Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 20.3.2003
Svátek má Světlana




  Výběr z vydání
 >DOKUMENT: Vláda o situaci v Iráku
 >KOMUNIKACE: Slabina v šifrování
 >TÉMA: Nevěrný manžel Hussein, euro a ropa
 >POLITIKA: K čemu je OSN?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Lázně Irák
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě k zajímavému policejnímu autu
 >PSÍ PŘÍHODY: O mazaném datlovi
 >MÉDIA: Hana Marvanová nemluví pravdu
 >MÉDIA: Jak to bylo se zákonem 301/95 Sb
 >TÉMA: Ochrana investic
 >ZAMYŠLENÍ: Zapomenuté pořekadlo
 >GLOSA: Jmenování a odvolávání ministrů a ústava
 >TÉMA: Německo - mír nebo odveta?
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Německo  
 
20.3. TÉMA: Německo - mír nebo odveta?
Vít Rázek

Průzkum veřejného mínění z minulého týdne ukazuje, že 85 procent Němců odmítá válku jako jakýkoli prostředek řešení Irácké krize. Zapnete-li v dnešním Německu televizi, posloucháte-li cestou do práce rádio, všude zní "jsme samozřejmě proti válce", a následují živě vysílané telefonáty posluchačů ,názor opačný, ať již v diskusiči ve sdělaovacích prostředcích nezazní ,jakoby jiný názor byl tabu, často však je i slyšet "amerika si za své problémy a za 11. září může vlastně sama a problém Kuvajtu není německý problém" - asi tak jako problém Československa a následně Polska před šedesáti třemi lety nebyl problémem Anglie a Francie…
Být proti válce je samozřejmě správné, v pluralitní společnosti se však shodné názory dosahují vzácně, či spíše dosažení shodných názorů v oblasti nad 85 procent nemusí svědčit o pluralitě, nebo může být příznakem, že daná otázka či daný problém sáhl na citlivé místo národa. Jaké je to místo, a co je toho příčinou? Nevykazuje snad dnešní situace v Německu určité paralely s tamním vývojem během třicátých let?
Při odpoveďi na tuto otázku si musíme uvědomit kdo dnes vlastně v Německu vládne. Koalice sociálních demokratů SPD a Bundnis 90 Grune tzv. zelení jsou totiž někdejší levicoví až marxističtí radikálové z řad tehdejších odpůrců establishmentu - hnutí konce let 60. a sedmdesátých. Sám kancléř Schroder nezakrýval své mladické okouzlení marxismem, sám ministr zahraničí Joschka Fischer ziskal své první kontakty s Palestinci na seminářích levicové mládeže které pořádal tehdejší "guru pokrokové mládeže" tehdy ještě terorista Jásir Arafat. Není náhodou že Joschka Ficher byl v minulém volebním období dotazován v německém parlamentu opozicí ohledně filmových záběrů ze sedmdesátých let na nichž atakuje policistu.
Ti kdož vyrůstali ve stínu hnutí hippies si často přáli, aby tito noví lidé s "kytkou na klopě a v srdci" jednou zacali vládnout - jak by to bylo krásné, jak lepší by mohl svět být. A v dnešním Německu je jistě určitá část národa, která vidí v řízeném soc.dem - ekologickém experimentu novou naději pro Německo a svět vůbec.
Uplynulo 30 let a nejen v Německu, ale i ve Francii opravdu přebrala otěže pokroková generace roku 68 a tak můžeme slyšet z úst premiérů a ministrů slova o tom že "není žadných důkazů o tom, že Irák vlastní, nebo se vlastnit chystá zbraně hromadného ničení", a mě jakoby ozvěnou zní francouzské a britské "není žádných důkazů o tom že Hitlerovi jde o něco jiného než o pořádek v Německu, než o rovnoprávnost a svobodu pro utlačované sudetské Němce". Je to jen 65 let co se Chamberlain a Daladier spolehli na slova a gentlemanské vystupování Hitlera a výsledkem této ničím nepodložené důvěry byla světová válka, která by bez pomoci Ameriky skončila naprostým bítězstvím mocností OSY (zla?). Pro národy žijící na východ od Německa, mělo spolehnutí se na jiného diktátora důsledky, s kterými se nevyrovnaly dodnes.
Zbrojní inspektoři dnes lapidárně řečeno říkají: není důkaz o tom že v kupce sena o rozloze Francie - (Irák) se nacházi jehla (zbraň hromadného ničení).
Je současně až komické sledovat jak se kancléř Schroder zaštiťuje - nejen Francie je s námi, ale i světe zboř se - Rusko a Čína!! Je opravdu o co stát a jak je možné že se nikdo nezeptá, proč tak najednou je německému kancléři vhod podpora jednoho totalitního a jednoho ne zcela demokratického státu? Nejsou tyto oba státy nakonec soupeři Ameriky ? A nemůže jim vše co uškodí Americe prospět? Spojí se mírumilovní Němci i s čertem, aby ochránili mírumilovného Husajna? A tak Německo a Francie raději riskují rozkol v NATO, protože jako nebylo důkazů co chystá Hitler v Polsku, co Srbové v Srebrenici a Kosovu chybí dosud i oběti Saddáma v Evropě. (Proti Íránu je již použil.) A pokud výše uvedené není dosti, kdy naposledy takto úzce spolu spolupracovalo Rusko a Německo?
V medicíně , jestliže organismus ztrácí schopnost se bránit se mluví o poruše obranyschpnosti o poruše imunity - to může vést k nemocem, k vyhledávání falešných nepřátel, někdy dokonce k útoku proti vlastním buňkám. Je zde však ale opravdu jen nechuť, nebo neschopnost se bránit? V celém protiamerickém tažení je však podstatný jeden aspekt, který je jak se zdá tabu, ale který je nutno vyslovit. Německo prohrálo válku a pět generací Němců na západ od demarkační linie se muselo donekonečna učit o zvěrstvech nacistů a osvobození velikým svobodným národem Ameriky. Teď však nastala v Německu situace kdy hospodářství neklape a tak by bylo vhodné zaměřit pozornost občanů jinam. Amerika by dnes Německo, jako člena rady bezpečnosti velmi potřebovala a to je přesně situace, kdy jí mohou cosi Němci vrátit, a být pro mír není přece žádná historická reminiscence, ale pravý opak, nebo snad ne? Kolik procent Němců volilo v roce 1933 dobrovolně Hitlera? Proč? Dnes volí Němci bez vyjímky mír a ani se nestydí že to byla právě jejich země která poskytla a pravděpodobně dosud poskytuje teroristům svůj azyl. Schovávaje se za prázdná hesla o nechuti k válce pro naftu, přehlušují své svědomí, které káže vyjít ze své pohodlnosti a bránit hodnoty za něž … pamatujete se ještě na heslo raději rudý než mrtvý? (lieber Rot als Tot) ? Dnes má v německu jinou podobu "raději bez úpráce než mrtvý" Ano jako většina Němců dělala za světové války že neví nic o zločinech třetí říše, tak dnes neví nic o zločinech Saddáma Husajna, dnes neví nic o jeho nechuti se odzbrojit, protože by to znamenalo podpořit Ameriku, riskovat životy pro hodnoty, které dosud měli s Amerikou společné - ale to je tak dávno a ta Amerika je tak nestydatě bohatá a úspěšná…
Současné nálady, kampaně v otázce Iráku i samo veřejné mínění Němců v této otázce svědčí o dosud nepřekonaném velmocenském nebo mocenském komplexu Německa, pocitu viny a pocitu ukřivdění. Je to velmi obtížné definovat a sledovat, vzlášť když jsou karty rozdány navenek jakoby přímo opačně. Je přitom vzláštní a pro německou národní povahu asi charakteristické, že odpor proti válce s Irákem zní téměř unisono ve všech vrstvách společnosti a nikde se prakticky nesetkáte s výše naznačeným směrem uvažování. Také kritika Opoziční CDU/CSU směřuje spíše na poškozování jména a spojeneckých svazků, než na závažnou diagnosu, kterou jak se zdá Německo trpí. Rozhlas, televize, odborníci, politici, umělci všichni jsou jednotně proti válce, všichni jsou na té "správné" straně. Tak správné až mrazí. Přitom Evropské dějiny, německé dějiny , ale i české dávají dostatek důkazů o tom že ani militarismus, ani ústupčivost nemusí být v určitých situacích správným řešením. Jako vsadilo Německo vše v třicátých letech na válku , sází nyní vše na mír.
Budou se další demonstrace za mír konat v Norimberku? Prostoru je zde pro podobné účely dost… Možná že tou dobou už nebude za co demonstrovat nebo s kým,neboť naše děti mohou být usmrceni pandemií černých neštovic uniklých z laboratoří šílenců. (německý stát se ve svém egoismu však nemá čeho obávat - spolková ministryně zdravotnictví oznámila že SRN má dostatek očkovací látky pro všechny SVÉ občany).
V zemích východní Evropy nevládne porozumnění pro tyto experimenty, byli jsme jich až příliš dlouho nedobrovolnými účastníky. Všichni máme na paměti zlomeného Edvarda Beneše v roce 1948 a Alexandra Dubčeka o dvacet let později, když říkali to mi neměli dělat, jak jen mohli? Irák nepředložil důkazy o tom, že zlikvidoval své zbraně hromadného ničení a jakákoli důvěra v to je pak hazard s bezpečností vlastních občanů. Amerika, jakkoli je arogantní, jakkoli proti ní máme výhrady neztratila svou životaschopnost, schopnost svého imunitního systému rozpoznat nepřítele a účině se proti němu bránit. Ukázalo se to v sedmdesátých letech, kdy po rozmístění sovětských SS 20 přes protesty dnešních vládnoucích špiček (tehdy však ještě mladých demonstrantů) Německa a Francie rozmisťují USA po rozhodnutí Ronalda Reagana své N Bombs a střely Pershing v západní Evropě, ukázalo se to na nesmiřitelnému postoji jednotné Evropy a Ameriky k lidským právům, které vedly k pádu železné opony, stejně jako při tvrdém jednání Clintonovy administrativy v Daytonu, která jako jediná na Evropskou bezmoc prosadila urovnání konfliktu. Ukázalo se to naposledy při bombardování Jugoslavie, nebýt jehož by dnes bylo v Kosovu o desetitisíce mrtvých víc a v Bělehradě by seděl Miloševič. (Vzpomínáte si ještě na mírové demonstrace v západní Evropě proti tomuto bombardování?)
Nechci říci že svět je plný nepřátel Ameriky a ta má plné právo se s nimi jakkoli vypořádat, na historii posledních sta let v Evropě je však vidět, že v rozpoznání nepřítele - Hitler, Stalin, Miloševič, Evropa a evropská inteligence totálně selhává. V německé odpovědi na ohrožení se však jako nezřetelný letmotiv rýsuje ještě jedno slovo - ODVETA.
Co neselhává je americký , možná pro někoho až primitivní prvoplánový pragmatismus - americký pohled na věc . Díky za něj .


Další články tohoto autora:
Vít Rázek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku