Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 10.2.2003
Svátek má Mojmír




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Potřebuje Česká televize služby poradenských firem?
 >ŽIVOT: Smíření?Chucpe!
 >POOHLÉDNUTÍ: Voda více či méně žádaná
 >IRÁK: Hodina dějepisu a morální filozofie
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Uklízecí víkend
 >PSÍ PŘÍHODY: Možná seladon, možná hulvát, kdo ví...
 >GLOSA: Staré dobré časy
 >POLEMIKA: Pravda o Fukuyamovi
 >FEJETON: Dopis začínajícímu kritikovi
 >KULTURA: Orfeus v podsklepí aneb zábava nemusí znamenat pitvoření
 >KULTURA: Smradlavá rutina
 >KNIHA: Války v souhvězdí Nova
 >NÁZOR: Přímá či nepřímá volba prezidenta
 >ILAN RAMON: Deník bombardování Bagdádu
 >POSTŘEH: O usínání

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
10.2. KULTURA: Smradlavá rutina
František Schilla

Ve veřejné zpovědi nejmenované senátorky, která překládá knihu britských soudniček, mě udeřil do očí výrok: "… při překládání se zapotím." (Magazín DNES 6/2003, s. 19)

To není povzdech žádné překladatelské začátečnice! Dotyčná senátorka zamlada studovala v USA, v devadesátých letech pobývala v Austrálii a přeložila už celkem jednačtyřicet detektivek Dicka Francise. Právní terminologii navíc může konzultovat s manželem, který pracuje jako advokát. Především je však v rámci senátu zapojena do legislativního procesu při přijímání právních aktů, přičemž, zdůrazněme, disponuje patřičným podpůrným servisem. A přece - ani to všechno samo o sobě ještě vůbec nezaručuje dobrý výsledek překladu textu s právní problematikou. Právě překladatelka, která by snad mohla mít předpoklady k jakémusi rutinérství, před veřejností skromně přiznává: "Při překládání se zapotím."

Proč mě vyznání ostřílené překladatelky tak zaujalo? Protože se momentálně v oblasti textů s právní problematikou probírám skutečným odpadem, z něhož - oproti svěžímu projevu třiasedmdesátileté senátorky - rutina doslova dýchá. Rutina zcela nemístná a špatně nastavená, nicméně rutina všeobjímající, a o to více bezduchá a ubíjející. Pochybným půvabům dotyčného překladatelsko-vydavatelského produktu (Stephen White: Vyšší moc. Jiří Buchal - BB art Praha 2002, přeložila Alexandra Fraisová, redakce textu Pavla Švábenická, jazyková korektura Jana Čechová, 326 stran), který falešně pojatou rutinou nelibě zavání jaksi na více "vlnách", jsme se již z jiných aspektů věnovali v dřívějších článcích; v tomto článku se pokoušíme stopovat a větřit zradu na "vlně" právního výraziva, a to zejména výraziva z oblasti procesněprávní.

Nemalou pomoc nám i zde poskytne internet - novodobé kladivo na troufalé rutinéry z řad překladatelů a nakladatelů překladové literatury, kteří to bez patřičného odborného zázemí a know-how "sekají ve velkém". Díky internetu můžeme srovnat anglickou a českou verzi začátku první části Whiteova románu (s. 15-20 českého textu). Ten zachycuje rozhovor mezi advokátkou a hlavní hrdinkou za přítomnosti sestry hlavní hrdiny, při němž se advokátka rozhoduje, zda bude hlavní hrdinku zastupovat či nikoli. Advokátka má za sebou "RELATIVELY BRIEF TRIAL CAREER", tedy poměrně krátkou kariéru související se zastupováním účastníků různých soudních řízení. V českém textu však stojí, že má za sebou "RELATIVNĚ KRÁTKOU KARIÉRU U SOUDU", což působí dojmem, jako by v minulosti působila v justici (tj. pracovala jako soudkyně resp. čekatelka). Advokátka nemá při rozhovoru nejlepší náladu, neboť "THAT MORNING SHE HAD LOST TWO MOTIONS" v rámci jednoho "HEARING", tedy dopoledne v rámci jednoho ústního jednání před soudem ("stání") neuspěla se dvěma procesními návrhy (což samozřejmě naprosto nic nepředjímá z pozdějšího rozhodnutí soudu ve věci samé, tedy z rozsudku). Neúplný výčet různých takových možných "MOTIONS" i se stručnou charakteristikou podává Blackův právnický slovník. (Alespoň ten by si snad v BB artu pro tento typ překladů pořídit mohli!) Překladatelka zde vyvádí pravé psí kusy: "RÁNO ZTRATILA DVA PŘÍPADY"! V předloze se přece nepíše o ztrátě ani jednoho "případu"! A představte si advokátku, jak ve stejné "ráno" přebíhá z jedné soudní síně do druhé a nazpět (popř. pendluje mezi dvěma různými soudy), aby zastupovala zároveň dva různé klienty ve dvou různých řízeních! (Jelikož se v překladu vytratil výraz "HEARING", lze ovšem obecně formulovanou větu "RÁNO ZTRATILA DVA PŘÍPADY" pochopit i tak, že advokátce se po ránu dva klienti "cukli". Pak by pro změnu zase poněkud neseděl kontext.)

Hned v tzv. expozici příběhu, tj. už u prvního rozhovoru mezi advokátkou, hlavní hrdinkou a její sestrou, se také překladatelka dopouští další, na první pohled nenápadně vypadající chyby v procesněprávním výrazivu: Advokátka upřesňuje, že spolu hovoří o podání "COMPLAINT". Překladatelka to převedla do češtiny jako "STÍŽNOST" (s. 18). To se snad obecně může jevit jako samozřejmé, nasnadě jsoucí a sotva zpochybnitelné. Nikoli však v dané souvislosti! Překlad do češtiny závisí na tom, zda výrazem "COMPLAINT" je míněno podání občanskoprávní (v takovém případě se výrazem "COMPLAINT" rozumí prostě "žaloba") nebo podání trestněprávní, o "STÍŽNOST" se však nejedná v žádném případě. Právě uvedenou "chybičku", onu zdánlivě nepatrnou "nepřesnůstku" pak na dalších stránkách románu překladatelka soustavně rozmazává, rozpatlává a kultivuje se značnou mírou chaotické "kreativity". Tak v podstatném ohledu přetváří román amerického spisovatele k obrazu svému (a k obrazu svého nakladatelství).

Selhání v oblasti procesněprávní terminologie, jehož detekci hned v expozici příběhu umožňuje internet, se táhnou celou zbývající částí české knihy (jejíž anglická předloha už na internetu k dispozici není) a nenapravitelně, fatálně poznamenávají její srozumitelnost. Od expozice příběhu až hluboko do vývoje zápletky přehlušuje amerického autora neskutečný procesněprávní žvást "made in BB art". Whiteova procesněprávní sdělení se v české verzi nacházejí převážně ve stavu jakéhosi rozkladu. Tlejí, fermentují a kvasí ostošest! Rozklad a chaos vítězí a triumfuje! Z české verze Whiteovy knihy prostě nelze sledovat procesněprávní "nit" příběhu. Řadový český čtenář se až do konce jednoznačně nedozví, co má být podáno, zda to už podáno bylo či teprve bude, popř. zda již podané má být celé "staženo", pouze v některých bodech dodatečně upraveno, nebo naopak zda má být ještě před podáním (k němuž prozatím stále ještě nedošlo) předěláno to, co se teprve podávat bude, anebo zda snad dokonce bylo či bude podáno něco a nezávisle na tom bylo či bude - v jiném režimu - podáno ještě něco dalšího. (Část zmatku je zjevně způsobena jednak tím, že překladatelka pravděpodobně nepochopila spojení "STATEMENT OF THE CLAIM" resp. "PARTICULARS OF CLAIM" a na více místech je zkratově ztotožnila se "ŽALOBOU", jednak tím, že považovala za libovolně zaměnitelná synonyma české výrazy "ŽALOBA" a "OBŽALOBA" a pro větší zpestření oba tyto výrazy místy volně střídala a obměňovala a s podobnou bezkoncepčností volně střídala také slovesa "ŽALOVAT" a "OBŽALOVAT".) Informací v daném ohledu je fůra (skoro na každé druhé stránce), jsou však navzájem v rozporu. A přitom právě o to v knize běží, o tom se zde zaníceně hádají právníci (nad jejichž některými dialogy zůstává českému čtenáři doslova rozum stát), právě kvůli tomu se v knize mimo jiné i vraždí! Jinak vyjádřeno, český čtenář se na konci knihy sice dozví, kdo vraždil, nedozví se však, proč to dělal.

Začali jsme českým legislativním procesem a čipernou senátorkou (která ještě zcela nedávno v jiné souvislosti "zamotala šišku" členům obou komor českého parlamentu) odmítající falešnou rutinu při překládání textů s právní problematikou. Končíme citátem z kritizovaného překladatelsko-vydavatelského opusu BB artu ohledně legislativního procesu v Utahu: "Mormoni kontrolují devadesát procent utažské legislativy… Legislativa se tam naprosto běžně radí s nejvyššími představiteli církve." (s. 132) Poslední citovaná věta - jako ostatně spousta vět a souvětí v celém dílku - není ani anglicky, ani česky. Přiznám se bez mučení, že jí dobře nerozumím. Zato však cítím, jak smrdí. Páchne ubíjející, bezduchou rutinou!


Další články tohoto autora:
František Schilla

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: