Nevím přesně, co to znamená, že srdce usedá, ale říká se to. Popisuje se tím stav, kdy je vskutku člověku úzko. Naposledy jsem takový psí nářek slyšel před lety, kdy jednoho auto nabralo auto. A teď zase!
Šli jsme s Bartem po vyhlídkové cestě Mrázovka - Bart na vodítku, hleděl přísně leč spravedlivě... a v tom se ozval ten nářek.
Pod cestou je stráň klesající k Bertramce, stráň porostlá borovicemi a křovím. Po vrstevnici tam vede pěšina, rovnoběžná s vyhlídkovou cestou. Po téhle pěšině běžel naříkající pejsek.
Bart se hned postavil na zadní, opřel se předními tlapami a hleděl, co se děje.
Popadl jsem vodítko pevněji, abych zabránil oběma extrémům - že by Bart běžel naříkajícího psa zachraňovat, anebo že by mu ještě přidal nádavkem k tomu, co se mu už stalo.
Jenže, co se mu stalo?
Za chvilku pes běžel zpátky, a zase kvílel - a znovu, tím původním směrem.

Šli jsme dál a po deseti, patnácti metrech jsem spatřil paní od toho kvílejícího psa.
Nedržela v ruce karabáč...
Vysvětlení prozaické: v korunách borovic běhala sem a tam veverka a ten pes běhal po pěšině pod ní a naříkal, že nemůže za ní, aby jí propral kožich!

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku