Měl jsem nějaké pořízení ve městě. Venku je zima, nechtěl jsem nechat Barta na zahradě, takže zůstal doma, na svém pelechu za dveřmi. Nikam nemůže - venkovní dveře jsou zamčené, dveře na chodbu v přízemí mají kliku svisle, jako písmeno I, aby je nemohl otevřít, a dveře na chodbu v patře zamykám.

Když jsem se vrátil, právě u těch dveří do prvního patra bylo nablito.
David koupil Bartovi hračku - kus lana s uzly na konci. Bart lano žižlá, cupuje a cupaninu požírá a občas se poblije - to je normální .
Vida, tady je zase nablito, řekl jsem si, uzřev to nadělení.
Do toho zazvonil novin. Z jedněch novin dělali anketu, jak je to s tím internetem a s tím člověkem co se zasebevraždil. Chtěli slyšet nějaká moudrá slova.
Šel jsem na záchod utrhnout papír.
Každá technologie je zneužitelná, a zneužití technologie není argument proti ní!
Toto řka, uchopil jsem největší vyzvracený smotek do složeného papíru. Smotek byl ještě teplý. Žaludeční šťávy z něho crčely na podlahu. Šel jsem ho vyhodit do odpadkového koše.
Na okraji technosféry parazitují extremisté, jsou bezvýznamní absolutně i v relativním počtu! ujišťoval jsem člověka na druhé straně linky. Na podlaze byla řada kapek. Vracela mě na místo, kde bylo nablito.
Ze všech hodnot je nejvýznamnější cena svobody, a žádný excesivní čin, ať je jakýkoli, nesmí ospravedlnit omezení svobod, vyjadřoval jsem svůj názor.
Cestou jsem zase navštívil záchod a utrhl si metr papíru. Vytíral jsem podlahu. Bart seděl dole pod schody a díval se na mne.

Podlaha byla vytřená. Úsudky vyřčené. Rozloučil jsem se s tím člověkem a oba jsme přerušili spojen.
Telefonické spojení. Nikoli videové. Kdyby mě viděl, možná že by následoval Bartova příkladu - a co by bylo zítra v novinách?

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: