Někdy se mi zdá, že Bart je ještě mazanější potvora, než by se zdálo na první pohled. Pak se okřiknu a pokárám: ne, není třeba být vztahovačný, jde jednoznačně o náhodu.
Například: vezu Barta na veterinu s bolavou tlapou a cestou se zastavím v trafice, abych si koupil časopis. Máme tu trafiku klasickou, kde je možno, ba třeba prohodit několik slov o počasí a o drobných událostech ze sousedství. Bart je zatím sám v autě.
Vyjdu ven s časopisem v ruce a co vidím? Bart už nesedí ve svém brlohu v zadní části auta. Sedí na sedadle řidiče a štěká na jezevčíka uvázaného před řeznictvím na druhé straně ulice. No a při tom tiskne čumák na přední sklo vozu.

Neměřil jsem celkovou plochu oken ve Fordu Ka. Možná se dá měřit na čtvereční metry - suma sumárum. Ovšem Bart si vybere čtvereční decimetr přesně uprostřed mého zorného pole, tam, kudy se dívám ven, když sedím za volantem a řídím.
Takže, mohl bych z toho logicky usoudit, že Bart mi ofrňákoval sklo schválně, aby mě dopálil.
Nesmysl. Nic takového nemůžu Bartovi podsouvat. Vlezl si dopředu, aby byl jezevčíkovi blíž. Sedl si na moje místo, asi proto, že se mu to víc líbí. No a místo, kam se tiskne jeho čumák, je v ose volantu. Je to nevyhnutelné.
Pěkná úvaha, až na to, že musím koukat stranou, abych dojel od trafiky domů a nemusel se dívat skrz frňákovou mlhu.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku