Jakého prezidenta bychom měli mít? Prý takového, který bude úplně pro všechny. Prezidenta, který spojí levici i pravici, věřící i neznabohy. Měl by naslouchat odborům i podnikatelům, homosexuálům a lesbičkám, filatelistům a zahrádkářům... A pokud má být skutečně pro všechny, měl by být částečně katolík a kapičku komunista, maličko socialista a kousínek pravičák - a taky by měl být tak trochu zloděj a podvodník. Když má zastupovat všechny vrstvy naší společnosti!

Náš nový prezident to bude mít těžké: Může mít své názory, ale neměl by je vyjadřovat veřejně. Myslit si může co chce, ale měl by zastávat postoje naší politické reprezentace. Tak to opravdu bude mít velmi obtížné - aby totiž vůbec zjistil, jaké! Zatímco názory reprezentace KSČM a ODS jsou celkem čitelné, názory stran vládní koalice velmi nezřetelné. Koaliční politici se nedokážou domluvit v koalici ani ve vlastních stranách, hádají se ve vládě a přou v Parlamentu.

Opravdu nevím, jakou zahraniční politiku bude takový všeobecný prezident zastávat. Jestli bude opatrný jako premiér Špidla nebo jestli chce být nešikovný jako ministr zahraničí Cyril Svoboda. Jestli jeho přístup k Evropské unii bude vstřícně jásavý po vzoru našeho národního zástupce v Konventu Zielence nebo jestli bude spíše ostražitě podezřívavý, jak je tomu u našeho národního zástupce v Konventu Zahradila. Jestli hodlá vytahovat dědičné hříchy Čechů od vyhnání Keltů z jejich území, přes karolinskou expanzi až po zabrání právoplatné sudetoněmecké domoviny nebo jestli bude více vzpomínat na naše národní hrdiny a odbojáře. Prezident sice může mít osobní vztah k minulosti, ale prý by ho neměl prezentovat jako reprezentativní stanovisko českého státu.

Měl by dělat vždy aspoň něco z toho všeho. Jen aby na nic nezapomněl! Nejlépe je mít všechny názory českých občanů pěkně zapsané do diáře, nejspíš podle abecedy. Pan prezident ráno vstane, rozevře okno s úchvatným pohledem na Prahu či do zeleně lánského parku, protáhne se, navleče župan a trepky, sedne ke stolu a při chroupání toastu rozevře svůj diář. Aby věděl, jaký má pro tento den zastávat názor!

Jako nejvhodnější kandidát je nám veškerými českými médii představován Jan Sokol. Musí být představován, protože ho nikdo nezná. On vskutku vypadá jako typický duch nad vodami, jako onen bájný prezident, o kterém jsem psal výše. Sice už víme, že podepsal prohlášení Smíření 95, podle kterého by česká vláda měla přímo jednat se zástupci sudetoněmeckého landsmanšaftu, ale jako nastávající rozvážný státník pravil, že se bude držet celonárodního konsensu. Vypadá velmi konsensuálně, vskutku, věřím mu, že bude souhlasit s každým.

Společný prezidentský kandidát vládní koalice má jediného protikandidáta: Čestného předsedu a zakladatele ODS Václava Klause. Toho nikdo nemusí představovat, protože ho známe všichni, nenáviděného i milovaného. Snad proto se stal v poslední době pro média neviditelný. Jen jednu jeho zásluhu bych chtěl připomenout, zásluhu, která je dlouho zapomínána:

Václav Klaus se zasloužil o vznik České republiky. Jako vítěz voleb v roce 1992 v české části bývalé federace vyjednal s vítězem slovenských voleb Vlado Mečiarem mírový rozpad společného státu. Ve dvacátém století šlo už o třetí začátek česko-slovenské státnosti. Poprvé se tak stalo nikoli na základě válečných událostí, ale vyjednáváním.

V pátek budou volit naši poslanci a senátoři opět prezidenta České republiky. Ten má vést náš stát v době, kdy se před námi otevírají dveře do Evropské unie. Tam bude nutné umět naslouchat; už jsme si nanečisto vyzkoušeli, že v ní znějí hlasy silné. Ale také se budeme muset umět ozvat. Doufejme, že Parlament zvolí správně.

Psáno v Praze dne 23. února 2003

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku