Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 25.2.2003
Svátek má Liliana




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Bankovní terorismus
 >TÉMA: Irák - o čem se málo mluví
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jakého prezidenta?
 >POLITIKA: Prezidentem na vedlejšák?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě k odposlouchávaným telefónům
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak jsem učil Barta chytrosti
 >ARCHITEKTURA: Praha má nové náměstí
 >POLITIKA: Václav Klaus, hlavní pretendent role českého prezidenta
 >HUDBA A ZVUK: Hudba v obchodě
 >TELEFON: Slyším!
 >BLIZZARD 2003:Zpráva o sněhu a solidaritě
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Bijte, bijte -Gala- do hlavy
 >EKONOMIKA: Období pesimismu je obvykle nákupní příležitostí
 >GLOSA: Odposlech? Spíš jen hloupost poslanců
 >KOMENTÁŘ: Poslanci a mobily

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Telekomunikace  
 
25.2. GLOSA: Odposlech? Spíš jen hloupost poslanců
Leoš Kyša

Tak už jsem byl také odposloucháván. A to nejsem poslanec. Jednoho rána jsem se vzbudil a dostal jsem na mobilní telefon zprávu, že mám vzkaz ve schránce. Vybral jsem ji a po chvilce šumotu se z telefonu ozval můj hlas. Velmi nevybíravě hulákal cosi o vypůjčené knížce od jedné bývalé milé, kterou nemohu přes její neustálé požadavky nalézt a tudíž vrátit. Vzpomněl jsem si, že takto jsem při hledání této pokleslé literatury nadával zhruba před dvěma týdny. A teď najednou opět slyším svůj hlas.
Okamžitě mě pojalo podezření - odposlouchává mě snad někdo? Že by konkurence? Je to možné, onehdá mi přece přebrali ten článek o nedodržených termínech v grantové komisi magistrátu. Nebo snad ředitelka divadla? Tu jsem přece pořádně naštval, když jsem ji obvinil z tunelování našeho kulturního svatostánku. Že by mě teď chtěla zničit nahrávkami z mého soukromého života?
Už, už jsem se chystal zavolat ministrovi vnitra. Koneckonců odposlech redaktora okresních novin je přece práce přímo pro vnitro. To není jen tak. Nebo vše rovnou ohlásit na BIS? Co když je za celou kazou něco významnějšího? Třeba Al-kajdá?
Nejdříve jsem však pro jistotu zavolal jednomu známému, který se dřív živil prodejem mobilních telefonů. Kdoví, kde je vlastně tenkrát bral, ale to je jedno. "Haló? Můžeme se sejít? Nechci to řešit přes telefon, třeba mě odposlouchávají. Srazíme se na místě, kde si trávil za posledních pět let nejvíce času." A zavěsil jsem.
Za půl hodiny, před místní věznicí, mi trpělivě můj známý vysvětlil, že má paranoia i chystaná bezpečnostní opatření jsou pěkná hloupost. Prostě jsem jen omylem nějakým způsobem zmáčkl tlačítko na poslední volaný hovor a zavolal tak vzkaz do hlasové schránky- právě oné bývalé. Ta ovšem neměla zájem si mou zprávu poslechnout. A tak se mi nahraná zpráva, o které jsem nevěděl že vůbec existuje, jen vrátil zpátky do telefonu.
Veškerá má podezření byla tedy způsobena jen neznalostí technických zvyklostí mého mobilního operátora. A co u vás, páni poslanci?


Další články tohoto autora:
Leoš Kyša

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku