Uvědomil jsem si, že dosud nikdo (a to platí o CNN, Sky News, Euronews a Džazíře, nemluvě o ČT) nepoukázal na mentální odlišnosti Iráčanů od ostatních Arabů.

Iráčané mají zcela odlišnou mentalitu než ostatní Arabové: konečně, příliš rádi hovoříme o "arabské" mentalitě, což je na stejné úrovni jako termín "slovanská" mentalita: myslím, že pokusu cizinců o toto zjednodušení se každý z nás bude bránit - Češi podle našeho mínění nemyslí a nejednají stejně jako Rusové, Poláci či Bulhaři (viděno naším pohledem - realita může být často jiná, to podle optiky).

Hlásím se k názoru, podle kterého jsou jednotlivé arabské národy přímo predestinovány oním substrátem, který při svých počátečních výbojích v sedmém století utvářel jejich povahu: Syřané a Libanonci jsou dnešní potomci Féničanů (proto mají smysl pro obchod do té míry, že mu mnohé podřizují), Egypťané mají nemálo núbijské krve (a z toho plynoucí spíše africkou mentalitu, která je vždy bližší "špásu" než vážnosti), Iráčané jsou vlastně potomky nejen Babyloňanů, ale zejména Asyřanů: válečnické říše, která žila ze svých výbojů - když vyčerpala zdroje svých sousedů, zhroutila se, nemajíc sama z čeho žít (její "občané" jako "vyšší kasta" nemohli pracovat).

Iráčané jsou mentálně zcela odlišní od všech svých sousedů: zdědili bojovnost svých předků. Pamatujme na to, že válčili dlouhých osm let s Íránem: kteří jiní Arabové by byli schopni válčit déle než tři týdny?! (Chci zde poznamenat, že odmítám výraz "arabský národ" jako zcela ideologický, protože rovněž - na rozdíl od Karla Kramáře - nevěřím v existenci "národa slovanského".)

Po svých zkušenostech označuji Iráčany jako "Prusy mezi Araby": nemají smysl pro humor a jsou pragmaticky krutí. Zatímco v ostatních arabských zemích bývaly revoluce v podstatě palácovými převraty, kde počty obětí se počítaly na desítky, irácké "revoluce" si vždy vyžádaly tisícovky obětí - i před Saddámem. Na rozdíl od dalších (především "kšeftmanů" Syřanů a Libanonců) jednali Iráčané přímo: buď si Vás oblíbili - a pak pro Vás udělali vše - nebo Vám nedůvěřovali - a pak Vám to dali nepokrytě najevo.

Na svůj stát a na své tradice jsou Iráčané "jaksepatří" hrdi: na rozdíl od "nových zbohatlíků" (především ropné státy Zálivu) "bez historie", oni (spolu s Egypťany, Syřany a Libanonci, sekundováni Jemenci) zapisují svoji historii již pět tisíc let... Je třeba si uvědomit, že tato optika jim dává obrovský, ač subjektivní (a propagandou velmi živený), nadhled nad světem: kde je z jejich pohledu Evropa (i s Řeckem a Římem), když psané dějiny jsou v naší "barbarské" oblasti záležitost "pouhého" jednoho tisíciletí, natož pak USA ("třetí století")?

Na druhé straně jim zkušenosti alespoň trojnásobku generací vůči nám dávají jasnou zprávu: vládnout je třeba mocí. Kdo není dostatečně tvrdý, neudrží moc. Je to fundamentální, ale víme až příliš dobře, že to funguje. Z arabských dějin: když Abbásovci (Iráčané) dobyli Damašek a přesunuli sídlo vládce říše do Iráku (tehdy Kúfa), snažili se systematicky vyvraždit všechny možné následníky "trůnu": nepovedlo se - jeden synoveček jim uprchl. Důsledek? Andalusie (dnešní Španělsko), kam se mu podařilo uprchnout, žila pod jiným vládcem, čímž došlo k prvnímu rozdělení do té doby jednotné muslimské říše.

Ze svých dějin (potažmo dějin lidstva) čtou Iráčané (ale i Syřané a Egypťané) jedinou zprávu: zemi musí vládnout jediný člověk, který rozhoduje o osudech svých poddaných. Demokracii - a náš systém - nechápou: pro ně to je jen lépe zakamuflovaný systém, jak skrýt tuto nadvládu. Takže jsouce dostatečně namasážováni svojí propagandou, věří zcela tomu, že jednu diktaturu (Saddámovu) vystřídá druhá (Bushova) - podle jejich mínění - o nic lepší, ba naopak horší tím, že je nearabská (podpora Israeli).

Až padne režim strany Baath, dojde k nekontrolovatelnému (i přes veškeré možné intervence koaličních sil) masakru všech členů této strany, jejich rodin a přátel (to je ta vazba, která dosud Iráčany drží, neboť všichni "masakrovatelní" si to uvědomují a masakrují, pokud mají moc: arabská moudrost praví: "Poobědvej své nepřátele dříve, než oni tě povečeří.). I v obležené Basře (a pravděpodobně i ne zcela dobyté Násiríji) ti, co mají zbraně (to jest "masakrovatelní"), zabíjejí kohokoli, kdo by vůbec myšlenkou připustil přechod k další fázi...

Nejsem bezpečnostní expert, ale vidím zcela jasně, že irácký režim využil všeho času, který mu poskytly "mírové" iniciativy, k tomu, že neposiloval své pozice vojenské (tam proti technologické převaze spojenců neměl co posílit), ale především bezpečnostní v obavách před obyvatelstvem: komu jinému byly určeny vojenské přehlídky iráckých ozbrojených sil před útokem?!

Důsledek: pokud budou městům vládnout tak či onak "sebevrazi" ze strany Baath, obyvatelstvo bude raději nečinné, neboť se nebude cítit bezpečno před jejich útoky. Klasická válka i po dobytí zde přejde do určité formy organizovaného zločinu, kdy město ovládají gangy a nikdo se neodváží proti nim vystoupit (vyvraždí i celou jeho rodinu).

Zdá se, že spojenecké velení tento psychologický moment pochopilo, a proto přistoupilo k cílené likvidaci organisačních struktur strany Baath. Domnívám se, že jen tak lze "uvolnit ventil", který spustí vše ostatní (včetně onoho nechtěného masakrování).

Ještě bych rád upozornil na dosah kmenového principu, spočívajího v Iráku ve sloganu "S bratrem proti bratranci, s bratrancem proti všem". Iráčané jsou příliš hrdí na to, aby přiznali, že chybu (vláda Saddáma Husjna), které se dopustili, za ně musí napravovat mezinárodní společenství. Takže nemohu vyloučit, že mnozí Iráčané budou paradoxně bojovat proti koaličním silám za své právo onu chybu napravit...

Václav Hron

P.S. Autor strávil 9 let v Iráku

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku