Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 4.4.2003
Svátek má Ivana




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (14)
 >TÉMA: Mají Češi ve své zemi nějaká práva?
 >REAKCE: Kdo říká, že žijeme v právní státě?
 >POLITIKA: Pučisté zmanipulovali sjezd Strany zelených
 >MOBY DICK: Týden v Českých Textárnách
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ráno jdou děti do školy a policajti... kam?
 >PSÍ PŘÍHODY: Dobře volené místo
 >FOTO VIDEO: Vychází dubnové číslo
 >REAKCE: Dopis prezidentu ČR
 >PRÁVO: Nejrychlejší soudce v republice, u kterého dnes znamená již včera.
 >GLOSA: Pokuta 10 mld Kč za NOVU se nám možná vyplatí.
 >JARO: Sněženky
 >FEJETON: Nemám co na sebe.
 >FILM: Vesničko, má, krajně středisková
 >POVÍDKA: Můj počítač je v odborech!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
4.4. PRÁVO: Vstup cizinců (doplnění)
Valentýn Plzák

Doplnění k článku publikovaném 2.4.2003 (pro přehlednost zde znovu uvádím i předchozí část článku - je odlišena kurzívou).

K tzv. nežádoucím osobám podle zákona o pobytu cizinců
V souvislosti s pražským zasedáním NATO nebylo značnému počtu cizinců umožněno vstoupit do České republiky s odůvodněním, že by se mohly dopouštět násilností při plánovaných demonstracích. Některé případy byly již předmětem právního rozboru LLP a bylo k nim vysloveno zásadně kritické stanovisko. Znovu tak vyvstala problematika některých ustanovení zák.č.326/1999 Sb. O pobytu cizinců na území ČR v pl.zn. ( dále jen ZoPC ), zejména soubor ustanovení o tzv. nežádoucích osobách a odepření vstupu těmto osobám na území státu.
Úvodem je třeba upozornit na to, že ani samotné ustanovení o odepření vstupu ( § 9 ZoPC ) není plně vyhovující jak z hlediska ochrany cizince tak vedení orgánů Policie k vnitřní kázni. Ta v případě obligatorního odepření vstupu ( § 9/1 ZoPC )nemá povinnost vyhotovit úřední záznam o odepření vstupu jako je to stanoveno ( § 9/3 ZoPC) v případě ,kdy je na úvaze Policie , zda vstup odepře ( § 9/2 ZoPC ). Navíc, pro žádný z důvodů odepření není stanoveno, že by jej Policie byla dotčenému cizinci povinna sdělit. Je sice skutečností, že některé důvody odepření jsou zřejmé a nebude o nich pochybností, o jiných to ale neplatí , a tam se vytváří možnost poškození cizince. Jelikož Policie nemá mít libovůli při posuzování odepření vstupu( a nemá se jednat ani o povolovací režim, jsou jen stanoveny důvody pro odepření ) , je tento stav zjevně nežádoucí.
Nyní k samotným ustanovením o nežádoucích osobách. Podle §9/1c) ZoPC bude odepřen vstup na území státu tomu, kdo je nežádoucí osobou. Do seznamu nežádoucích osob je podle §154/1 Z oPC zařazen cizinec, kterému nelze umožnit vstup z toho důvodu, že by mohl ohrozit bezpečnost státu,veřejný pořádek ad. tam vyjmenované zájmy. O zařazení rozhodne orgán Policie ( § 154/2 ZoPC). V § 154/3 ZoPC je stanovena povinnost zařadit do seznamu osoby, jimž byl uložen trest vyhoštění podle tr. zákona a tzv. správní vyhoštění. Orgán, který žádá o zařazení cizince do evidence má dbát na přiměřenost mezi důvody k zařazení a důsledky pro cizince. Policie má nejméně jednou za rok přezkoumávat, zda trvají důvody k evidenci, a to i v součinnosti s jinými orgány, nemůže-li je objektivně posoudit sama( § 154/5 ZoPC ). A nakonec, zařazení do evidence se cizinci nesděluje ( § 154/6 ZoPC).
Rozhodování je tedy zcela vnitřní záležitostí státních orgánů, především Policie a nikde tak není zaručeno , že budou respektovány ani ty mizivé zákonné záruky. Není možné ,aby cizinec mohl požádat o přezkoumání zařazení do evidence atd. Zásadním nedostatkem je ale především naprosto volná formulace skutkové podstaty pro zařazení do evidence. Tu totiž splňuje k a ž d ý cizinec ( kromě malých dětí, tedy přesněji každý dospělý člověk vůbec, takže tato podmínka nepředstavuje žádnou diferenciaci) a dovedeno ad. absurdum, Policie zákon hrubě porušuje, když nějakého cizince vůbec do ČR vpustí. Není tam žádná objektivizace, např. odkaz na okolnosti předchozího pobytu, na závažnost rizika ( např. že naruší pořádek závažným způsobem, jako je to u zrušení povolení k pobytu podle § 80/2c) ZoPC ), naprosto nic.
Ledabylost je však zřejmá i ve srovnání s jinými ustanoveními tohoto zákona. Tady je třeba poukázat na vztah ustanovení § 9/1c) ZoPC a §9/1k) ZoPC , které upravují odepření vstupu téměř ze stejného důvodu. Podle § 9/1k) ZoPC je nutné odepřít vstup tomu cizinci, u něhož je důvodné nebezpečí, že by při pobytu mohl narušit bezpečnost státu, veřejný pořádek ad. zájmy. Rozdíl v textu je pouze ten, že pro jednorázové odepření vstupu se vyžaduje možnost narušení ( tedy nikoli jen ohrožení) a vyžaduje se i důvodné nebezpečí, což obojí je podstatně silnější podmínka než v § 154/1 ZoPC. A zde je zásadní nedostatek. Pro jednorázové odepření je podstatně náročnější podmínka než pro zařazení do evidence, které vede k nemožnosti vstupu na území po neomezenou dobu, což je jistě závažnější omezení, než jedno odepření vstupu. Podmínky, za kterých lze tyto zásahy učinit jsou ale z hlediska míry závažnosti v opačném poměru. Taková dvojice ustanovení je zjevným popřením zásady přiměřenosti mezi důvody a důsledky. Poměr uvedených ustanovení také jednoznačně svádí k tomu, aby si policie usnadňovala účelové odmítání vstupu tím, že cizince zařadí do evidence nežádoucích osob, než aby musela ( alespoň pro řídící orgány ) dokladovat splnění podstatně přísnější podmínky v ust. pod písm. k).



Opomenout nelze ani následující ústavněprávní aspekty. Stát zaručuje svobodu pohybu a pobytu ( čl. 14/1 Listiny ) a tato svoboda patří mezi ta lidská práva a základní svobody ( hlava II. Listiny ), které se vztahují i na cizince ( čl. 42/2 Listiny ); toto lze dovodit i ze systematického zařazení odst. 5 čl.14 o vyhoštění cizince pouze v případech stanovených zákonem. Vstup cizince území ČR je pak předpokladem pro uplatnění tohoto práva. S ohledem na uvedenou úpravu ,vyjadřující určitý standard přístupu k cizincům,lze mít za to, že vstup cizince do ČR je jeho zákonným právem za předpokladu, že splní ( samy o sobě značně přísné ) podmínky ( tomuto pohledu nasvědčuje i ust. § 3/1 ZoPC, podle něhož je cizinec oprávněn vstoupit na území v místě hraničních přechodů a kontrol a princip, že policie má taxativně stanovené důvody k odepření vstupu ), když mu nelze přiznat ústavněprávní úroveň a nemělo by být ještě ztěžováno nepřítomností procesních záruk. Jako takové podléhá ochraně podle čl.36 Listiny, ta ale není v uvedeném případě zajištěna prakticky vůbec. Rozhodnutí o zařazení do seznamu by proto mělo být cizinci doručováno( je-i známa jeho adresa) ,a nebo mu předáno při prvním odmítnutí vstupu. A ten by měl mít možnost podat proti rozhodnutí obvyklé opravné prostředky.
A jak bylo již řečeno, samotná skutková podstata je mimo právo a nerespektuje ani zásadu přiměřenosti mezi omezením a důvody a účelu ( tajení evidence), což obojí odporuje principům právního státu ( čl. 1 Ústavy ČR ).
Lze si totiž představit skutkovou podstatu pro zařazení do evidence na daleko přesnějším základě , např. tak, že ze nežádoucího cizince bude považován ten, kdo byl odsouzen za úmyslný tr. čin nebo za delikt podle cizozemského práva s ním srovnatelný nebo postižen za přestupek proti veřejnému pořádku , majetku , pokud od rozhodnutí neuplynula určitá doba ( u nejzávažnějších deliktů by bylo lze i neomezeně ). Ustanovení by mohlo obsahovat i důvod, že se dotyčný dopustil jednání, které je takovým činem podle práva ČR( aby byly zahrnuty i osoby funkcionářů různých diktátorských režimů, kteří za svoje činy patrně odsouzeni nebudou; je však otázkou, zda by tuto podmínku formou účastenství nesplňovali i někteří delegáti na zasedání NATO ). Takto formulovaná podmínka by nedávala prostor k libovůli a vedla by k ochraně státu před vandaly, násilníky , pachateli organizovaného zločinu aj.


Další články tohoto autora:
Valentýn Plzák

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku