13.2. SVĚTY: Amerika a Evropa - víry proti filosofiím
Zdeněk Švácha
Důvodů, proč USA a vůdčí státy kontinentální Evropy obtížně hledají společný jazyk, je jistě
mnoho. Tisk je poměrně často analyzuje. Otázkou zůstává, zda-li je na místě překvapený tón analýz či
zmatené odvolávky na konec studené války. Příčiny jsou starší.
Komu nenávist
Stará pravda říká, že nikomu se nedostává tak intenzivní nenávisti jako plebejcům, kteří to dotáhli
daleko, odpadlíkům a těm, kterým musíme být zavázáni. Spojeným státům se podařilo naplnit hned
všechny podmínky. Tato kultura evropských emigrantů, honáků krav a bavlníkové aristokracie se časem
proměnila v sebevědomé, silné a vysoce výkonné společenství. Spojené státy mají křesťanské kořeny.
Jsou však "odpadlé" ignorací náboženských dogmat a světských filosofií. Evropa jim musí být zavázána
za vybřednutí ze dvou válek horkých a jedné studené. Antiamerikanismus, tato podvědomá a tedy
určující reakce Evropanů na realitu světa, má z čeho čerpat. Jaké jsou kořeny antiamerikanismu?
Evropa: spíše filosofování
Evropa je právem nazývána Starým světem. Není to nadávka. Evropa má konkrétní zkušenosti s
většinou světových náboženství, kultů, filosofií a ideologií. Řada těchto fenoménů ji děsivě
pustošila.Nekonečné války s Persií a Tureckem, období reformace, francouzská revoluce a masová
zvěrstva nacistů a komunistů vytvořily specifické duchovní klima. Starý svět v průběhu věků rád
vzplál pro nové, aby se nakonec zděsil jeho hrůz.
Častá zklamání nechala vyrůst cynismu, taktické mazanosti, otrlosti a inteligentní
argumentaci, které se stejnými nástroji nedá vzdorovat. Neplánovaným důsledkem sofistikovaného
dohadování je však slabost, kulturní mindráky a sebezahleděnost. Evropa je dnes globálně důležitá
pouze jako rodné pole dravého amerického výhonku.
USA jako společenství víry
Americká kultura je velmi mladá. Její ústava, právní logika a sociální struktura se opírá o
šťastně zvolenou kombinaci křesťanství a racionalismu. Oba tyto základy jsou zbaveny svých evropských
extrémů. Její ideový export je z pohledu Evropana laciný a kýčovitý. Tato jednoduchost však Americe
propůjčuje sílu a přesvědčivost (či agresivnost). Veřejnost a politici se málokdy zabývají
hlubokomyslnými koncepty, spíše hledají praktická řešení. Bez citátů z Bible se však žádný úspěšný
politik v USA neobejde a národ nezíská.
Kritici Američanům vytýkají bezstarostnou aroganci a často mají pravdu. Rádi ovšem zapomínají, že
vnitřní limity agrese jsou v USA neobvykle striktní. V dějinách neexistuje srovnání, ve kterém by tak
silný stát zneužíval své moci tak málo.
Víry nebo filosofie?
Je lepší společenství víry nebo filosofie? Na to lze jen velmi těžko odpovědět. Moderní
Evropan se, poučen historií, kloní k filosofii. Filosof má tu výsadu, že věci pozoruje zvenčí. Jeho
mravní angažovanost je nulová. Stojí mimo objekt zájmu, což mu umožňuje vtipně svět glosovat a moc si
s ním nezadat. Filosof může být prohlášen za blbce, málokdy však riskuje opravdovou bolest ze
zklamání, jak se to může stát lidem víry. Pozice filosofa je výhodná. Není však jisté, zda-li svět
filosofů přežije časy naléhavě volající po činu. Jak řekl byzantský hrabě Belisarius v narážce na pád
antického světa: "Právě filosofie učinila z Řeků zbabělou a podvodnou rasu".
Společenství víry, tak jak ho prozatím představují Spojené státy, je společenstvím
angažovaných. Věřící člověk nefilosofuje, neboť víra se o filosofii neopírá. Jakožto prožívaná věc
není objektem spekulací a vyžaduje maximální mravní nasazení. Věřící člověk má absolutnější nároky
než filosof. Nedumá, ale koná. Má tedy blíže k radikálním řešením. Vášeň věřícího umožňuje věci řešit
(dobře či špatně), filosofie umožňuje problémy odložit.
Někde tady by mohly být kořeny současných sporů mezi USA a Evropou. Evropská filosofie je
vyčkáváním, americká letora velí konat. Evropan chce, aby válka byla zákonná, Američan chce byla
ospravedlnitelná. Nezbývá než doufat, že si víra a filosofie nevyhrabou zákopy naproti sobě. Ani
jedna si to nemůže dovolit.
|