Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 24.3.2003
Svátek má Gabriel




  Výběr z vydání
 >KOMENTÁŘE: O válce a k válce
 >POOHLÉDNUTÍ: Voda jako záruka života a sváru
 >BLUDNÉ BALVANY: Incident při předávání anticeny
 >ČESKÁ POLITICKÁ KOMEDIE: Podporujeme válku?
 >MÉDIA: Podivná fakta poslankyně Marvanové
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Použití digitálního fotoaparátu
 >MROŽOVINY: Námořní jazykový koutek
 >PSÍ PŘÍHODY: Uhlířské psychologizování
 >MÉDIA: O "děravých" zákonech a odpovědnosti vysílací Rady
 >KONFLIKT: Demokratický svět ve slepé uličce
 >CESTOPIS: Ten nejdivočejší západ
 >GLOSA: Nové pojetí vězeňské služby- zloděj bude hlídat zloděje.
 >HISTORIE?:Harmonogram
 >REAKCE: Američané budou krást Iráčanům hodinky.
 >USA: Kovboj Bush

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
24.3. CESTOPIS: Ten nejdivočejší západ
Jan Hurych

Ten nejdivočejší západ (ukázka z knihy "GO WEST!").
Jan Hurych

Vraceli jsme se tehdy domů do Saskatchewanu a měli jsme za sebou několik tisíc kilometrů, vlastně bych měl správně říci "měla", neboť to všechno za mne odřídila At'a, moje lepši polovice, manželka a manažerka - to vše prosím v jedné osobě. Já ten okruh absolvoval spíše jako navigátor, rodinný kinematograf a pozorovatel (tj. dával jsem si pozor na ústa, abych nenarazil).

A je typické, že po projetí západní části Kanady jsme objevili ten "nejdivočejší západ" vlastně zase v Saskatchewanu. Nedaleko místa, kde se stýkají hranice Montany, Alberty a Saskatchewanu, leží pevnost Fort Walsh, postavená pro tehdy nově založenou Severozápadní Kanadskou Jízdní Policii (NWMP), předchůdkyni dnešní RCMP (Royal Canadian Mounted Police). Je to jedna z prvních pevností NWMP na západě vůbec a nese jméno jejího superintendanta Jamese Walshe, který sám o sobě představuje celou jednu kapitolu v historii mounties, jak se jim tu lidově říká.

V té době totiž sídlil nedaleko v siouxské vesnici proslulý Sitting Bull (Hunkpapa). Ano, to už měl za sebou bitvu u Little Big Hornu v Montaně, kde pobil (doslova a do jednoho) kavaleristy George Armstronga Custera, včetně George samotného. Ale o tom už bylo napsáno mnoho knih . . .
Sitting Bull měl totiž docela dobrý důvod, aby nechal Little Big Horn daleko za sebou - včetně U.S. kavalerie, která se vydala po jeho stopě. Nebyl ale sám, měl s sebou své siouxské bojovníky kmene Lakota a přidali se i jiní, celkem asi pět tisíc. V květnu 1877 odešli do Kanady, a jak už to bývá, brzo došlo k problémům s místním obyvatelstvem.

A tehdy se Jim Walsh k nim vydal docela sám (přesněji řečeno s jedním indiánským scoutem) a dal Indiánům ultimatum: jestli se nebudou chovat, bude se Queen Mother (rozuměj královna Viktorie) velice zlobit. A teď si to představte: Siouxové, kteří byli svou krutostí známi jako postrach západu - a to nejen bělochů, ale i jiných indiánských kmenů - byli z té jeho řeči tak překvapeni, že je ani nenapadlo, zda třeba Jim, jako každý dobrý hráč pokeru, jenom neblafuje. Faktem bylo, že by se sice Viktorka zlobila, ale jemu samotnému by už asi mohla poslat jen tak pohřební věnec.

Ale ať už blafoval nebo ne, odvaha to od něj byla a ta na statečné Siouxy vždycky platila. A tak ho (a jeho scouta) nejen nezabili, ale dokonce ani trochu nepomučili a oba je propustili nepoškozené zpět. A aby mu alespoň něco dali na cestu, tak mu ještě slíbili, že už nebudou zlobit. Asi to tak i mínili, protože si také hned zažádali o azyl v Kanadě - a jestli jste někdy jednali s kanadskými emigračními úředníky, jistě víte, že ti vůbec žádné legraci nerozumějí :-).

Zde se přímo vnucuje srovnání Walshe s Custerem: vždyť v obou případech šlo o ty samé Siouxy a navíc o odvahu (možná až bravado), kterou my dnes už těžko pochopíme. Ale taková tehdy byla doba. Zbývá snad dodat jen to, že také kanadská politika byla jiná než politika Američanů - pár stovek mounties zde dokázalo udržet v klidu větší teritorii než celá U.S. kavalerie s několika tisíci vojáky.

Kanadská vláda premiéra MacDonalda ovšem měla dost problémů se svými kmeny a tak by bývala nejradši poslala Sitting Bulla zpět, ale to by zase mohlo znamenat válečný akt. A tak se handrkovali, až Siouxové zatím ulovili i toho posledního buvola, co se tam před nimi, celkem marně, skrýval. Kanada jim sice nabídla, že je naučí, jak se pěstuje obilí (jako to tehdy dělali, i když často pod tlakem, s místními Indiány), ale na to byl Sitting Bull jaksi moc konzervativní. "Naši otcové a otcové otců našich otců," řekl, "se vždycky živili jenom lovem buvolů . . ." A tak se po čtyřech letech pobytu v Saskatchewanu - a po marném pokusu zapojit do svého boje také místní Indiány kmenů Cree a Blackfoots - nakonec dohodli s vládou Spojených států a odešli do předem určených rezervací v Severní Dakotě.


Osamělá Fort Walsh leží v roztomilém údolí uprostřed kopcovitých Cyppress Hills, asi 50 km od nejbližšího městečka. Toto údolí se ovšem uprostřed tuhé zimy muselo jevit jejím obyvatelům asi vším jiným, jen ne "roztomilým" a navíc tam každý policista musel odsloužit nejméně tři roky. Ukáží vám tam jejich ubikace, koňské stáje, vězení i maličký hřbitůvek. Hned vedle stojí Whiskey Trading Post, kde z jihu přicestovavší američtí obchodníci vyměňovali Indiánům kožešiny za alkohol. A také za zbraně, podle hesla "byznys je byznys". Za pušku se tehdy  platilo hromadou buvolích kožešin, navršených od země až ke konci hlavně. Muškety tehdy měly pěkně dlouhé hlavně a tak za to zaplatilo životem jedno malé stádečko; a s puškou to pak šlo ještě rychleji než s lukem.

V hlavní budově pak můžete vidět zažloutlé fotografie policistů, jejich velitelů i indiánských scoutů. O nejznámějším z nich, Jerry Pottsovi, se také povídá mnoho zajímavých historek. A před budovou stojí sousoší, připomínající zde už popsané setkání Walshe se Sitting Bullem, i když poněkud malé na tak velkou událost.

Po odchodu Siouxů se také cesty těch dvou rozcházejí. Sitting Bull odchází k buffalo-billovskému cirkusu (říkali tomu Wild West Show), na jejímž turné se pak ještě jednou vrátí do Kanady, ale do té východní. Obecenstvo ho tu vítá jako hrdinu a největší atrakcí show jsou ovšem bitky Billových kovbojů s Bullovými Indiány. Oba se dokonce nechají spolu vyfotografovat a naváží přátelství na život. Po roce ale neklidný Sitting Bull opět od show  odchází a to do Dakoty, kde také nakonec i umírá, postřelen indiánskou policií, neboť časy se opět změnily. Také major Walsh po nějaké době opouští Saskatchewan i "Kanadskou jízdní" a vrhá se opět do civilního života. Vrací se zpět do svého Ontaria, kde se stává úspěšným byznysmenem . . .


Tato kapitola je z elektronické knihy GO WEST! (aneb "Jak se žije u prérie), která vyšla v edici KNIHY OFF-LINE. Kniha se dá číst tím prohlížečem, kterým zrovna čtete toto a je ke stažení zdarma pro členy klubu KČK. Chcete se stát členy klubu? Napište si nám na adresu hurychj@tnt21.com - jedinou podmínkou je, abyste připsali, co od knihy očekáváte.



Další články tohoto autora:
Jan Hurych

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku