Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 28.2.2003
Svátek má Lumír




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (9)
 >POLITIKA: Proč volit Václava Klause
 >POLITIKA: Otevřený dopis Konzervativní strany Václavu Havlovi
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To byla rána!
 >PSÍ PŘÍHODY: K vrcholům negalantnosti
 >FEJETON: Tajemství ženy
 >POSTŘEH: O saponátu
 >FEJETON: Kde se berou peníze?
 >POVÍDKA: DIGI v roli svědka
 >FILM: Jak se chodí po lese
 >POVÍDKA: O radostnej smrti
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >INFO: Anketa Strom roku 2003
 >ZDRAVÍ: Stres
 >AMERIKOU: Vzpomínka na Zbiroh (3)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
28.2. FILM: Jak se chodí po lese
Ondřej Stratilík

Ti, co chodí u cest, jsou silniční chodci. Ti, co chodí u řek, jsou vodní chodci. Ti, co chodí po horách, jsou horští chodci. Ale co takoví Lesní Chodci? Jak je charakterizovat? Na první pohled se jejich charakteristika jeví jednoduchá. Ovšem, co ten druhý pohled v kině? Utvrdí nás v našem očekávání, že jde o skupinu lidí preferujících pochody lesem plným klestí a zalesněnými krajinami? Stromy však nemusí být jen ze dřeva. Může se jednat o jakési vnitřní překážky v našem nitru, které nedokážeme sami odbourat, které nás uzavírají do klecí a proti kterým se velmi těžko bojuje. V boji jsou ztráty obrovské, a i přesto, že jednotlivé bitvy vyhráváme, válka neustále pokračuje a cesta vpřed se nám zdá těžší a těžší. Naše úspěchy se propadají do zapomnění, rány krvácí stále víc, cesty se stávají neprostupnými, čas nám proplouvá mezi prsty a za okny se kouří z komínů chemičky. Dá se vůbec v takovém životě existovat? Neutečeme před ním někam? Ovšem kam? Do Austrálie? Ani ta největší vzdálenost od místa narození naší trýzně, a tudíž i narození nás samotných, se nestává nepřekonatelnou pro náš les, sledující nás s neúprosnou a zároveň nenahraditelnou přesností.
Přesností odpočítávající naše dny, naše minuty a naše životy, jež potlačováním svých pudů ubíjíme k zapomnění dříve, než stačíme vůbec procitnout a najít si místo lesa nějakou prosvětlenou louku, kde bychom s rodinkou nacházeli společnou řeč, kde bychom se cítili oproštění a kde by větve stromů nepřekážely světlu. Vše by se rozsvítilo a naše duše by polity živou vodou, nastartovaly novou etapu života. Krásná část bytí právě začíná! S dětmi můžeme podnikat nádherné výlety na Bukovou horu, místo našich vzpomínek, s ženou konečně nacházíme společnou řeč a bývalí kamarádi už na nás ztratili vliv. Ó, jak krásně se dá žít za zavřenými dveřmi a okny zahalenými neprůhlednými látkami. Ještě mít růžové brýle a k rodinné idylce už nechybí nic. Avšak tak, jako se v přísloví praví "starého psa novým kouskům nenaučíš", tak se i člověk od mládí zvyklý na jistý stereotyp jen těžce přizpůsobí požadavkům blízkých, respektive doby. Pomalu strháváme deky z oken, otevíráme dveře, vycházky prodlužujeme, avšak také, aniž bychom si to uvědomovali, pomalu ztrácíme prosvětlený palouček a vcházíme zpět mezi stromy. Existuje sice ještě hodně překážek a lákavých věcí, které nás udržují na světle, ale v lese je příjemný vánek, a rovněž se zde můžeme schovat před všudypřítomným sluncem. Za zády necháváme rodinu, všední starosti a bez jistícího lana sestupujeme mezi široké kmeny, rány se nám obnovují, život se zdá chvíli lehčí a veselejší, ovšem zanedlouho se zranění rozšiřují a my už jen nečinně přihlížíme aparátu "vnitřní přírody", zahrávajícího si s námi podle svého gusta. A takový je i nový český film Ivana Vojnára Lesní Chodci.

Lesní Chodci
Premiéra: 20. února 2003
Režie: Ivan Vojnár
Na motivy knihy a scénáře Lesní Chodci Martina Ryšavého
Kamera: Ramunas Greičius
Hrají: Jiří Schmitzer, Zdeněk Novák, Jitka Prosperi, Petra Poláková, Ester Hocke, Miroslav Bamboušek, Josef Vinklář, …


Další články tohoto autora:
Ondřej Stratilík

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku