Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 15.3.2003
Svátek má Ida




  Výběr z vydání
 >POLEMIKA: Teorie pustého ostrova
 >NÁZOR: Společnost a smrt
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Z deníčku Moby Dicka ...
 >NÁZOR: Poslední americká válka pod vlajkou OSN
 >KOMENTÁŘ: Jiří Rusnok
 >ZDRAVÍ: Nejen o medicínské etice
 >Z MĚST: Co se děje v Náchodě
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (11)
 >OHLAS: Rada pro Gentlemana - Jak investovat
 >POLITIKA: Demokracie jako třídní boj
 >POLITIKA: Překvapí prezident Václav Klaus?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kdybych to byl věděl...
 >PSÍ PŘÍHODY: Když je psů jako psů
 >VÝSTAVA: 1 + 3 aneb Mlčenliví svědci z Pražského hradu
 >NÁZOR: Kvalifikace pro úřad

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
15.3. NÁZOR: Poslední americká válka pod vlajkou OSN
J.Jason

Některé články českých propagátorů války, ke kterým patří I mnozí přispěvatelé do NP se snaží vinit OSN jako příčinu dosavadního neúspěchu Spojených státu si získat na svoji stranu další země. USA jde o to, aby se dalo hovořit nikoliv o americké válce, ale o válce světového společenství proti zloduchovi z Bagdadu. Snaha Spojených států přemluvit, uplatit nebo donutit všelijakými hrozbami pro spoluúčast na válce není nic nového. V červenci tomu bude 50 let, kdy pod vlajkou OSN sdružená vojska USA (po ztrátě 53 000 padlých vojáků, více než ve Vietnamu), Jižní Koreje (227 000 padlých), dále v závorce počet padlých vojáků z malých jednotek Turecka (717), tehdy ještě Velké Británie (710), Australie (291), Kanady (309), Francie (288 padlých nefrancouzů z Cizinecké legie), Thaiska, Řecka, Holandska, Columbie, Habeše, Filipín, Belgie/Luxemburgu, Nového Zealandu a Jižní Afriky uzavřela příměří s komunistickými vojsky severní Koreje a tak zvanými činskými "dobrovolníky". V podstatě ta válka ještě neskončila do dnešního dne. Tudíž ani jedna strana se nemůže vydávat za vítěze, pokud nepočítáme několik pohraničních potyček v neprospěch USA, kdy byli američtí vojáci rozsekáni sekerami nebo kdy všemocná US Navy se musela Koreji před celým světem omluvit, aby získala z korejského zajetí námořníky a agenty CIA špionážní lodi Pueblo. OSN se namočila do té války šikovným trikem amerických diplomatů. Ti využili toho, že v roce 1950 jednou, a naposled, sovětská delegace opustila jednací sál RB na protest proti obviněním ze strany Američanů. V tom momentě nepřítomnosti Sovětů si Američané nechali odhlasovat rezoluci pro pomoc napadené straně. Přes všechna rozhodná slova prezidenta Bushe, že Spojené státy jsou ochotni jít do války proti Iraku bez schválení OSN, Americe na tom schválení záleží víc než si vůbec Češi a ostatní evropské národy dokaží představit. V příštích dnech, možná týdnech, budeme svědky podobných triků ze všech stran pro a proti válce.
Právě teď (ve středu večer) oznámila CNN, že Spojené státy veřejně varovaly Ruskou federaci, aby si dobře rozmyslila těžké následky ve vztahu k USA, pokud by uvažovala o potenciálním vetu nové válečné resulace, o které se má hlasovat v Radě bezpečnosti už tento pátek. Ale na rozdíl od situace před padesáti třemi lety, tentokrát jak Rusko tak Francie nevypadají na to, že by zamýšlely opustit sál Rady bezpečnosti dokud se bude jednat o to, pod čí vlajkou se bude brzy válčit. Kostky jsou hozeny. Vlajka OSN zůstává zabalená ve skladu.
Kdo je agresor a kdo je napadený?
Někteří komentátoři přidávají jejich špetku do mlýna korejské války označením Severní Koreje za jednoznačného agresora. Což je pravda i když je dost divné, že silně vyzbrojený komunistický agresor byl během několika dnů zahnán zpět za 38.rovnoběžku, tvořící hranici mezi oběma státy, a to polovyzbrojenou a nezmobilizovanou armádou jižní Koreje, která pak bezhlavě prchala zase zpátky na jih dokud se Spojené státy nevložily samy do konfliktu. Jenže ve spojení se současnou přípravou války bych příliš nezdůrazňoval právě ten termín agresor. Bez schválení OSN a podle její Charty by asi ten titul příslušel právě koalici "willing" neboli "ochotných" útočit proti Iraku, tudiž i České republice. Mezinárodní právo totiž neuznává pojem preventivní válka, který poprve zavedl Pentagon pro svou iráckou operaci. Jenže Pentagon již v historii selhal několikrát fabrikací důvodů pro válku. Tak zvaná Tonkinská resoluce, dávající presidentu Johnsonovi pravomoc zaútočit na Severní Vietnam, byla založena na prachobyčejném podvodu. Plány současné války proti Iraku byly na pracovních stolech poradců prezidenta Bushe dlouho před teroristickým útokem z 11.září 2001. Možná, že ve 21.století opravdu nebude záležet na odlišení mezi agresorem a napadeným. Vítězství a z toho plynoucí právo určovat co je dobro a co je zlo bude příslušet těm, kteří májí více řiditelných bomb a jsou ochotni je použit pro prosazení svých politických a hospodářských zájmů.
Jestě jednou o roli OSN v amerických válkách
Jestli někoho zajímají bližší podrobnosti korejské války, podávám zde alespoň zkratku toho, co se skutečně stalo v prvním roce války a jak se to vztahuje k OSN: Dne 25.června 1950 provedla armáda Lidově demokratické korejské republiky dlouho pečlivě připravovaný útok přes 38.rovnoběžku proti překvapeným a špatně ozbrojeným jednotkám Korejské republiky. Invaze se uskutečnila na pokyn Sovětského svazu, ale pravděpodobně bez vědomí komunistické Číny. Bezpečnostní rada OSN se okamžitě sešla k mimořádnému zasedaní, na kterém byla bez přitomnosti sovětské delegace schválena rezoluce usilující o pomoc všech členů OSN k zastavení severokorejské invaze. Aniž by požádal americký Kongres o vyhlášení války, dne 27.června 1950 rozkázal americký prezident Harry S. Truman americkým ozbrojeným silám, aby přispěli jihokorejské armádě v rámci "policejní akce" OSN. Čtyři špatně vybavené divize US Army byly urychleně nasazeny do boje, ale nezvládly nic jiného, než ustupovat s úplně demoralizovanou jihokorejskou armádou přes celou půlku poloostrova na jih až k malé pláži, kde se mohly alespoň částečně bránit na přístupech k přístavu Pusan. Když už to začínalo u Pusanu vypadat na nevyhnutelnou porážku spojenců, v poslední chvíli, či přesněji dne 15.září 1951 se námořnické výsadkové jednotky pod vlajkou OSN a velitelstvím amerického generála Douglas MacAthura vylodily 160 mil pod 38.rovnoběžkou na úrovni hlavního města Seulu. Komunistická armáda byla úplně rozdrcena a spojenecká vojska OSN postupovala dál na sever přes 38. rovnoběžku do vnitrozemí komunistické Koreje. Stejně jako dnes veřejně prohlášeným cílem vojsk OSN bylo osvobození obyvatelstva severní Koreje od komunistické diktatury a sjednocení celé země pod demokratickým režimem. Jenže komunistická Čína na postup vojsk OSN odpověděla varováním, že přítomnost cizích vojsk v blízkosti Číny nepřípustí. Generál MacArthur toto čínské varování ignoroval a dne 24. listopadu 1950 vyhlásil novou ofenzivu "Home by Christmas" s příslibem, že do vánoc budou američtí vojáci doma. Načež příští den se zapojilo do války 280 000 "čínských dobrovolníků", kteří do 15. prosince dohnali vojska OSN zpátky na 38. rovnoběžku. Tam se stabilizovala fronta natolik, že po zbytek války armády obou stran bojovali o kopce a údolí v okolí, ale bez generála MacArthura, kterého prezident Truman odvolal, protože generál bez ohledu na prezidentuv zákaz otevřeně volal po bombardování Číny atomovými pumami. V červenci 1951 začala jednání o příměří, která trvala další dva roky, až příměří bylo konečně uzavřeno dne 27.července 1953 a linie front v tehdejší době tvoří novou hranici mezi severní a jižní Koreou až do dnešního dne.


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku