V jedné francouzské "cité" (tzv. no-go-area, kam už se pomalu ani policie neodvažuje) byl nedávno policií zastřelen mladistvý Mourad. Ukradl ještě se svým společníkem auto a na útěku nebral na vědomí vyzvání policejní hlídky, aby zastavil. Hlídka - dve policisté ve věku 22 a 23 let - začala střílet a Mourada zasáhla. Okamžitě vypukly nepokoje spojené s obvyklým zapalováním aut a vandalismem. Věc se vyšetřuje, ale fakt, že Mourad ukradl auto a nejen to - odmítl se zastavit na výzvu hlídky, nějak ustupuje do pozadí. Podobných případů bylo už více. Bez ohledu na výsledek vyšetřování je ovšem situace jasná: buď má policie udržovat pořádek všemi dostupnými prostředky, nebo se má jen koukat. V době terorismu nelze připustit, aby někdo jaksi nebral policii na vědomí. Jestliže policie ostře nezakročí, dojdou bandy zdivočelých výrostků k názoru, že si mohou dovolit cokoliv a nemůže se jim nic stát. Ostatně k tomu už někde došlo a policisté jsou na některých místech otevřeně napadáni. Zvítězí-li zase "humanisté", nemůže to dobře dopadnout. Kdopak by pak chtěl pracovat v policii, aby byl pro legraci jakýmkoliv kriminálním elementům. A jak by se pak měl udržovat v degenerované společnosti pořádek nemluvě už o boji proti terorismu?

Dnes ráno (12.3.2003) v půl osmé oznámila francouzská televise, že došlo k útoku na věznici ve Fresnes za použití třaskavin, raket a jiných prostředků dosud teoreticky vyhražených armádě. Za útoku byl "osvobozen" těžký zločinec nejvyšší kategorie. To je další logický stupeň téhož vývoje.Čtenář si o věci jistě udělá vlastní úsudek, ovšem jak říkal náš profesor latiny - už se připozdívá.. Vyhrabal jsem proto ze staré krabice svůj článek, který s podobnými událostvi souvisí. Omluvám se za chybějící diakritiku, ale mám momentálně málo času.

K diskusi o trestu smrti v CR.

Jedním ze stále se vracejících themat verejných diskusí v CR zvláste v predvolebním období je problém zrusení a prípadného znovuzavedení trestu smrti, vyvolaný rustem tezké kriminality. Výsledky ruzných anket naznacují, ze vetsina obcanu by byla v urcitých prípadech pro jeho znovuzavedení, ti, kterí o tom rozhodují - vláda, parlament, president - jsou proti a zduvodnují své stanovisko odvoláním na Ustavu CR a mezinárodní závazky a také na mravní a jiné principy.

Zásadní odpurci trestu smrti se rekrutují hlavne z rad humanistu, opravdových ci prílezitostných, z nábozenských kruhu a z kruhu vyssích vrstev soudnictví. V. Havel se vyjádril v televisním programu, ze povazuje trest smrti za legalisované pokracování vrazdení a tak z filosofických a praktických(?) duvodu je jeho odpurcem (MF Dnes, 31.12.94, str.13). Priblizne stejne uvazuje asi i prazský arcibiskup, ovsem J.Vcelar v dopise zaslaném MF Dnes cituje druhou kapitolu bible: "Kdo by koli vylil krev cloveka, skrze cloveka vylita bude krev jeho, nebo k obrazu svému cinil Buh cloveka." V. Klaus je odpurcem trestu smrti a zduraznuje, ze zádná analysa jeste nikdy nepotvrdila tesnou korelaci mezi prísností trestu a poctem trestu. (LN,14.4.95) (Pozn.: G.Koretz upozornuje v casopisu Business Week z 6.11.95 na studii ekonoma S.D.Levitta z National Bureau of Economic Research, který shledal, ze prísnejsí tresty úspesne odstrasují potenciální zlocince od zamýslených cinu krome kategorie znásilnení a vrazdy. Ve státe Washington, kde byl 1993 prijat zakon v CR známý jako "trikrát a dost" byl zaznamenán významný pokles v násilném zlocinu.) Predseda Nejvyssího soudu O. Motejl (MF Dnes 25.1.96) priznává sice prostým lidem právo na to nejprísnejsí odsouzení nejakého tezkého zlocinu a právo volat po nejprísnejsím, ale spravedlivém trestu, ale povazuje jakoukoliv politicko-právní úvahu o obnovení trestu smrti za zrejmý nesmysl. Hlavne z právních duvodu vzhledem k ustanovení Ustavy a k mezinárodním závazkum CR, ale také proto, ze zrusení trestu smrti v civilisované Evrope je zákonitý výsledek vývoje evropské civilisace opírající se v tomto prípade stejne o hluboce odborné výzkumy a rozbory jako o odpovedi na otázky mravní a morální.

Na to, kam vede zákonitý vývoj evropské civilisace v oblasti kriminality a justice v nekterých západních zemí, mohou lidé v tech zemích zijící mít zcela odlisný názor nez má O. Motejl; nekterí jsou presvedceni, ze v urcitém ohledu vede k zrejmé degeneraci.

V holandských veznicích má kazdý vezen celu sám pro sebe. To je úzkostlive dodrzováno, není-li místo, t.j. není-li k disposici pro kazdého jedna cela, jsou i vázní a nebezpecní delinkventi posíláni domu. V cele je radio a vetsinou i televise. Podle nedávného srovnání v casopisu Focus má holandské vezení Noorbrink i klimatisaci. Myslenka, ze si ve vezení mají zlocinci odpykávat trest, se jaksi vytrácí. Starých nemajetných lidí zijících v domovech duchodcu ovsem muze bydlet i sest v jedné místnosti, mají tam zidli a skrín, soukromí prakticky zádné nemluve uz o klimatisaci, ale co naplat, nejsou to zlocinci. Mane musí clovek myslet na onoho známého sycáka ze Svejka, který ríkával, ze zavrenej clovek je jako dite v perince. Ten se musí opatrovat, aby se nenastudil, aby se nerozcílil, aby byl spokojenej se svým osudem, ze se mu chudáckovi neublizuje.

Právník nejstarsí generace Jan Stepán se staví (LN 9.3.96) za stanovisko O. Motejla, uvádí výsledky ruzných studií proti trestu smrti, ale zminuje se i o studiích s opacnými závery. Uvahy autora jedné z nich, Americana J. Ehrlicha, se podle J. Stepána ovsem zakládaly na predpokladu, ze vrah predem uvazuje "costs and benefits" zamýsleného cinu vcetne risika trestu smrti, coz je predstava z psychologického hlediska neudrzitelná. Pri vrazdách spáchaných z okamzitého popudu, v emocích vzteku, zárlivosti, strachu a pod. nebo v dusevní poruse vrah ovsem neporovnává "klady a zápory" svého jednání. Pri promyslených vrazdách, zvláste tech, které jsou organisovány zlocinnými skupinami, nebo pri tzv. vrazdách nájemných, pocítají pak pachatelé s urcitostí s tím, ze nebudou vypátráni, pri cemz hrozby dlouholetého uveznení neberou v úvahu stejne jako hrozbu trestu smrti. J. Stepán vytýká v záveru svého clánku soudci Ustavního soudu A. Procházkovi, ze výsledky techto kriminologických výzkumu neuznává (Denní Telegraf,18.1.96). Podle Procházky jsou prý vesmes akademického rázu a nepostihují skutecnost. Procházka dále uvedl, ze má k trestu smrti vyhranené stanovisko, ze je jeho zastáncem a ze protokol c.6 k Evropské úmluve o lidských právech v sobe obsahuje rozpor. Podle Stepána má kazdý mít právo na vlastní názor a v soukromí jej i projevovat, ale trest smrti je vyloucen Ustavou, evropský protokol o jeho zakazu je soucástí naseho práva...Toto jsou ústavní hodnoty, které Ustavní soud ctí a hájí. Soudcové tohoto soudu by je nemeli ve verejných projevech popírat...

Skupina právníku, která je pro trest smrti, ale nijak za jeho znovuzavedení nebojuje ciste proto, ze povazuje Ustavu a mezinárodní závazky CR za tezko prekonatelnou prekázku, je mozná vetsí nez bychom ocekávali. Uvedme proto jeste vrchního státního zástupce J. Grygárka, který debatu o znovuzavedení trestu smrti povazuje za zbytecnou, protoze jeho zrusení je podle neho nevratná zmena (Respekt,4.3.96). Nicméne se vyjádril v televisním diskusním poradu, ze trest smrti má v systému trestu své místo. Jeho stanovisko je jiste ovlivneno podle jeho vlastních slov strasnou zkuseností z prokurátorské praxe v Praze 8, kde byli vrahové propousteni i bez ochranného psychiatrického lécení a na svobode pak po case vrazdili znovu.

Na konec nezapomenme na prostý lid, který nikde nepublikuje, ale jeho názor je z ruzných pruzkumu znam - podle poslance KDU-CSL M. Výborného (LN 8.1.96) nelze debatu proti trestu smrti vyhrát, nebot pro jeho znovuzavedení muze být az 70% ceských obcanu.

Nemá cenu se pokouset hledat nove argumenty pro tu ci onu stranu, vse uz bylo receno, stanoviska jsou známá. Je vsak nutno si uvedomit, ze tyto argumenty a zvláste pak argumenty odpurcu trestu smrti se velice pravdepodobne vztahují na vrazdy a zlociny "klasického typu", jak jsou shora uvedeny na prvním míste J. Stepánem. To je ovsem minulost, první republika a zlocinci z Capkových povídek z obou kapes. Dnes je potreba konfrontovat "plosne humanistická" stanoviska s novými formami zlocinu, které jsou nebezpecnejsí nez cokoliv v minulosti.

Takovou polistopadovou novinkou v kriminalite jsou nájemné vrazdy. Na rozdíl od podle mne mylného názoru J. Stepána je "costs and benefits" analysa pri jejich príprave vzdy výchozím bodem - vrah svou obet predem vetsinou ani nezná, nemá k ní zádný osobní vztah, je pouze podnikatelem (nebo muze jít i o firmu, skupinu lidí) v oblasti sluzeb, který kalkuluje cenu své sluzby na základe její obtíznosti a podstupovaného risika, coz otvírá zajímavé moznosti pro soudní rízení, pokud by probíhalo v postmodernistické atmosfére extremne liberálního kapitalismu. Jestlize se pred soudem nekomu prokáze podnikatelské provádení vrazd za úplatu, je danový úrad ochoten pripojit se k obzalobe a pozadovat dodatecný odvod DPH (=dane z pridané hodnoty) s príslusnou prirázkou? Muze si objednatel zaúctovat výlohy spojené s provedením vrazdy do vlastních nákladu sveho podnikání? A zaradí v tomto prípade pan Outrata ze Statistického úradu tuto podnikatelskou cinnost v sektoru sluzeb do HDP (=hrubého domácího produktu)? Jaké je vlastne stanovisko právníku, humanistu, politiku jmenovite k tomuto typu podnikatelského vrazdeni? Je vhodné nadále uplatnovat vysledky O. Motejlem zmínených hluboce odborných výzkumu a rozboru a cerpat z odpovedí na otázky mravní a morální anebo by bylo spíse na míste tvrde uderit?

Jinou novou a jeste nebezpecnejsí formou kriminality je tzv. organisovaný zlocin a zvláste pak ta jeho odnoz, jejíz cílem je proniknout zevnitr do státního aparátu a ovládnout jej. Organisace ci skupiny tohoto druhu jsou známy zejména z jizních oblastí Italie, ale kdo trochu hledá, nasel by náznaky podobné cinnosti i v zemích lezících mnohem severneji. Základní pracovní metodou vsech techto skupin ci jak se ríká mafií, jsou vrazdy kombinované s úplatky. Osobe, která muze z titulu svého postavení ci funkce neco pro mafii vykonat, je nabídnuta vetsí cástka penez s tím, ze nepristoupí-li na tuto nabídku, bude sama zavrazdena, nebo budou zavrazdeni clenové její rodiny apod. Odolat takové nabídce je obtízné, protoze stát nikomu zádnou reálnou ochranu neposkytne a nedisponuje také mozností opravdu tvrde proti takový praktikám zasáhnout. Mafie naopak podle potreby vrazdí, nekdy i ostentativne, aby vsichni dostali strach a aby dala najevo, ze je silnejsí nez policie a soudy. V takových prípadech ani ocití svedkové nic nevidí, na nic se nepamatují, protoze jsou presvedceni, ze mafie má dost svých lidí v policejním a soudním aparátu. Kam to vede, netreba siroce rozvádet. Kdyz se Alexander Stille, autor znamenité knihy "Excellent cadavers" (Pantheon books, New York) ptal svého sicilského prítele, proc neduveruje místnímu politikovi, který mel povest vysloveného bojovníka proti mafii, dostal tuto odpoved:"Zije, není-liz pravda? Kdyby byl opravdu neco podnikl proti mafii, byl by jiz mrtev."

Je otázka, zda tento typ utoku na stát spadá jeste do kompetence justice nebo zda nejde o jistý druh války. "Flexible response" neboli odpovedet na útok stejnými prostredky byla doktrina NATO v dobe studené války a stejný zpusobem by mel odpovídat stát organisovanému zlocinu. Pri dalsích prípadných hluboce odborných výzkumech a rozborech, jak tomuto novému nebezpecí celit, by proto nemel být prehlédnut az detinsky jednoduchý princip platný vsude na svete a dvojnásob v CR, ze totiz lidé pujdou vzdycky s tím, koho povazují za silnejsího. Príklad? Zivot na Sicilii v dobe neomezené vlády mafie a zmena, ke které doslo v roce 1992, kdyz se italská vláda konecne rozhodla k ponekud energictejsímu úderu proti mafii a poslala po legislativní príprave na Sicilii 7000 vojáku, kterí vybudovali silnicní zátarasy, strezili soudce a politiky a uvolnili tak policii ruce pro její vlastní práci. Behem dvou let prebehlo nekolik set clenu organisace Cosa Nostra na stranu úradu a nabídlo spolupráci s policii, coz m.j. vedlo k zadrzeni více nez trí set skrývajících se clenu mafie vcetne nejvyssího séfa Salvatora Riiny, který se nepochopitelne, ci spíse pochopitelne, kdyz rozumíme systému, skrýval pred policií 23 let.

11.5.1996,,POLYGON 4/96 Jaroslav Teplý

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku