Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.2.2003
Svátek má Alexandr




  Výběr z vydání
 >AMERIKOU: Vzpomínka na Zbiroh (3)
 >LIDÉ: Osud manželky
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pes, který sám sebe nekouše
 >IZRAEL: Do Osvěčimi - pro vzájemné pochopení
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Potíže se sýrem
 >PSÍ PŘÍHODY: Chvála otvírače na konzervy
 >ŽERTY S MÝTY: O bájných robotech (2)
 >FEJETON: Síla výchovy
 >NÁZOR: Špidlův nový styl
 >TÉMA: Další volba prezidenta je za dveřmi.
 >TÉMA: Studentská volba presidenta?
 >GLOSA: Smutek zachvacuje moji duši.
 >FEJETON: To bejvaly zimy!!
 >VÝSTAVA: Nevyčerpatelný archiv Václava Chocholy
 >ZDRAVÍ: Dětská řeč a rodina

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
27.2. ŠAMANOVO DOUPĚ: Pes, který sám sebe nekouše
Jan Kovanic

V minulém týdnu vyšla ve Votobii už třetí knížka rockera a publicisty Petra Štěpánka. Toho Štěpánka. Co sedí v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. A zlobí. A vysvětluje a vysvětluje a vysvětluje, jak je to v Česku s rozhlasovým a televizním vysíláním, jak je to s publikováním v novinách i na Internetu. Obsah knížky zvané Ukradená televize napovídá už obálka. Z barevné obrazovky televizního přijímače se na čtenáře směje večerní nabídka programu, od Války v souhvězdí Nova (film týdne), přes Události, kamufláže (virtuální zpravodajství) až po závěrečný pořad Dohráno (magazín o TV3).

Jde o Štěpánkovy sebrané články, komentáře a glosy za posledních pět let, věnované známým kauzám našich televizí. Protože se o nich hodně psalo v novinách a mluvilo v rádiu, jsou tu i kapitoly věnované těmto médiím. A našla se i jedna krátká kapitolka pro ministra Dostála. Autor se moc neomezuje ve výrazech, zejména v článcích pro Internet. Brání se, vysvětluje pozadí afér, třeba zrovna takové, která se rozpoutala kolem jeho účinkování v televizi NOVA. K tomu mj. píše:

"V televizi vystupuju nikoli proto, že jsem radní, nýbrž proto, že jsem hudebník. Ale protože jsem radní, dělám to zadarmo." Toto vysvětlení mne uspokojilo. Dále se Štěpánek ptá, jestli může radní, který je zároveň herec, spisovatel, novinář, sexuolog, jestli vůbec může vystoupit v médiu, na které dohlíží? Odpovídá si ano - ale bezúplatně. Jinak by totiž v mediálních radách nemohli zasedat aktivní umělci ani sexuologové.

To vysvětlování je leckdy na hranici právnické nudy. Ale kdo chce něco vědět ne o dojmologii, ale o fádní realitě, měl by se prolouskat i těmi nezáživnými pasážemi - rázem se z něj stane větší znalec, než naši investigativci. Kniha však nudná vůbec není, protože obsahuje většinou šťavnaté útoky na naše mediální manekýny. O čemž svědčí názvy článků:

Ladislav Smoljak - zachránce nebo hlupák? Novinářský aktivismus ve zpravodajství ČT. Pecina v překvapivém objetí s Rumlem. Dostál ví, jak se píše "vůl". Tupý Kraus. Šustrová jako vždy úplně vedle. Je Jan Urban redaktor, nebo cenzor? Leschtinova mediální fušeřina. Jak cenzuruje MF dnes. Čeští novináři se zbláznili.

Štěpánek vystupuje razantně, tak razantně, jak kdysi proti svým kolegům z mediální branže vystupoval před 150 lety Karel Havlíček Borovský. Protože skutečně novináři sebe navzájem šetří a hrají si navenek na profesionální solidaritu, vybírám pár postřehů právě z kapitoly věnované médiím, nazvané Novináři všech zemí, spojte se!, odkud čerpám i název svého dnešního článku (který není ani tak recenze, jako spíš rozšířený komentář ke Štěpánkově knize).

Profesionální "solidarita " novinářů často zakrývá špinavé prádlo profese, které nechtějí novináři prát na veřejnosti. Novinář novináře veřejně nepodrazí, stejně tak se chovají právníci a lékaři. Řeší si to mezi sebou, protože prý do toho nikomu nic není, a říkají tomu "etika". Jenže je - je do toho jejich klientům, pacientům a čtenářům, občanům, demokracii, pro kterou by měla svobodná média poskytnout potřebnou oporu a nikoli si hnít ve vzájemné pseudotoleranci, která pak vede k honu na ojedinělé hříšníky, jako je Štěpánek. Jenže ten víc než obecný publicista je publicista z nouze - neboť ho profesionální publicisté zklamali. Jinak vystupuje spíš jako echtovní rocker a zbojný mušketýr. Posuďte sami:

Janu Krausovi vzkazuje v únoru 2000 z monitorů Internetu: "Když mě po osmadvaceti letech poctivého rockového harcování s kapelami, za které se rozhodně není co stydět, po stovkách narvaných sálů, amfiteátrů i Luceren někdo pro větší vtip a efekt zařadí po bok Pavla Lišky (Pozn. 2003: Normalizační prorežimní zpěvák. Prosím neplést s o generaci mladším hercem stejného jména.), kladu si otázku, kde a proč se taková nehorázná sprostota v ignorantském pisálkovi bere. A existuje nějaká obrana?... Ano, obrana existuje. Pěstí do nosu. Krausi, čau na Šibeničáku!" Jinde zas (listopad 2000): "Na Krause jsem v předvolební kampani" (do Senátu, kam Štěpánek kandidoval) "narazil i osobně, byv pozván do jeho pořadu Další, prosím. Nijak mě nepohoršuje, když si v něm z politiků dělá srandu. Koneckonců politici tam lezou dobrovolně. U ranaře Krausova typu mě v pokračování, kterého jsem se účastnil, překvapilo něco jiného. Neuvěřitelná míra servility a podlézání, doslova tupost (rozuměj: opak ostrosti), se kterou provozoval řitní alpinismus s Petrem Pithartem. Že by političtí spřízněnci?"

No jo, když on mu Pithart předtím nesliboval pěstí do nosu!

Nad Petruškou Šustrovou Štěpánek vzdychá: "...když si člověk bolševický způsob uvažování uchová i v dospělosti a ještě skrze něj kádruje své okolí, kladu si otázku, zda věčnou omluvenkou pro tento typ lidí je, že je jejich vlastní soudruzi vytlačili až do disentu."

O Jiřím Leschtinovi zmiňuje: "...Jiří Leschtina je novinář s pověstí tak umanutého nepřítele ODS a všeho a všech, co s ní mají cokoli společného, že to bylo moc i na tak strašný deník, jako je Mladá fronta Dnes. Po čase se Leschtina objevil v listu ještě příšernějším, totiž v Literárních novinách šéfredaktorovaných Jakubem Patočkou." Mluví se o článku o Nově, který Leschtina připravoval pro Literárky, a Štěpánek byl jako radní žádán o informace. Leschtina byl prý dobře připraven a s problematikou obeznámen. Pak však článek vyšel, a Štěpánka nepřekvapil: "Z toho, co jsem panu Leschtinovi řekl, není v článku vůbec nic. A vlastně ani nemůže být. Jiří Leschtina již totiž dávno není novinář, který pravdu poctivě hledá, padni komu padni... ...není novinář, nýbrž agitátor."

Protože nepíšu klasickou recenzi mohu sdělit, že tyto Štěpánkovy názory sdílím. I jeho současný dodatek: "Jestli někteří novináři nevydýchali, co se tu o nich píše, mohu jim poradit jediné: Když nejste s to unést kritiku, necpěte se do veřejného prostoru."

Autor se ve své knížce představuje jako odvážný a osamělý mušketýr, který se bije s celým světem. A mnohdy je sražen na zem spíše než rapírem soupeře zákeřně svrženým balvanem pomluvy. Avšak velmi často sám útočí až nestydatě. Nelíbí se mi, že někdy bezděky použije metody, které svým protivníkům vytýká.

Například tato perla: "Leschtina teď pro změnu oblažuje čtenáře zparchantělých Literárek, financovaných mimo jiné Kocábovými miliony, utrženými za následně vytunelovaný Trend." První polovina této věty je rockersky drsná, nešť. Zato druhá jakoby vypadla z estébáckého difamačního spisku! Podsouvá čtenáři představu, že ty miliony ukradl Kocáb. On ten fond Kocáb zakládal, že, on ho pak prodal, to víme, a jeho noví majitelé ho pak vytunelovali. To je jako napsat: "Auto, které dříve vlastnil Štěpánek, srazilo dítě na přechodu"!

Štěpánkovi se také nelíbí, když jiní píší stylem "takoví, jako je Štěpánek, takoví, jako jsou X a Y". Sám se však přidává: "Všichni ti Svěrákové, Rumlové a Halíkové..." To se zase nelíbí mě, i když mohu akceptovat, že se budou za to, co provedli v České televizi Hodačovi "jednoho dne smažit v pekle". Ale budou se smažit jednotlivě a každý sám za sebe, ne kolektivně a zneosobněně, jak si představují "takoví lidé, jako je Štěpánek"! Pozor na "všichni ti..." - sám nejlépe vím, jak lehce a bezděky sklouzne z klávesnice kojzarovština.

Škoda. Tu knížku si určitě přečtěte. Ale nezapomínejte přitom, že Petr Štěpánek je také - český publicista!

A smažit se budeme všichni.

Psáno v Praze dne 26. února 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku