orfeus v podsklepí aneb zábava nemusí znamenat pitvoření
 >KULTURA: Smradlavá rutina
 >KNIHA: Války v souhvězdí Nova
 >NÁZOR: Přímá či nepřímá volba prezidenta
 >ILAN RAMON: Deník bombardování Bagdádu
 >POSTŘEH: O usínání

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
10.2. IRÁK: Hodina dějepisu a morální filozofie
Jiří Wagner

Sleduji neustále přípravy k útoku na Irák, rozhodný postoj prezidenta Bushe i velmi rozporuplné názory představitelů zemí EU. To mi ale nebrání, abych ve volných chvílích nevzal do ruky knížku a shodou okolností jsem zrovna dočetl výborné dílo Roberta A. Heinleina Hvězdná pěchota (Starship Troopers). Některé výňatky by se přesně hodily k poučení těch, kteří se snaží o "mírové" řešení potíží, jež Evropě, ale i celému světu může Saddám Husajn způsobit.

První citát je z hodiny Dějepisu a morální filozofie, jedná se o dialog vyučujícího profesora Duboise, jinak válečného veterána, s mladou studentkou:
... poslední den to vypadalo, že se pokouší zjistit, co jsme se vlastně naučili. Jedna holka mu otevřeně řekla:
"Moje máma říká, že násilím si nikdy nic nevyřeší,"
"Jo?" Pan Dubois na ni smutně koukal. "Jsem si jist, že rada starších města Kartága by to uvítala. Proč jim to vaše matka neřekla? Nebo
vy?
Už se chytli dřív - protože nemůžete vylítnout, není nutný mazat panu Duboisovi med kolem pusy. Takže zaprotestovala: "Děláte si ze mě legraci! Každý přece ví, že Kartágo bylo zničeno!"
"Zdálo se mi, že si toho nejste vědoma," řekl pan Dubois temně. "Ale protože to víte, neřekla byste, že násilí jejich osudy uspořádalo jednou provždy? Přesto, nedělal jsem si legraci z vás osobně, snažil jsem se zesměšnit neomluvitelně hloupý nápad - což budu činit vždy. Každému, kdo se drží historicky nepravdivé - a naprosto nemorální - doktríny, která praví, že ´násilím se nic nevyřeší´, bych radil, aby vyvolal ducha Napoleona Bonaparta a vévody z Wellingtonu a nechal je to prodebatovat. Hitlerův duch by mohl soudcovat a v porotě by klidně mohli sedět ptáci dodo, alka velká a holub stěhovavý. Násilí, holá síla, vyřešilo v dějinách mnohem více než kterýkoliv jiný faktor, a opačný názor je jenom toužebné očekávání v té nejhorší podobě. Druhy, jež na tuto základní pravdu zapomněly, vždycky platily svými životy a svobodou."

Další citát je opět z úst pana Duboise a opět se hodí proti argumentům těch, kteří neustále vykřikují, že celá země bude zničena a vojenskými údery nejvíce utrpí prostí lidé:
Když budete chtít potrestat dítě, useknete mu hlavu? Jasně že ne. Nasekáte mu. A jsou určitý okolnosti, kdy by bylo stejně pitomý zaútočit na nepřátelský město vodíkovou bombou jako plácnout dítě sekyrou. Válka není násilí a zabíjení, čistý a jednoduchý. Válka je kontrolovaný násilí, musíte k němu mít důvod. Účelem války je podpořit rozhodnutí svý vlády silou.Důvodem nikdy není pozabíjet nepřátele jenom proto, aby byli mrtví..., ale donutit je, aby udělali, co po nich chcete.Ne zabíjení..., ale kontrolovaný a cílený násilí. Není ale vaším, ani mým úkolem rozhodovat o důvodech. Úkolem vojáka nikdy není rozhodovat, kdy nebo kde nebo jak - nebo proč - bojuje. To patří státníkům a generálům. Státníci rozhodují proč a kolik, odsud rozhodují generálové a ti nám říkají kde a kdy a jak. My dodáváme násilí, jiní lidé - ´starší a moudřejší hlavy´, jak říkají - dodávají kontrolu. A tak to má být.

Konečně poslední výňatek z Hvězdné pěchoty míří opět na všechny pacifisty a jim podobné "myslitele", kteří tak rychle zapomněli, co způsobil Hitler, Stalin a nespočetné množství jiných diktátorů. Tentokrát jde o malou úvahu hrdiny celé knihy:
...problém s "historickejma lekcema" je ten, že jim obvykle rozumíme nejlíp, když dopadnem z výšky na hubu.

K těmto slovům už věru není třeba něco dodávat.


Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: