28.3. IRÁK: Dopis amerického vojáka
Dušan Neumann
Dříve než se stal kuchařem v místním Country Clubu, soused Bill Mitchell sloužil u námořnictva. Jeho
syn Bob zvolil stejnou životní dráhu a v této chvíli se účastní vojenských operací v Iráku. Bill mi
přinesl poslední Bobův dopis z minulé neděle. Snad takové přímé svědectví bude mezi spekulativními
články jistým osvěžením. Bob je technik a v týlu má více možností sledovat, jak postup spojenců
komentují media. Vyjadřuje se i k tomu.
Rodino, kamarádi a parťáci,
Hlavně si nedělejte starosti, jsem v pořádku a v pohodě. Lehce se to říká, zvláště když vím co vidíte
v televizi a jak jste k obrazovce přilepení, jak posloucháte spekulace mluvících hlav, díváte se na
videoclipy zbraňových kamer (TLAM) a pohyb našich kluků na zrnitých zelených obrázcích pořízených
infraobjektivy. Škoda, že se s Vámi nemohu podělit o detaily, to chápete, nechám si to až domů, ale
shodli jsme se všichni na tom, že televizní zpravodajství není objektivní. Nejlepší podle nás je FOX,
a britský SkyNews a BBC také odvádějí slušnou práci, zato CNN, škoda mluvit. Ukazují víc načinčaného
hollywoodského protestování než toho, co se děje tady. Mějte na paměti, že žádné zpravodajství nebude
nikdy přesné, na to je situace moc dynamická. Táta ví o čem mluvím.
První dny jsme makali jako diví, ale jak se říká, žádný plán není plánem dokud není pozdě ho změnit,
nebo jak říká náš starej "žádnej plán nepřežije první kontakt s nepřítelem".
Mohu jen říci, že dělám se skupinou perfektních profíků schopných improvizovat a přizpůsobovat se
pružně každé změně situace. Jsou připraveni na všechno. Spolupracovat s Marines, SEALS, USAF,
speciálními jednotkami a s Brity a Australany je úžasné. Nedokážu to popsat jak se všichni v tomhle
boji doplňují a podporují. Cítím se poctěn, že mohu být jedním z nich.
S pokračujícím bojem rostou i ztráty, a jsou tragické. Když dorazí do velitelského centra, nikdo to
nebere lehce, ale víme, že se to bez nich neobejde. O to víc nás těší podpora z domova. V tlaku na
nepřítele proto nepolevíme. Všichni jsme přesvědčeni a z kontaktu s místními, kteří překonali strach
víme, že osvobození Iráku od strašlivého režimu (který pámbuví co by mohl způsobit ve světě a i u nás
doma), obstojí ve zkoušce historie jako správná věc. Stejně tak koalice, která klade důraz na to co
bude s Irákem po osvobození.
Pokud se týče SCUDů, kterých se moje žena tak bojí, tak ať je bez obav. Patrioty se za deset let
podstatně vylepšily a žádný SCUD sem zatím nedoletěl.
Myslete na nás, na kluky mířící v děsném počasí k Baghdádu, na piloty, kteří ve dne v noci plní úkoly
jak to nejlíp jde.
A nakonec: každý balíček, e-mail a dopis potěší, jste tady s námi. Díky za důvěru, ti kluci a holky
tady si ji zaslouží. A kdybych se hned zase neozval, tak je to nejspíš výpadek ISP.
Zatím nashle, Bob
|