Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 1.4.2003
Svátek má Hugo




  Výběr z vydání
 >FILM: Pupendo
 >POLITIKA: Špidla nad propastí
 >POLITIKA: "Nerozuměl jsem. Nic jsem neříkal."
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Z hlediska ptactva
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Už jsi vzhůru?
 >PSÍ PŘÍHODY: Psí trumfování
 >POLITIKA: Vláda zrušila kontrakt na stavbu dálnice D47
 >NÁZOR: Strategická analýza irácké války v Ekonomu
 >NÁZOR: Máme opět nadstranického presidenta
 >UVAHA: Musí být ministr odborníkem v daném oboru ?
 >ARCHITEKTURA: Nenasytná krabice - nekonečné interiéry MVRDV
 >HUDBA A ZVUK: Skladatel a jeho řemeslo
 >POLITIKA: Přestaňme švejkovat!
 >EKONOMIKA: Trhy nevnímají ekonomické zprávy - pouze Irák
 >POSTŘEH: O frontě

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Film  
 
1.4. FILM: Pupendo
Robert Rameš

      Film Pupendo je dalším sitcomovým nefilmem Jana Hřebejka. Přes výborné herecké výkony Bolka Polívky, Evy Holubové, Jiřího Pechy a Pavla Lišky, skvělé dialogy, které se v českém filmu objevují v porevoluční kinematografii sporadicky, a snahu o zobrazení marastu 80. let, který pokřivuje charaktery a znepřáteluje lidi, nemá film jednolitý děj, často ztrácí dech a ponechává diváka jako vnějšího pozorovatele.

      Hlavními hrdiny jsou sochař Bedřich Mára (Boleslav Polívka), jeho žena Alena (Eva Holubová), jejich přátelé z komunistické strany Míla Břečka (Jaroslav Dušek) s manželkou Magdou (Vilma Cibulková) a přidat lze i znalce umění kunsthistorika Fáberu (Jiří Pecha). Sochař Mára má existenční problémy pro svůj odmítavý postoj ke komunistickému režimu a sovětské okupační armádě a živí ho manželka výrobou porcelánových prasátek-pokladniček za občasného podvodného přilepšení na úkor pojišťovny při nárokování vykonstruovaných škod na rozpadajícím se ateliéru s pomocí přátel - likvidátorů pojišťovny. Po seznámení s Fáberou (mimochodem velmi vtipném a neotřelém) se rozvine hlavní zápletka: Márovi je nabídnuta práce na "jarní" mozaice pro školu a soše ruského generála - osvoboditele z roku 1945, což pro něj má být při co možná nejmenším zapletení se s režimem vstupenka na západ, protože "Co mají soudruzi nejraději? Raději ještě víc než maminku? Valuty!" Situaci však zkomplikuje Hlas Ameriky čtením ze zahraničního odborného tisku...

      Film pracuje sitcomovým stylem - kratší epizody zakončené pointami, z nichž řada příběh vůbec neposunuje ale naopak odsouvá mimo a zdržuje, jsou jako dělané pro televizi a do kina se dostaly spíše omylem. I obraz je "televizní", protože ději většinou nijak nepomáhá. Zobrazení osmdesátých let je spíše náznakové a nejde do hloubky - člověka nezamrazí ani nepřinutí k zamyšlení (což byl často hlavní klad českých komedií), dokonce kolaboraci s režimem částečně omlouvá. Film samotný je velká zábava, i když člověka chvílemi nudí ve svém setrvávání na neurčitosti hlavního příběhu. Kdyby byl tento film vysílán jako dvacetiminutovky v televizi, byl by to určitě nejlepší současný český sitcom.

      Zvláštní kapitolou je hudba a zvuk. Přestože se film se odehrává v "80. letech minulého století", jak hlásá titulek na začátku, hudba tento fakt díky hlavnímu motivu od skupiny Marsyas, ovšem v novodobé úpravě, příliš nedokresluje. Přestože má hlavní hrdina ve svém kutlochu plakát Franka Zappy, zní hlavně folk. Vhodnější identifikační hudba tehdejšího marastu jako Žbirka a Václav Neckář zazní pouze krátce a pro změnu tříští hudební styl filmu. Písničku Malovaný džbánku si dokonce Márova rodina prozpěvuje. Jednou zazní písnička skupiny Hudba Praha - asi z magnetofonu, protože tato písnička byla na indexu (Je to zlý). Film se chlubí zvukovým formátem Dolby Digital EX, ale podivné míchání hudby, kdy hudební motivy jsou rozdělené tak, že kytaru slyšíme zleva a zpěv zprava a ostatní hudbu pak spíše zprava, ať už je magnetofon či rádio na obrazu kdekoliv, je až nepříjemné a rozhodně rušivé. Nelze se ubránit pocitu, že se jedná o amatérský mix hudby a zvuku do (pro kino) nevhodného rozšířeného sterea, u kterého velmi záleží na místě, kde divák sedí.

      Pupendo je velmi zábavné, ale člověk se musí pro jeho sledování obrnit trpělivostí a neustále odpouštět autorům prohřešky proti filmovým zásadám. Možná bude film příjemnější sledovat v domácím prostředí z videa či televize.


Další články tohoto autora:
Robert Rameš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku