Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.3.2003
Svátek má Dita




  Výběr z vydání
 >SVĚT: "Opsimizmus" v Izraeli
 >ZAMYŠLENÍ: Dva mýty o křesťanech
 >POLITIKA: Čecháčkovství jako oficiální doktrína
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Obrana vlasti
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Chvála pro keř zvaný vilín
 >PSÍ PŘÍHODY: Zvědavost až příliš intenzivní
 >MÉDIA: Sepíše Rychlík petici?
 >GLOSA: Končí zlatá éra profesionálních sudetských Němců?
 >ZAMYŠLENÍ: Změnil se náhled na válku v Iráku ?
 >KONFLIKT: Americké vojáky netřeba litovat!?
 >KOMENTÁŘ: Obrázkový
 >ZAMYŠLENÍ: Kupuj džíny, posílíš Mír !
 >SVĚT: Bagdád zevnitř
 >REAKCE: Děkujeme, nedívejte se ...
 >POSTŘEH: O výstavách

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Izrael  
 
27.3. SVĚT: "Opsimizmus" v Izraeli
Yehuda Lahav


Takovou válku Izrael ještě nezažil za téměř 55 let své častými válkami oplývající existence: Izraelci sledují události iráckého tažení jakoby z lóže, přes obrazovku. A na obrazovce se střídají profesionální komentátoři, profesionální generálové v důchodu a armáda zpravodajů - ten z Jordánska, jiný z turecko-iráckého pohraničí, třetí z americké mateřské letadlové lodě, čtvrtý z Kuvajtu, "na cestě do Bagdadu". Pro každou televizní stanici se stalo téměř prestižní otázkou, aby měla zvláštního zpravodaje, když ne přímo na frontě, alespoň v její blízkosti.
Ovšem, zpráv - zejména hodnověrných - je málo. Podle výroku, přisuzovaného Churchillovi, "ve válce je pravda tak drahocenná, že musí být chráněna lží". Jelikož obě strany rozšiřují spoustu dezinformací, komentátoří mluví páté přes deváté, skoro každou hodinu mění svůj názor. Není divu, že publicista listu Haaretz, Joel Markus, rozzlobeně poznamenal: "Mám sen: až všechno skončí, zhromáždíme všechny komentátory a televizní hlasatele, kteří kladou idiotské otázky haifským profesorům, kteří jakoby přesídlili do mozku Saddama Husejna, anebo kteří byli spolužáci Saddama Husejna v první třídě, všechny psychology a samozvané experty - a zavřeme je na týden do izolovaného pokoje, aby tam bez přestávky poslouchali všechny blbosti, které nám nadíleli".
A všechno mohlo být jinak - Izrael se mohl stát bojištěm a pak by jeho občané nesledovali události z lóže, nýbrž tak jako v roce 1991, v době války v Zálivu, když Saddam Husejn vystřelil na izraelská města několik desítek raket. Hrozilo vážné nebezpečí, že Izrael se i tentokrát stane jednou z nejvíce postižených zemí - a to přesto že izraelští vedoucí, i samotný premier Ariel Šaron, několikrát zdůraznili, že Izrael není válčící stranou a bude reagovat pouze, bude-li napaden. Je však zřejmé, že Amerika je příliš daleko, Saddam Husejn na ní nemúže přímo zaútočit, zatím co Izrael - údajný spojenec Američanů - tvoří zasažitelný cíl. Právě proto vedoucí izraelské armády neustále zdůrazňovali, že - slovy náčekníka generálního štábu Moše Jaelona - "šance, že Izrael bude napaden, je velmi-velmi-velmi malá", avšak "i na tuto jednoprocentní možnost se musíme stoprocentně připravit". A tak povolali do aktivní služby 11 tisíc záložníků z protileteckých a zdravotníckých jednotek, každý obyvatel dostal zdarma plynovou masku, masku přidělili i turistům a "gastarbeitrům" (pravda, jim nikoli zdarma, museli zaplatit 200 šekelů - asi 1500 Kč - ale při odjezdu, když masku odevzdali, jim bylo navráceno 100 šekelů). Plynovou masku dostali dokonce i cizinci, pobývající v Izraeli nelegálně. Kojenci dostali speciální masky, bradatí muži pak masky extra-large. Každý si ve svém bytě musel připravit izolovaný pokoj, kam se měl uchýlit v případě útoku chemickými anebo biologickými zbraněmi. Válka ještě ani nezačala a už měla své oběti: šest členů arabské rodiny z vesnice Kefar Kassem se natolik bálo hrůz války, že strávili noc v izolovaném pokoji. Nechali v něm však hořet plynová kamna, které v noci vyssály kyslík ze vzduchu a do rána se tři členové rodiny udusili. Jinde si děti začaly hrát se stříkačkami antropinu, které jsou v soupravě plynové masky, omylem si píchly do ruky a v životu nebezpečném stavu je odvezli do nemocnice.
Zpočátku se odborníci domnívali, že Izraeli bude hrozit největší nebezpečí v prvních třech dnech války. Podle předpokladů, pak už Američané obsadí západní část Iráku a to je jediný prostor, odkud rakety mohou zasáhnout Izrael. Tři dny uplynuly, Američané prý v západních oblastech Iráku dobyli dvě vojenská letiště, odkud v roce 1991 vystřelovali rakety na Izrael - ale podle rozvědky, nebezpečí ještě nepominulo. Proto pohotovost i nadále trvá, ač vojenská letadla už nekrouží nad Izraelem 24 hodin, jako v prvních dnech války, aby ihned podaly zprávu, vystřelí-li Iráčané raketu na Izrael.
Také strategické úvahy vyvolaly obavy, a to vzájemné obavy. Izraelci se obávali, že palestinští extremisté (a také libanonská Hizbollah) využijí válečného napětí, aby stupňovali své teroristické akce. Palestinci se zase báli, že Izrael - rovněž využívaje napětí - plánuje odsun palestinského obyvatelstva z obsazených území, jakýsi transfer velkých rozměrů. Tyto obavy se ukázaly liché - alespoň prozatím. Více než to: na obsazených územích sice Palestinci uspořádali několik pro-iráckých demonstrací (provolávali heslo "Ja Saddam, ja chabib, udrub, udrub Tel-Aviv" - "Milý Saddame, zaútoč na Tel-Aviv") - ale počet demonstrací a jejich účastníků byl mnohem menší, než v roce 1991, když Palestinci radostně tančili na střechách svých domů, zatím co rakety padaly na izraelská města.
Pohotovost v této chvíli ještě trvá, občané dostali příkaz, aby při odchodu z domu s sebou brali všude soupravu plynové masky. Pesimisté poslechli - ale je jich stále méně. Život se vrací do normálních kolejí, do škol už přichází 85-90 procent žáků (ve srovníní s 50 procenty v první den války), divadla hrají, futbalové mistrovství pokračuje. Zdá se, že většina obyvatelstva souhlasí s optimistickým názorem, že tato válka se Izraeli vyhne.
Ovšem, není vše tak jednoznačné. Jak se může definovat, například, přístup milenců, sedících v parku a nerušeně se líbajících, ale na lavici mají vedle sebe soupravu plynové masky? Jsou optimisté? Anebo pesimisté? Anebo - podle pojmu, který razil izraelský arabský spisovatel Emil Habibi - opsimisté? Tedy pro Izraelce tak příznačná míchanina optimizmu a pesimizmu?


Další články tohoto autora:
Yehuda Lahav

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku