Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.3.2003
Svátek má Josef




  Výběr z vydání
 >FEJETON: O duši umělce
 >POLITIKA: Principiální postoj ODS
 >TÉMA: Cíle dnešní války
 >MROŽOVINY: Spáry amerického orla VII
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zajímavé policejní auto
 >PSÍ PŘÍHODY: V roli hodného, s výhradou
 >FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Od náměstí Svornosti k Eiffelově věži
 >Kovboj Bush
 >ZAMYŠLENÍ: Je nebo není Železný oběť?
 >GLOSA: CME, Železný, Pavel Dostál a my
 >POSTŘEH: O pouštěči
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (4)
 >ROZHOVOR: Jan Kraus o filmu
 >EKONOMIKA: Sníží Fed úrokové sazby?
 >GLOSA: Přežraní Američani

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
19.3. ROZHOVOR: Jan Kraus o filmu
Ondřej Stratilík

Impuls k napsání filmu přišel kdy?

Já jsem to tam (v Městečku) celý živě absolvoval. Jezdím tam patnáct let a já jsem byl kázat kapitalismus. Já jsem říkal, jak ten demokratický systém bude spravedlivý a regulérní, ale pak přibývalo více jejich argumentů proti tomu, co jsem kázal já. Takže jsem malinko uvízl, až jsem toho musel nechat. Ale druhá pravda je, že já za kamarády jezdím dodneška a toto je psáno s určitým odležením jako moje vzpomínky na autentické věci, často točené v autentických prostorách. A kdybychom točili dneska, jak to v mém Městečku je, tak to by byla depka, to je ještě o kapitolu horší, než to ve filmu končí. Čili já jsem skončil tak, aby to mělo kus něčeho docela dobrého - přijde kluk, který bude učit komputry, začátek komputrů, což mi přijde jako dobrá zpráva, já jsem byl totiž taky jeden z těch, co tvrdili, že počítače odstraní izolace. Druhou důležitou věcí bylo to, že jsem měl úplný klid. Nemusel jsem se nikomu revanšovat. Psal jsem to s určitým dojetím k tomu místu a lidem, protože oni nedopadli dobře. Ty největší hrůzy ve filmu nejsou, protože by to nebylo regulérní. Městečko má určitou míru, která nepřesáhne do toho, abych hrdiny devastoval. Proto to odležení.

Jde o Váš režijní debut. Přistupoval jste proto k Městečku s tou myšlenkou, nebo jste vůbec nebyl omezován?

Režijní debut je vždycky problém, protože, a to je věc i zkušených režisérů, nikdy nevíte, co se vám během filmu přihodí. Čili to je dobrodružství pro všechny režiséry, což já vím dobře, protože jsem u filmu od svých šesti let. Nikdy nemůžete být klidný.

Brali vás herci spíše jako režiséra nováčka, nebo režiséra zkušeného?

Ne, ti ke mně přistupovali dobře, a režisér, bez ohledu na zkušenosti, si respekt u herců vytváří sám. To je taky jenom otázka toho, jak to s herci umí, nebo neumí.

Z vašeho dětství si určitě mnozí pamatují na film Myšáci, lišáci a šibeničák. Jak na to dnes vzpomínáte?

No, vzpomínky jsou krásné, akorát mě pak vyhodili z gymnázia, jak jsem dlouho chyběl. Čili mám to spojeno s příjemnými i nepříjemnými zážitky. Ale filmování bylo pěkné. Tam byli koně, že jo?

V březnu roku 2002 jste byl zvolen předsedou Filmového a televizního svazu (FITES)…

FITES je organizací, která sdružuje lidi kolem filmu a televize, dá se říct ve všech možných oborech. Je to instituce, která byla obnovena v roce 1990 poté, co ji komunisti předtím kdysi zrušili.

Hrajete v divadle Na Zábradlí a působil jste také v Činoherním klubu. Nebylo nasnadě vybrat herce odtamtud?

Ne, oni se na to nehodili. To by nešlo. Někteří jsou známí. Já jsem chtěl ty typy najít. Kdyby se někdo z divadla hodil, tak bych ho použil, ale nechtěl jsem. Kolegové to vědí, já jsem se jim omluvil.

Hudbu k Městečku dělal váš syn. Vybídl jste ho, nebo to inicioval on?

Tu závěrečnou písničku měl hotovou dávno předtím a já jsem ji chtěl. A taky to tam zná tak dobře jako já. To jsou rovněž jeho přátelé a kamarádi (lidé z Městečka), čili on byl k tomu předurčen.

Měl jsem možnost vidět ohlas pana Formana. Jemu se film líbil…

Já jsem to nečekal a jsem z toho šťastný. Já mám pana Formana za vzor a jeho filmy miluju a miluju ten způsob pojetí jít do toho autentického prostoru a natočit to s lidmi, kteří působí jako praví. Já neznám lepší filmy o naší zemi než jeho. Pokoušel jsem se o něco, co má tady tradici. Když u nás natočíte zábavu, tak bude dneska vypadat stejně jako před dvaceti lety. To je taková magie. Nechtěl jsem však dělat kopii Formanových filmů, ale tu jeho metodiku jsem použil s chutí.




Další články tohoto autora:
Ondřej Stratilík

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku