Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 17.2.2003
Svátek má Miloslava




  Výběr z vydání
 >NEZAMĚSTNANOST: Ordinuje vláda ten správný lék?
 >POLITIKA: Užitečná krize - víme více o NATO
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Sokolovo smíření
 >POLITIKA: Komunisti nám zvolí prezidenta
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Sbohem iks-béčko
 >PSÍ PŘÍHODY: Pokus se šťastným koncem
 >OSOBNÍ ÚDAJE: Zrušte zbytečný úřad
 >POOHLÉDNUTÍ: Předávání žezla
 >LIDÉ: Kdo je Salem Fayad?
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (1)
 >REAKCE: Nestalo se nic tak zvláštního.
 >MÉDIA: Dobrá Rada nad zlato
 >PRAHA: Hala patrně bude!
 >LITERATURA: Úchyl, vojákyně a pan nakladatel
 >CHTIP: Návrh na prezidentskou standartu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
17.2. ŽIVOT: Psové a jiné animálie (1)
Jan Beneš

Úvodem

Zajisté subjekt převzatý, nenový a specifický jen v tom, že bude vedena řeč o psech jež čtenář neznal. Na druhé straně však právě proto tudíž hovořící o čemsi, do čeho mu ani nikdy nic nebylo. Plným právem to může tudíž považovat za otravu. Konec konců, co je takovému čtenáři nejen do všech psů na zeměkouli, ale třeba i do utrpení mladého Werthera, Madame Bovary a třeba i záležitosti Ostrova pokladů? Autor však cítí potřebu podělit se o tyto příběhy psích životů, mnohdy patřící do dob už dávno zašlých, případně dob dosud nezašlých, jež však jsou k takovému osudu stejně odsouzeny. Nic podobného mladému Wertherovi, Madame Bovary a dokonce ani Johnu Silverovi se tu rozhodně nevyskytne. Jenže, neděje se všecko vlastně proto, abychom si o tom mohli vyprávět? Což opisuji od pana Pasternaka.

Krásu žen, lesk perel, slávu jmen a činů,
čas přísný vyhladí.
Však věčnou drahou hvězd jde muž
jenž konce dosáhne svých cest
a sebe nezradí !

Zde možná již se feministkám a feministům, občas čtu v novinách u jména jistého autora, že feminista je a feministou býti tedy již u nás taktéž profese (napadá mne, zda si dal odstranit penis, či alespoň varlata, jak to kdysi činila ruská sekta skopců, případně jakého odborného výcviku, je k profesi feministy třeba) …tudíž, neodbíhejme, dosti bylo epiky, feministkám a feministům se zajisté nad tím mužským šovinismem severských veršů pění se krev a výhrůžně ježí chlupy, jakož zajisté i smyslně špičatí rypáček, avšak nelajte autoru, jen básníkovi, jehož jméno mu na rozdíl od těch veršů už dávno vypadlo. Láti ostatně možno i Kiplingovi za jeho When. … pak pán a vítěz na širé jsi zemi, ba co víc, synu můj, jsi muž, jak to nad originál lépe přebásnil pan Fischer. Nemohu si pomoci, ale …pak paní a vítězkou na širé jsi zemi, ba co víc, dcero má jsi žena, mi tu nějak nezní. Nemyslím, že zapříčiněno mým šovinismem, spíše tím, že od žen očekáváme prostě úplně jiné věci než měření bezhlavosti klidným okem a to, že i v těžkých zkouškách pevně v sebe věří, dokazují celkem denně. Přinejmenším většina z těch co jsem znal a znám, to dokazovaly. Obecně pak taktéž to samy od sebe, pokud je znám, očekávají, ba i naplňují, věci zcela odlišné. V případě autorově například, když skrze něho proklepávány StB, se na rozdíl od proklepávaných intelektuálů rodu mužského nepodělávaly, štěky vyšetřovatele nebaštily a vůbec obstály dobře. Takže autor od těch časů přesvědčen, že bude-li se kdy ještě dopouštět podvracení socialistického zřízení, bude tak činit výhradně v teamu ženském.
Dále pak nevím, proč by se slova básníkova neměla vztahovat i na psy, jejichž přítomnost životy lidí ovlivnila a dosud ovlivňuje, ne-li i přímo formuje k obrazu svému. Troufám si tvrdit, že život člověka stává se lidským teprve jen se zvířetem po boku. Však američtí onkologové vědí, proč mají v dětských odděleních svých nemocnic povolena zvířata, empirie a statistika dokazují, že jejich přítomnost pacienty vede k uzdravení úspěšněji, než jejich nepřítomnost a strohý režim nemocniční. Co do druhů vedou zde kočky, ale ani počet pejsků není zanedbatelný. I ježci jsou k disposici. Neboť nic nového pod sluncem, vlastně totéž popisoval už český spisovatel Franta Župan v příbězích Pepánka Nezdary. Ví dnes u nás ostatně ještě někdo o českém spisovateli Frantovi Županovi?
V době kdy za ropné krise president Nixon nabádal spoluobčany, aby doma netopili, když tam nejsou, nosila si jedna ze studentek mé ženy do třídy dobře třímetrového pythona, aby jí doma nenastydl. Chrněl v košíku u kamen a vyučování nenarušoval.
Již titulek je samozřejmě rovněž sám o sobě zavádějící, jak se nynčko hojně říká, neb řeč bude i o kočkách a jiné zvěři. Na rozdíl od všech populárních vědeckých principů, včetně dialektického materialismu, ne vždy a ne zásadně, jsou psi a kočky, přinejmenším v autorově empirii v tak vzájemně neodvolatelně antagonistických vztazích, jako podle vědeckého světového názoru třeba proletariát a buržoasie.

Neuvěřitelná příhoda
K neúprosně blížícímu se Štědrému večeru tohoto roku 2002 (ty tajemný svátku) bude nám volati parketáře a vůbec řemeslníky, neklid a zmatek do obydlí vnášející. To vše díky našemu poslednímu psímu přírůstku jménem Tom, jinak clownu převlečenému za psa v rouše golden retrievera. Stáří šest měsíců.
Přesto už si vypracoval techniku vší možné krádeže žrádla kočkám (určitě ne z hladu, ale jen hluboké nepřejícnosti své zvířecí duše). Kočky tudíž žerou na balkoně, pes na zápraží. Momentálně však mrzne a tak jsem před odchodem na lože z balkonu sebral již v led zamrzlé mléko a položil ho na okenní parapet dovnitř. Že s ním bude národu kočičímu poslouženo opět ráno. Do rána tu stihne krásně rozmrznout.
V průběhu noci Tom samozřejmě zjistil, že vcelku v jeho dosahu se nachází cosi, co by mohl sežrat. Navíc kočičího, což mu činí největší radost. Kdykoli se mu na balkon podaří díky nedostatku naší bdělosti a ostražitosti proniknout, stihne v čase neuvěřitelně krátkém zhltnout vše, čím kočky třeba pohrdly. Kočičí granule jsou například zřejmě lepší než ty jeho psí. Což mu ovšem kočky vrací, kdykoli proniknou k jeho misce s granulemi na zápraží. Na granulích jako takových zjevně příliš nesejde, důležité a nejpodstatnější jest v čí misce jsou.
Pokud jde o to mléko na parapetu, pes není žádný blbec. Stačilo mu postavit se na zadní a tu misku stáhnout dolů. Páníčka, který se v tomto případě věru zachoval jako blbec, ta možnost nenapadla, neb dosud se předmětná zkušenost uložená do dorůstající psí mysli nevyskytla a mléko na parapetu se vždy bez úhony dočkalo rána.
Pod parapetem je ovšem na zdi ústřední topení a na něm odvzdušňovací ventil, který se psisku mimoděk podařilo packou otočit. Před touto zimou jsem ty staré mosazné, jež bylo nutno obsluhovat šroubovákem, vyměnil za modernější. Niklové s plastikovým kolečkem jímž stačí pootočit prsty. I psí packa pootočila. Nemnoho. Zajisté jen nemnoho, jen tolik, nakolik takové psí mimoděčné šlápnutí stačí. Dosti však k tomu, aby se postupně vypustilo topení. A to na parkety. Ty zareagovaly jak zákony dřeva parketám káží. Vyvstaly ze svého lože a vytvořily v obýváku cosi jako alpskou krajinu volně přecházející do Slovenského Rudohoří. Rozhodně nic, co by člověk kdykoli a natož po ránu sotva vstane, v obýváku přivítal. Likvidovat místo poklidné snídaně v obýváku rybníček vskutku není uklidňující a neodpovídá heslu: Vesele do nového dne.
Člověk je smrtelný, práce je živá, praví básník. Kdyby se nám zazdálo, že té živosti není dost, pejsek už se postará. V čemž to pravé kouzlo života se zvířetem po boku. Jenže nemáme-li jich, cosi nám chybí.
(budeme pokračovat)


Knihu Jana Beneše Čas voněl snem a páchl mrtvolami, najdete na pokračování ve vědecké sekci NP-Universum


Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: