Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 3.4.2003
Svátek má Richard




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Rytí záhonu
 >MEDICÍNA: Akutní syndrom dýchacích cest (SARS)
 >NÁZOR: Americké války, americké zájmy, americké pokrytectví
 >NÁZOR: Válka z pohledu iráčanů
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Trapas, co je to?
 >PSÍ PŘÍHODY: Dobrodružství s požárem
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kdo je kdo v Českých Textárnách
 >DOPRAVA: Dál nic
 >Z NETU: Neuvěřitelnosti
 >POSTŘEH: O kačením žaludku
 >TÉMA: Válka v přímém přenosu?
 >NÁZOR: Starosti arcibiskupovy
 >NÁZOR: Válka proti Saddámovi - válka proti zlu
 >ŽIVOT: Máte platební kartu a používáte jí při placení na čerpací stanici?
 >NÁZOR: Po padesáti letech se kruh uzavírá

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
3.4. NÁZOR: Po padesáti letech se kruh uzavírá
Tomáš Haas

Antonie Klainerová odsouzená v procesu s Miladou Horákovou:
"Třikrát se zúčastnil mého výslechu i Šváb. Při každé návštěvě mi do krve rozbil obličej. Při posledním setkání na mne řval: Jestli se přiznáte nebo ne, tím se na věci nic nemění. Rozsudky pro vás stejně máme ..."

Tentokrát nikdo při výslechu nerozbíjí do krve obličeje členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Přeci jenom jsme trochu pokročili. Ale podstata věci zůstává, rozsudek pro ní máme předem napsaný, jestli se přiznají nebo ne není podstatné, není ani podstatné, zda výsledek Stockholmské arbitráže skutečně tato rada zavinila nebo ne. Že za něj odpovídá se bez jakéhokoliv vyšetřování rozhodli někteří poslanci našeho parlamentu, téhož parlamentu, který radě odebral pravomoc zasahovat do smluvních vztahů společnosti CET21. Titíž poslanci téhož parlamentu, kteří dnes nepovažují za nutné věc vyšetřit před tím, než rozsudek vynesou, a jistě jen náhodou jsou mezi nimi titíž poslanci, kteří mediální zákony a jejich novely navrhovali a schvalovali. Je to, do jisté míry, od nich velmi humánní, před padesáti lety se při výsleších rozbíjely obličeje předem určených viníků, dnes už nic takového nehrozí, dokonce žádné výslechy nebudou, žádné vyšetřování, ani tak předstírané jako bylo tenkrát, se tentokrát konat nemusí. Roli Státního soudu na sebe převzal sám parlament, a zbytečné vyšetřování, zbytečné procesní kroky prostě přeskočil, přechází rovnou k rozsudku.

Dokonce neschází ani hlas rozhořčené veřejnosti. Roli závodních výborů dnes hrají komentátoři a publicisté, kteří smozřejmně nevolají po spravedlnosti, mohlo by se totiž stát, že by spravedlivý rozsudek byl ohrožen. A tak pan Kraus volá ne po zákonném postupu, který by respektoval ústavu a zákony, volá po "přijetí principu 'obecně sdílené odpovědnosti' “, stejně jako "pracující" v padesátých letech nevolali po právu a dodržování zákona, jen tehdy se tomuto principu říkalo "třídní spravedlnost", stejně jako ten dnešní byl ovšem revolučně povýšen nad zákon.

Není sám, jako nebyl sami ti spisovatelé a novináři, kteří volali po revoluční spravedlnosti v padesátých letech.

Jako tehdy jsou ti, kteří se snad odváží žádat o zákonný postup postaveni kamsi mimo, nejsou "s námi", jsou tedy jistě "proti nám", my jsme lid, a kdo je víc?

Během procesu s Miladou Horákovou nosili příslušníci SNB do soudní síně koše plné rezolucí, v nichž "lid" požadoval spravedlivé tresty. Bylo jich prý přes 6 000. I za ně dnes existuje náhrada:

mfDNES 2.4.2003 Názory

BŘETISLAV RYCHLÍK
"Nelze si představit jediného neodpovědného poslance, který by hlasoval v tomto případě proti všem občanům této země. "

A v témže článku hned napovídá co s takovým reakčním protilidovým poslancem:

"Po volbách by se měl vypařit tam, kam patří."
I tady jsme o něco dál, než před padesáti lety. Pan Rychlík je ochoten počkat do voleb, po únoru 1948 se lid s takovými neodpovědným poslanci vypořádal ihned.

Takovou trpělivost nemá jeho kolega, pan Kobělka, který v témže listě, ve stejný den poslance nabádá:

JIŘÍ KOBĚLKA
"Namísto upírání nadějí na odvolací soud a hledání zástupných viníků by měly odpovědné orgány této země raději urychleně jednat a rázným chirurgickým řezem odstranit vše zhoubné, co vzniklou situaci zapříčinilo."

Ano, nepotřebujeme se zdržovat právem a ústavou, co potřebujeme je rázný a chirurgický řez. Proto se soudruzi před padesáti lety odvolávali na "revoluční spravedlnost", a proto se dnes odvoláváme na "principy obecně sdílené odpovědnosti", pokud bychom tak neučinili, mohlo by se stát to, před čím nás varuje poslankyně Taťána Fischerová:
"A zároveň si lze představit, že vyšetřovací komise po roce vyšetřování zjistí, že majetkové vztahyjsou propletené, zákony a jejich aplikace nejasné, a že odpovědný tak trochu není nikdo a tak trochu každý z nás včetně kojenců."

To by ovšem bylo trapné, my jsme přeci již viníky určili a odsoudili. A ty propletené a nejasné zákony by někdo mohl vyčítat nám.

Pan ministr zahraničí je znám svou ohebností, svým talentem pro mlžení a svou zajímavou rétorikou, která je předmětem mnoha vtipů. Ani tentokrát nezklamal, tentokrát dal opozičním poslancům lekci v logice, nad kterou jistě budou sedět ještě dlouho, spolu s těmi, kdo si dali práci jeho řeč číst. Pan ministr napřed setřel opoziční poslance - právníky Ivana Langra z ODS a Vojtěcha Filipa z KSČM, za jejich neznalost práva, aby vzápětí pronesl několik myšlenek hodných jeho pověsti. Jeho projev je i po zkrácení trochu delší než jen běžný citát, je to proto, že citátem se obvykle stane myšlenka vyslovená tak, že zaujme svou čistotou, výstižností, významem a vtipem. U pana ministra Svobody zůstalo u vtipu, či spíše o pokusu o vtip:

Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda "Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já jsem se rozhodl, že je třeba reagovat na to, co říká pan kolega Vojtěch Filip. Dovolávám se také skutečnosti, že absolvoval kdysi Právnickou fakultu a toho, že je advokát a že by měl respektovat právní řád, a to ve všech důsledcích a že i on by měl být nositelem myšlenky, že pravomocná rozhodnutí jsou vykonatelná a je třeba je aplikovat a že není možné je zpochybňovat. " ...

"Proto si dovolím připomenout, co odpověděl Miloš Zeman, bývalý předseda vlády České republiky, na moji interpelaci ve své odpovědi z 16. října

2001. Kromě jiného, abych nečetl celý text - ale je možné jej tady přečíst - tady připomíná, že jsme skutečně ty žaloby prohráli a že je žalovaná částka o náhradu škody po prohraných pravomocných rozhodnutích ve výši skoro 1 milionu dolarů a že tato částka může být vysouzena. Jsme spokojeni s tím, že celá částka vysouzena nebyla, ale k argumentaci, která zazněla, budu citovat ze závěru dopisu Miloše Zemana, bývalého předsedy vlády.

Píše tady: "Oba rozhodčí soudy …" Připomínám, že i v úvodu textu se konstatuje, že jsou pravomocně rozhodnuté. To znamená, že my, jakožto ctitelé zákona a principu právního státu, budeme ctít pravomocná rozhodnutí a nebudeme říkat, že arbitráž je něco, co nás nezavazuje.

Takže, říká naprosto jednoduchou logickou vazbu. Odpovědnost je na Radě, Rada je odpovědna Poslanecké sněmovně. Dlouhodobé debaty o tom, co se kde stalo nebo nestalo, jsou otázky procedurální, které mohou někoho přesvědčit a někoho ne. Mě zajímají konkrétní pravomocná rozhodnutí, v tomto případě těch rozhodčích soudů."

Konstatuje - a to je jeden citát - bývalý předseda vlády, že to je z rozhodnutí těchto pravomocných orgánů, že je odpovědna Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. "Rada" - dále pokračuje Miloš Zeman - "je orgánem státní správy, jehož členy v posuzovaném období jmenovala Poslanecká sněmovna České republiky a který byl odpovědný opět pouze Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. " ...

"Neustále se hledá ona spravedlnost a neustále se šetří a šetří, až lidé zapomenou, kde byl původ toho sporu. " ...

"Bereme to jako fakt. Za tento výsledek někdo musí nést odpovědnost. My nemůžeme veřejnosti sdělit, že budeme nadále čekat na nějaké rozhodnutí v budoucnu. Lidé čekají rozhodnutí a já si myslím, že sněmovna dnes má jasnou příležitost předvést, že ví, že když nějaká odpovědnost je, že má odvahu o ní rozhodnout. "

Panu ministru zahraničí, a bývalému náměstku ministra spravedlnosti(!) zcela uniklo, že toto zasedání parlamentu, o kterém on a jeho koaliční přátelé soudí, že je tak kritické a neodkladné, že je v rozporu s jednacím řádem sněmovny svoláno ze dne na den, není soudem, který hodnotí platnost, či neplatnost arbitráže. Ta arbitráž už proběhla, dopadla tak jak dopadla, tedy špatně pro českou republiku. Není ani orgánem způsobilým k tomu, aby rozhodoval o procesní čistotě proběhlého arbitrážního řízení. Tím je advolací soud ve Stockholmu, ke kterému se Česká republika, jejímž je pan Svoboda ministrem zahraničí, podala žádost o zrušní tohoto řízení, na základě podujatosti některých členů arbitrážní komise. Důkazy, které Česká republika může u soudu uplatnit, a jako občan a eventuální plátce doufám že uplatní, budou poukazy na to, že Česká republika a její orgány, to je české soudy a hlavně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, neudělaly nic, co by bylo v rozporu se zákony České republiky a mezinárodní smlouvou o ochraně investic, že arbitři, v rozporu se smlouvou, neuplatnili české právo a nálezy českých soudů, a že použili nepřípustné a pravděpodobně falešné fabrikované důkazy. Pokud tak zástupci České republiky neučiní, svůj spor přirozeně prohrají, a k deseti miliardám korun škody plynoucí z výnosu arbitráže, kterou chtějí v odvolacím řízení zpochybnit, si můžeme připočítat ještě náklady na odvolací řízení.

Je pravda, že pravomocná rozhodnutí jsou vykonatelná, není ale pravda, že je nemožné je zpochybňovat. O to se mimochodem pokouší kolega pana ministra, ministr financí. I to ovšem panu ministrovi uniklo, a neomlouvá jej ani to, že to, přestože jeho ministerstvo správně postupuje, uniká to i jeho vládnímu kolegovi, panu ministru Sobotkovi a předsedovi této bezvadně koordinované vlády panu Špidlovi. Ten si tentokrát neřekl ani "sakra", z toho soudím, že mu bylo vše předloženo na stůl na předepsaných formulářích, a nevidí tedy důvodu se nad něčím zamyslet.

Konec konců právník a ministr zahraničí pan Svoboda má i právní zdůvodnění pro odsouzení Rady, bývalý pan předseda vlády přeci řekl, že odpovědná je Rada. Jenom mu nedošlo, že to není co pan Zeman řekl. Miloš Zenman řekl, že arbitráž budeme respektovat. To děláme, Česká republika proto složí na účet částku, ke které jí arbitráž zavázala. Složí jí ale na účet, s výplatou této částky počkáme, zcela správně, až se Stockholmský soud vyjádří k naší námitce o zaujatosti Rady. Pan ministr, sám právník, nám spolu se svými kolegy tvrdí, že je naprosto normální se vzdát důkazů o tom, že arbitráž nebyla vedena procesně správně, a její výnos byl pro to Českou republikou napaden, myslí si, že odvolací soud nebude případná usnesení parlamentu brát v potaz.

Asi jako kdyby občan byl odsouzen, podal stížnost na zaujatost soudce, dodal důkazní materiály o oprávněnosti své stížnosti, a zároveň k tomu dodal, že s nálezem podujatého soudu souhlasí, neboť on, či jeho zástupce, trestný čin opravdu spáchal.

Co panu bývalému náměstkovi ministra spravedlnosti vadí nejvíce, je to , že opoziční poslanci chtějí hledat spravedlnost:

"Neustále se hledá ona spravedlnost a neustále se šetří a šetří, až lidé zapomenou, kde byl původ toho sporu.

Bereme to jako fakt. Za tento výsledek někdo musí nést odpovědnost. My nemůžeme veřejnosti sdělit, že budeme nadále čekat na nějaké rozhodnutí v budoucnu. Lidé čekají rozhodnutí a já si myslím, že sněmovna dnes má jasnou příležitost předvést, že ví, že když nějaká odpovědnost je, že má odvahu o ní rozhodnout. "

Pan ministr, povoláním právník, pokládá hledání spravedlnosti a volání po právní čistotě procesu za zbytečné. Lidé by mohli zapomenout na to, že koaliční strany a vláda o viníkovi již rozhodli. Je tu dokonce , stejně jako v padesátých letech i důvod jednat rychle, nezdržovat se nějakým právně čistým postupem, a provést ten žurnalisty žádaný "chirurgický řez", lid si to žádá.

Tehdy to byl jen "pracující lid", dnes už jsme dál, nedělíme občany podle třídního původu.

Soudruh prezident Zápotocký kdysi řekl: "Jakmile dělnik zradí třídni stanovisko, jdeme nemilosrdně proti němu, neboť v této chvíli je třidním nepřítelem, i kdyby byl desetkrát dělníkem..."

Píše se rok 2003, a náš lid (žurnalisté), naši koaliční poslanci a naše vláda nám říkají, že spravedlnost je zbytečná. Půjdeme nemilosrdně proti těm, které si sami určíme, předvedeme, že máme odvahu rozhodnout. Tím, že jsme je za viníky prohlásili, se viníky stali, i kdyby byli desetkrát občany. Pravda je na naší straně. To je přeci každému jasné.

Citát ze záznamu vystoupení Antonína Novotného na předsednictvu ÚV KSČ 5. 9. 1967: "Kruci, kdo má pravdu? Má on pravdu nebo já mám pravdu? Znovu se na to podivám a vidím, vzdyť přeci já mám pravdu."

Kruh se uzavřel.

Tomáš Haas thaas@rogers.com


Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku