Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.2.2003
Svátek má Alexandr




  Výběr z vydání
 >AMERIKOU: Vzpomínka na Zbiroh (3)
 >LIDÉ: Osud manželky
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pes, který sám sebe nekouše
 >IZRAEL: Do Osvěčimi - pro vzájemné pochopení
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Potíže se sýrem
 >PSÍ PŘÍHODY: Chvála otvírače na konzervy
 >ŽERTY S MÝTY: O bájných robotech (2)
 >FEJETON: Síla výchovy
 >NÁZOR: Špidlův nový styl
 >TÉMA: Další volba prezidenta je za dveřmi.
 >TÉMA: Studentská volba presidenta?
 >GLOSA: Smutek zachvacuje moji duši.
 >FEJETON: To bejvaly zimy!!
 >VÝSTAVA: Nevyčerpatelný archiv Václava Chocholy
 >ZDRAVÍ: Dětská řeč a rodina

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
27.2. VÝSTAVA: Nevyčerpatelný archiv Václava Chocholy
Petr Holeček

Rozsáhlá výstava Fotografický archiv Václava Chocholy je zároveň oslavou jeho osmdesátých narozenin. Má však i druhý rozměr - je zpečetěním posledního kroku obnovení a zpřístupnění výstavních prostorů v Clam Gallasově paláci v Husově ulici v Praze. Potrvá už jen do 9. března. Každý příznivce umělecké fotografie by jí měl ještě stihnout.

Empírové sály barokního paláce tedy hostí fotografická díla jednoho z nejznámějších českých fotografů. Václav Chochola byl autorem s nebývale širokým záběrem - je tedy nasnadě, že jeho archiv bude stejně široký. Vedle jeho práce v ateliéru, kde fotil akty, se také hodně pohyboval přímo uprostřed života - na ulici. Jeho fotografie z pražských periferií balancují na hranici fantazie a reportážní fotografie. Proto ho tolik ovlivnila filosofie civilistické Skupiny 42. Nebyl jen umělcem, pracoval ještě normálně jako fotograf pro různé časopisy. Před deseti lety bylo Václavu Chocholovi sedmdesát let a jeho dcera Blanka mu uspořádala retrospektivní výstavu v Galerii Václava Špály. Po deseti letech to samé učinila v Clam-Gallasově paláci. Blanka Chocholová se stará i o díla Chocholových fotografických kolegů - Zdeňka Tmeje a Karla Ludwiga. Životy všech těchto tří fotografů vsadila do svého dokumentárního filmu Vzlety a pády Věra Chytilová.

Osm kabinetů, osm příběhů

V Praze potrvá Fotografický archiv do 9. března, ale po jeho skončení bude putovat dál. Jeho rozsáhlé dílo, které je však jen zlomkem jeho soustavné práce započaté ve 40. letech, bude ještě představeno v Ostravě a Opavě. Ovšem i přesto, že Chochola začal fotografovat už v těchto časech, výstava zohledňuje jeho nejslavnější éru - 1942 - 1970, takže fotografie starší než z roku 1970 zde nalezneme pouze výjimečně. Nejmladší fotografie výstavy je třináct let stará. Výstava v Clam-Gallasově paláci byla rozdělena do osmi kabinetů, které naznačují okruhy témat, jimž se fotograf Václav Chochola věnoval a přinášejí svědectví o umění této osobnosti české fotografie. Nutno poznamenat, že autorka pojala názvy jednotlivých kabinetů mnohem věcněji než před deseti lety. To měla práce s otcovým archivem opravdu až nad hlavu a jistě nevěděla jak všechno alespoň letmo roztřídit a zařadit. První z osmi částí výstavy se jmenuje Autoportréty a přístupný ateliér má navozovat atmosféru Chocholova domácího prostředí z Rytířské ulice číslo 8, kde fotograf vedl svůj bohémský život. Ateliér je navíc doplněn o přímé důkazy autorových začátků, které přibližují dnes již historické fotoaparáty, reflektory a další rekvizity. Druhý kabinet nese název Město, Praha a Imaginace. Ten je součástí výtvarných fotografií, které úzce souvisely se Skupinou 42, s jíž členy Václav Chochola přátelil. Právě spolupráce se Skupinou 42 přímo odkazuje na jeho zájem o zachycování městského civilismu. Drsným, opravdovým, melancholickým, ale přesto tak krásným obrázkům pražské periferie se pak věnuje kabinet Město - periferie.

Návštěvník výstavy se pak může dostat do části, kde se představuje jeho klasická část tvorby. Oproti minulé retrospektivní výstavě byly odděleny fotografie Salvadora Dalího, které nyní můžeme vidět v sále Salvador Dalí v Paříži. Zde jsou fotografie Václava Chocholy z konce šedesátých let, když pobýval ve Francii. V kabinetu Akty, roláže a Jiří Kolář se naznačuje spolupráce Václava Chocholy s Jiřím Kolářem a jejich vzájemné ovlivňování. To jsou mnohokrát otiskované portréty, které už mohou návštěvníka nudit, ale výstava nabízí také nejedno zpestření. Jsou zde přítomné i elektronicky zhotovené zvětšeniny z barevných diapozitivů, které fotograf exponoval v hotelu Meurice při jednom ze čtyř sezení, které se Salvadorem Dalím v Paříži měl. Portréty jsou ale přítomné i v oddílu věnovaném osobnostem zachycených v Paříži a dalším, v němž jsou portréty umělců z Československa.

Mravenčí práce v archivu

Poslední část výstavy zachycuje období roku 1961, kdy byl Václav Chochola vyslán k tříměsíčnímu pobytu do Vietnamu, do exotického prostředí, které se přímo vybízí jeho fotografickému talentu. Zde vznikla pozoruhodná kolekce fotografií, která vedle krajiny zachycuje i obyvatele této země. Fotografie z Vietnamu jsou vlastně zajímavou novinkou celé výstavy - širší veřejnost je může vidět vůbec poprvé. Jsou součástí jednoho z posledních kabinetů výstavy - Vietnam a Čína. Ten dekorativně doplňují různé bambusové kulisy, ale i cestovatelský kufr a helma. Ovšem i další "vystavovatelské triky" nebyly výstavě Václava Chocholy na obtíž. Stranou totiž zůstaly i záběry ze sportovních utkání, které v minulém ročníku retrospektivní výstavy byly poněkud nevhodně rozmíchány mezi jednotlivé části. Na škodu nebylo ani vsadit některý ze snímků do velkého formátu. Ovšem bylo by malicherné házet nějaký splín na jeho dceru Blanku Chocholovou. Vždyť se soustavným tříděním rozsáhlého otcova archivu zabývá už od sedmdesátých let, tenkrát ještě coby studentka FAMU. Václav Chochola v ní, a nově i ve vnukovi Markovi, nalezl skutečně pevnou oporu, která rozumí nejen jeho archivu, ale i jemu samotnému. Oporu, která nenazírá na život tohoto význačného fotografa jen jako na horu negativů a neustálého vyvolávání filmů, ale která ho zná i jako člověka. Více než kdokoli jiný - a to je i pro třídění fotek a jejich následné řazení na výstavu velmi důležité.

Čisté salóny i špinavé předměstí

Václav Chochola začal fotografovat už od svých sedmnácti let. Před osmdesáti lety se narodil v Libni, kde se také rozhodl, že se fotografii bude věnovat profesionálně. Během druhé světové války začal studovat obor fotografie na smíchovské Grafické škole. Už v té době fotil sportovní utkání a sportovní tématiku vůbec. Do jeho tvorby ale zasahovala i kultura, kterou autorsky zpečetil když se spřátelil s uměleckou Skupinou 42 a když se stal členem klubu Mánes. V tomto období se setkal s řadou kulturních osobností, které později ovlivnily jeho tvůrčí vývoj. Během druhé světové války se Václav Chochola seznámil s fotografy Karlem Ludwigem a Zdeňkem Tmejem a stal se rovněž externím fotografem pražského Národního divadla, ale také dalších scén. Nezastupitelnou hodnotu mají jeho snímky z konce války nebo Pražského povstání. Jeho spolupráce byla pak vedle Národního divadla spjata i s avantgardním divadlem Větrník. Na začátku padesátých let Chochola poprvé portrétuje svého největšího souputníka Karla Tichého, kterého zachytil na více než tří stovkách snímků. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se Václav Chochola značně formoval - začal ovlivněn surrealismem a Skupinou 42 fotografovat propracované obrázky pražských ulic a městského prostředí. Přesto, že na něj režim tlačil a šikanoval ho stejně jako ostatní svobodné umělce, dá se toto období nazvat jako Chocholovým vůbec nejplodnějším. Tyto stresy, které nejdříve vyvolal protektorát, později komunistický režim a nakonec i soud v sedmdesátých letech, se jistou měrou podepsaly na výsledné podobě jeho prací.

Fotografův vzlet a pád

Vedle města jsou z padesátých let známé také fotografie Kamila Lhotáka nebo Bohumila Hrabala, díky kterému si dokonce zahrál ve filmu Perličky na dně. Ovšem nejen osobnosti objevují se v jeho fotografiích, prostor dává i obyčejným lidem periférie. Šedesátá léta Václav Chochola rozdýchává (díky uvolnění společnosti) se spoluprací s Jiřím Kolářem, se kterým nám zanechal proslulé roláže. Později se setkává s různými světovými kulturními postavami, které v rámci uvolnění společnosti přijíždějí do Prahy. Může tudíž fotografovat a portrétovat Louise Armstronga nebo režiséra Piera Paola Pasoliniho. Svou sbírku portrétů pak doplňuje i prací v zahraničí, zejména v Paříži, kam v letech 1968 až 1969 pravidelně vyjíždí. Můžeme tak shlédnout portréty právě Salvadora Dalího, Duka Elingtona, Maxe Ernsta, Mana Raye nebo Milana Kundery. Stejně jako v Praze, i v Paříži nefotografuje jen slavné osobnosti a salónní prostředí. Zájem o periferii a opravdový život několikrát zanese fotografa i na okraj společnosti - do zapadlých pařížských ulic, do šantánů (mezi nimi i Crazy Horse Saloon), na špinavé břehy řeky Seiny. V padesátých a šedesátých letech Václava Chocholu přijala neoficiální kultura jako rovnocenného. Když ve Svazu československých výtvarných umělců probíhaly kruté prověrky, zastal se ho Jindřich Chalupecký. Po návratu z Francie byl však Státní bezpečnostní zatčen a to už mu pomoci nemohl nikdo. Vyfotografoval totiž hrob Jana Palacha. Filmy, které vyfotil po obsazení Československa sovětskými vojsky, mu nikdy nebyly vráceny. Místo ocenění ho čekala perzekuce, tedy násilné ukončení tvůrčí činnosti, ze kterého se již nikdy úplně psychicky nedostal. Václav Chochola dokázal obohatit dokumentární fotografii kusem své vlastní poezie všedního dne. Jeho bohatý kulturní odkaz ho nepochybně řadí mezi nejdůstojnější umělce 20. století.

Výstava Fotografický archiv Václava Chocholy po skončení v Clam-Gallasově paláci devátého března poputuje do Opavy a Ostravy. Jeho unikátní portréty ale teď můžeme spatřit i v Českém Krumlově na výstavě grafického díla Salvadora Dalího. Vedle toho, že tento rok vyjde v nakladatelství Torst jeho monografie, se ještě plánuje jeho výstava se sportovní tématikou nebo výstava v Národním divadle, ve kterém by měly být představeny jeho fotografie z divadla čtyřicátých let.


Další články tohoto autora:
Petr Holeček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku