Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.3.2003
Svátek má Josef




  Výběr z vydání
 >FEJETON: O duši umělce
 >POLITIKA: Principiální postoj ODS
 >TÉMA: Cíle dnešní války
 >MROŽOVINY: Spáry amerického orla VII
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zajímavé policejní auto
 >PSÍ PŘÍHODY: V roli hodného, s výhradou
 >FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Od náměstí Svornosti k Eiffelově věži
 >Kovboj Bush
 >ZAMYŠLENÍ: Je nebo není Železný oběť?
 >GLOSA: CME, Železný, Pavel Dostál a my
 >POSTŘEH: O pouštěči
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (4)
 >ROZHOVOR: Jan Kraus o filmu
 >EKONOMIKA: Sníží Fed úrokové sazby?
 >GLOSA: Přežraní Američani

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  USA  
 
19.3. Kovboj Bush
Dušan Neumann

Kovboj Bush Oponenti vojenského zásahu v Iráku, p?esn?ji odsvobození Iráku od vlastního vnit?ního zla, ?astují prezidenta Bushe ?adou posm??ných p?ívlastk? beroucích v potaz jeho inteligenci. V poslední dob? je také evropským kontinentálním tiskem ?asto charakterizován jako ?kovboj?. Popravd? ?e?eno n?co na tom je, nebo? v?t?ina lidí má v p?edstavách kovboje hollywoodské provenience ztvárn?né Johnem Waynem, Steve McQueenem ?i Clint Eastwoodem. Filmový hrdinové t?chto p?íb?h? v?dy bojovali se zlem, pou?ívali p?ímých a intelektuáln? nekomplikovaných prost?edk?, a ejhle, v záv?ru bylo zlo pot?eno. Jak do tohoto obrazu figuruje George Bush? P?iznám se, ?e jako prezidentský kandidát mne neoslnil, a volil jsem ho váhav?, pouze jen jako men?í ?zlo?. O to p?íjemn?j?í a v?t?í bylo p?ekvapení z jeho pragmatického p?ístupu k vlád? a jeho nadstranického ?e?ení problém?. George Bush je vd??ným nám?tem karikatur a vtip?. Jeho pov?stné slovní úlety a gramatické zádrhele p?i projevech u? od doby kdy se stal kandidátem slou?ily oponent?m k zesm???ování a pochybám o jeho inteligenci. Pobou?eni t?sným výsledkem voleb, vykreslili ?liberálové? (mám k této definici salonního levi?actví jist? výhrady) Bushe jako hlupáka, primitiva, tatí?kova mazánka a figurku na nitkách zákulisních loutkovodi?? z neskrupulozních olejá?ských koncern?. Kdo za?il vystoupení prezidenta Bushe na poloformálním fóru, setkal se ze zcela jinou osobou, ne? kterou popisují bestsellery o bílých hlupácích u amerického kormidla. Bush je nadán slu?nou dávkou sebe-shazujícího humoru a mám dojem, ?e n?které slovní úlety jsou zám?rné. Práv? tak mám dojem, a potvrdili mi to I lidé, kte?í s ním p?i?li ?ast?ji do styku (M.Albright a Z. Brzezinski), ?e Bush n?kdy zám?rn? vyu?ívá své image blbce jako kamuflá?e. Oponenti se pak v kontrofontaci s ním dopou?t?jí té nejv?t?í chyby, podcen?ní protivníka, a kdy? na to p?ijdou bývá u? pozd?. Je jisté, ?e Bush není ?ádný intelektuál. Pravd?podobn? za celý sv?j ?ivot nep?e?etl tolik kní?ek kolik jich Clinton zhltal za dva m?síce. ?dajn? se nep?íli? rád baví o abstraktních tématech, a o?ije hlavn? v konverzacích o baseballu a fotbalu. To ov?em neznamená, ?e je nev?domý hlupák. A?koliv negraduoval s ?erveným diplomem a svá studia na Yale a Harvardu nepova?uje za nejinspirativn?j?í léta ?ivota, odnesl si solidní mana?erské vzd?lání, a to je p?esn? to, co pro výkon funkce pot?ebuje. Svým zp?sobem zjdenodu?ené mana?erské vid?ní má pro ?éfa podniku, a tím prezident je, velké výhody. Za prvé Bush se doká?e podívat rovn?, ?ekn?me kovbojsky, do zrcadla a ví na co má a na co ne. Obklopil se proto velmi výkonným a spolehlivým týmem poradc?, kterým d?v??uje a jejich? radami se ?ídí. Dá se spolehliv? ?íci, ?e tak ú?innou skupinu od doby J.F.Kennedyho nem?l ?ádný americký prezident. A? vládne v dob? velkého politického a hospodá?ského stresu, je fluktulace ?len? jeho kabinetu minimální. Jako kovboj ? nebo mana?er ? vidí a ?e?í problémy v zjdnodu?ené form?. V jeho ?kále vid?ní chybí hodn? ?edých polotón?. Na tom není nic ?patného. P?ipomíná to algebraická zjedodu?ení kdy kone?ný ?len má sice stejné hodnoty, ale je daleko p?ehledn?j?í. Kdy? ekonomika zpomaluje, proto?e lidé nekupují a neinvestují - navrhne sní?ení daní, kdy? za?ne závislost na dovozu ropy ohro?ovat energetické zdraví zem?, navrhne vrtat kde ropa je v?etn? Antarktidy. Teprve pak nechá rozpracovat detaily a najít optimální provedení. Zatímco intelektuál Clinton, shromá?dil hory detail?, z nich? se pak sna?il - a na stejném principu I jeho vláda ? vytvo?it fungující model, Bush na to jde z druhé strany. Nejd?íve navrhne generální ?e?ení, a pak jeho strukturu vypl?uje jen t?mi podstatnými detaily. Jeho rozhodnutí jsou pe?liv? zva?ovaná nicmén? velitelská. Nenechávají mnoho slepých uli?ek a mezer k úniku jako tomu bylo za prezidenta Clintona. Srovnávat ekonomiku za Billa Clintona, který zd?dil dob?e rozejetý stroj po Republikánech a byl natolik chytrý, ?e se do toho nemontoval - naopak dotáhl dohodu NAFTA a reformu welfare do konce ? a ekonomiku na po?átku skluzu ovlivn?nou negativn? teroristickými útoky, lze jen obtí?n?. Ale I tady se projevuje Bushovo ?kovbojské? vid?ní. Zastavit vn?j?í agresi, a rozejet ekonomiku I za cenu okam?itého zadlu?ení, z n?ho? jde hlava kolem. George Bush reaguje v po?átku krize, I kdy? je?t? nemá v ruce v?echna fakta. O této taktice lze do nekone?na diskutovat, ale je z?ejm? odleskem mana?erského treninku z Harvardu, kde se také ú?í, ?e v?asný, by? nedokonalý zásah je lep?í ne? vy?kávání a? budou v?echna esa pohromad?. Redukované hodnotové vid?ní posiluje I Bushovo nábo?enské zalo?ení, v n?m? morálka a poctivost hrají základní roli. Proto není schopen najít pozitivní vlastnosti u Sadáma Husajna, ani vyjednávat kompromis s talibánem. A a? ne?te historické traktáty ur?it? si je v?dom, ?e sametová diplomacie evropských politik? zatím je?t? ?ádnou válku neodvrátila, zatímco kovbojský p?ístup Winstona Churchilla tu poslední evropskou pomohl vyhrát. Zásah v Iráku nevymyslel Bush sám. Je v n?m cítít vliv ?len? kabinetu Cheneyho, Riceové, Powella a nakonec i Rumsfelda, ale hlavn? je výsledkem práce bezejmených team? odborník?. Osvobození a postupná demokratizace Iráku je tím nejoptimáln?j?ím nástupi?t?m pro mírové vy?e?ení konfliktu na St?edním východ? (podrobn?ji jsem o tom psal u? p?ed ?asem). Jde o dlouhodobý plán na zabezp?ení na?eho typu civilizace, jde tedy o ochranu nejen amerických, ale I ?atlantických? zájm?. Jediné nebezpe?í, kterému je tato Bushova = americká politika vystavena, je práv? v mo?ném nesprávném odhadu výsledku liberalizace Iráku. Saddám je zt?lesn?né zlo a musí být eliminován. Jen?e to samo negarantuje demokratický vývoj po diktatu?e. Tak jako se po t?inácti letech ?eská republika, p?esn?ji její obyvatelé, nezbavili b?emena socialistického my?lení, tak I v osvobozeném Iráku mohou vytrysknout na povrch proudy po t?icet let zmrazené diktaturou, s jejich? aktivací americký plán nepo?ítá, proto?e o nich prost? neví. Podle teorie chaosu a nezamý?lených následk? v?dycky k n?jakému maléru dojde. A? u? to bude tisíc nevinných Irá?an? nahnaných tajn? do n?kterého ze Sadámových velitelských stanovi?? nebo hysterický pokus severokorejského diktátora sna?ícího se vyu?ít americké uvázání na St?edním východ? k demonstraci vlastní síly, ?i rozpad EU. Liberální intelektuál na Bushov? míst? by se pravd?podobn? rozmyslel, ?e riziko je p?íli? vysoké a nestojí zato. Koneckonc?, koho zajímají n?jaké popravy, které jsou na denním po?adku po t?icet let. Jen?e pro presidenta Bushe, a? se to m??e politicky jemnocitným diplomat?m ?staré? Evropy zdát humpolácké, jsou otázky sv?domí a srdce stejn? d?le?ité jako záv?ry rozumu. Zatím Amerika s tímto kovbojským postojem v?dycky vyhrála. A v?ichni slu?ní demokraté by si ted nem?li p?át nic jiného.


Další články tohoto autora:
Dušan Neumann

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku