Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 6.3.2003
Svátek má Miroslav




  Výběr z vydání
 >IRAK : Svědomí a mezinárodní právo
 >ČESKÁ TELEVIZE: Pocity a realita
 >POLITIKA: Obavy a znejistění.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Sokolovo - nikdy nezapomeneme?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Případ transplantovaného penisu
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart objevil dveře
 >POLITIKA: Volby veřejné či tajné, aneb Co ví i Pitkin.
 >OHLAS: Veřejnoprávní média a volba prezidenta v úměře nepřímé.
 >INTERNET: Technologie ADSL padla na hubu už při startu
 >ZE ŽIVOTA KOČKY: O naší Fíce
 >O FILMU: Sonáta za okurky
 >FEJETON: Přírodovědecká pitva pana prezidenta
 >FEJETON: Sauna aneb Za všechno můžou židi
 >NÁZOR: Příliš mnoho otázek
 >CHTIP: Hvězdy, jaké jsou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
6.3. NÁZOR: Příliš mnoho otázek
Tomáš Haas

V rozhovoru pro PRÁVO, 3.3.2003, prohlásil místopředseda ČSSD Stanislav Gross, že vláda musí přesvědčit věřejnost že neschopnost vlády disponovat s hlasy poslanců vládní koalice není trvalým jevem. Vládě se, podle jejího prvního místopředsedy, při takovýchto pochybnostech velmi obtížně vládne.

Ať už hlasování o důvěře dopadne jakkoliv, otázkou zůstává, čeho se má veřejnost více obávat.

Má se obávat, že parlament vysloví nedůvěru vládě koalice, která se tak dobře připravila na volbu presidenta, že nedokázala vybrat kandidáta na úřad presidenta, kterého by neodstřelili její vlastní poslanci? Koalice, která dokázala jen tak tak prosadit program největšího zadlužení země v historii? Nebo snad vlády, která již devátý měsíc slibuje návrh reformy veřejných financí, který je měsíc po měsíci odsouván do neurčité budoucnosti, a o kterém se sem tam rozporuplně vyjadřují ministři vlády, která jej měla předložit již před půl rokem? Mají tato protichůdná prohlášení ministrů být považována za slibovanou diskusi reformy? Byl program vlády a státní rozpočet připravován stejně svědomitě, jako volba presidenta, jako příprava reformy veřejných financí? Bude se při každém kritickém hlasování v parlamentě odehravat nová varianta toho, čeho jsme byli svědky už dvakrát, pokusů kontrolovat hlasovací lístky vlastních poslanců? Chceme se na cestu fantastického zadlužení vydat vedeni lidmi, kteří nedokáží sjednotit ani své vlastní poslanecké kluby? Vedeni koalicí jedné umírající politické strany, jedné strany která se projevuje tím, že chce být u všeho, ale když jde o odpovědnost, tváří se jako by nebyla u ničeho, a neurčité množiny skupin a zájmů, které vystupují pod hlavičkou největší koaliční strany?

Nebo se má více obávat toho, že se tato koalice, a tato vláda, bude moci pustit do plnění svého ambiciózního programu, který se ve světle amatérismu jeho tvůrců jeví méně a méně jako program dlouhodobé prosperity a více a více jako pokus o podplacení voličů vypůjčenými penězi, penězi které nakonec budou tito voliči a ještě jejich děti, splácet spolu s miliardami v úrocích?

Příliš mnoho otázek, a ani na jednu z nich nedostane veřejnost odpověď v hlasování o důvěře. Nedá se tedy očekávat, že veřejnost o něčem přesvědčí. Přes tvrzení pana místopředsedy Grosse není toto hlasování určeno veřejnosti, je určeno sjezdu ČSSD, a má, pokud vláda hlasování vyhraje, uklidnit delegáty sjezdu a řadové členy ČSSD, kteří začínají klást mnohé z otázek, které jsem naznačil. Je určeno poslancům koalice, hrozba mimořádných voleb a konce poslaneckých privilegií má působit tam, kde vedení nebylo schopno vést, a vláda nedokázala vládnout.

Vláda nemá potíže proto, že veřejnost má nedůvěru v její schopnost disponovat hlasy svých poslanců, má je proto, že tuto schopnost objektivně nemá. Má je proto, že její předseda má problémy ve své vlastní straně, a hlasování o důvěře parlamentu se má stát, v případě jeho vítězství, argumentem pro udržení jeho stranického postu. Znovu a znovu je parlament zneužíván jako bojiště vnitrostranické války v ČSSD, znovu a znovu jsme svědky amatérské snahy pana premiéra vystupovat v roli, kterou mu ještě před loňskými volbami přisoudila přízeň medií, v roli sebevědomého, kompetentního předsedy své strany a své vlády. Jeho poslanci v něj příliš důvěry neprokazují, a jen strach z toho, že jemu i jim prokáží stejný stupeň důvěry i voliči, je pravděpodobně přinutí hlasováním o důvěře jej v jeho posici udržet.

Prozatím. Vládnout se ale jeho vládě nebude o nic méně obtížně.

Tomáš Haas thaas@rogers.com


Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku