Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 12.3.2003
Svátek má Řehoř




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Veřejnoprávní televize v EU, proč existují a proč se otřásly v základech
 >POLITIKA: Ten hodný, ten zlý a ten ošklivý
 >TIBET: Symbolika vlajek na radnicích
 >MROŽOVINY: Spáry amerického orla VI
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Cedulí za lepší pořádky
 >PSÍ PŘÍHODY: Pejsek v metru
 >IRÁK: První oběť Blixkriegu
 >FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Chystáte se na cestu?
 >POLITIKA: Klaus na hradě je dalším neúspěchem Cyrila Svobody
 >ARCHITEKTURA: Pár poznámek k památkové péči
 >HUDBA A ZVUK: Dvořák autenticky
 >GLOSA: Ubohost některých poslanců ČSSD došla svého konce.
 >MÉDIA: Vláda Vladimíra Špidly má důvěru médií
 >EKONOMIKA: ČNB vyčká se snížením sazeb
 >POLITIKA: Referendum na Maltě

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
12.3. IRÁK: První oběť Blixkriegu
Dušan Neumann

Lze spolehlivě tvrdit, že první obětí tažení proti režimu Saddáma Husejna je Rada bezpečnosti OSN a ani budoucnost samotné Organizace spojených národů nevypadá zrovna růžově.

Shodují se na tom obě znesvářené strany. Komentátor ruské televizní společnosti ORT Michajil Leontějev, který je znám svým ostře protiamerickým postojem, řekl k britskému pokusu o předložení umírněnější verze osmnácté rezoluce:

OSN je vyřízená v každém případě. Bylo by pro ní sebevraždou odhlasovat podporu americkému válečnému tažení, ale zrovna tak bude po smrti když rezoluci zamítne a Američané to nebudou respektovat.?

Na domácí půdě se prezident Bush ocitl, jak se tady říká ?mezi cihlou a šutrem?. S neustálým odkládáním zahájení operací roste aktivita domácích odpůrců vojenského řešení a jednotlivé, zpočátku ideologicky rozrůzněné, skupiny se postupně spojují. Z konzervativního břehu se pak stále hlasitěji ozývá kritika, že další oddalování bude jen znamenat vyšší ztráty, vyšší náklady a další pokles americké prestiže.

Málokdo z těch, kdo současný vývoj sledují si uvědomuje, že tak tvrdě kritizovaný Bush je ve skutečnosti posledním brzdícím prvkem oddalujícím zahájení vojenských operací, neboť je to skutečně na jeho zodpvědnosti vydat rozkaz k útoku.

Když president Clinton nařídil raketový útok na farmakologickou továrnu v Chartúmu, aniž si byl stoprocentně jist, že byla jen zástěrkou pro biologické a chemické experimety al-Quedy, nikoho o žádný souhlas ani rezoluci nežádal. Stejně tak nařídil útok Tomahawky na Baghdád odvetou za odhalený pokus o atentát na svěho předchůdce George Bushe seniora. A pacifisté neprotestovali ani po raketovém útoku na základny al-Quedy a talibanu v Afghanistanu. Řečeno mírně, je to pozoruhodné.

Na rozdíl od comicsových portrétů v evropském tisku, není George Bush žádným kovbojem s kolty proklatě nízko zavěšenými, ale státníkem plně pocitujícím a nesoucím svou zodpovědnost. Bush ví, že nemůže čtvrt milionovou armádu na hranocích Iráku držet věčně. Každý den to stojí pár desítek milionů dollarů. To, že jsou inspektoři OSN vůbec v Iráku, a že něco odhalili naní zásluhou Chiracovy výmluvnosti ani Putinových zákulisních kliček, ale přímým důsledkem americko-britské eskalace hrozby, kterou Američané a Britové platí ze svě kapsy a Chirac s Putinem se paradoxně její účinností proti ní ohánějí.

Tak obrovskou armádu je neúnosné udržovat v plné pohotovosti nejen z finančních důvodů, ale I z hlediska bojové připravenosti a morálky vojáků. Jelikož to jak Chirac tak I Putin vědí, a vědí také, že Saddám pasoucí se na rozkolu spojenců bude ozdbrojovat jen do té míry, aby udržoval napětí, nabízí se jediný logický závěr, že Francii a Rusku nejde vůbec o Saddámův vražedný režim, ale o co největší oslabení a případné pokoření Spojených států.

Až do včerejška udržovali Američané diplomatické dekorum, ale když se Dominique de Villepine vypravil do Angoly, jejíž přežívání závisí na americké hospodářské pomoci, přemlouvat její vládu, aby se přidala k protiamerické koalici, ozvaly se ve Washingtonu hlasy vyzývající prezidenta Bushe, aby další jednání Rady bezpečnosti ignoroval a připravil se k vydání rozkazu k útoku. Další kapkou do poháru ?nevděčnosti? byla Blixova verbální zpráva přednesená v Radě bezpečnosti, v níž vynechal z psaného dokumentu závažná zjištění o výrobě bezpilotních nosičů s doletem překračujícím povolené limity. Navíc mají Američané v rukou dva nové uprchlíky, zřejmě díky rozsáhlé ,už dva měsíce bežící psychologické kampani, kteří svorně tvrdí, že Saddám zbraně hromadného ničení má a nebude se rozpakovat jich použít.

Tento týden proběhně v Quataru poslední ostrá zkouška velitelské komunikace a koordinace pohybu jednotlivých operačních složek. Podle zpráv ze štábního zákulisí mají zatím velitelé jednotek I šéfové štábů největší obavy z toho, že se po zahájení operací Iráčané sami chopí zbraní a budou si to se známými mučiteli chtít vyřídit sami, a obsazující vojáci jen těžko rozeznají kdo je nepřítel a kdo povstalec.

Jsme v posledním stadiu diplomatického jednání, řekl včera president Bush, když po osmi hodinách hovorů přes oceán zavěsil konečně telefon. Zdá se, že je posledním, kdo snad ještě věří, že by se nějakým zázrakem podařilo Saddáma odzbrojit a odstranit se souhlasem dnes víceméně papírových spojenců.




Další články tohoto autora:
Dušan Neumann

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku