Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 5.4.2003
Svátek má Miroslava




  Výběr z vydání
 >ZAMYŠLENÍ: Jak být šťastný?
 >ZE ŽIVOTA: Skeptický klub Sisyfos dovalil balvany
 >POSTŘEH: O kalkulačce
 >POLITIKA: Původ, problémy a následky sociálního státu
 >NÁZOR: Povinnost, či jen volba navléknout uniformu?
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (14)
 >TÉMA: Mají Češi ve své zemi nějaká práva?
 >REAKCE: Kdo říká, že žijeme v právní státě?
 >POLITIKA: Pučisté zmanipulovali sjezd Strany zelených
 >MOBY DICK: Týden v Českých Textárnách
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ráno jdou děti do školy a policajti... kam?
 >PSÍ PŘÍHODY: Dobře volené místo
 >FOTO VIDEO: Vychází dubnové číslo
 >REAKCE: Dopis prezidentu ČR
 >PRÁVO: Nejrychlejší soudce v republice, u kterého dnes znamená již včera.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
5.4. NÁŠ RYBNÍK: Žabí emoce
JITA Splítková

O žábě se říká, že ji s klidem můžete uvařit aniž by vyskočila z vařící vody, i když může. Voda se otepluje a žába si říká: "...no ještě to není tak strašný, to se dá vydržet, není nutný vyskakovat..." a to si říká, až je uvařená... Copak jí to instinkt nedá? Copak nemá strach? Je hloupá? Nebo zvířecí hrdinka? Nelze takto uvažovat v případě žáby. A co lidi? Nechovají se v této době jako tento obojživelník? Poslední týdny se odehrávají smutné a tragické události v životech mnoha lidí u nás, v Iráku, ve světě. A ostatní lidé v našem rybníku? Zdá se, že je většině vše jich se netýkající lhostejné, nemají skoro o nic zájem a kupodivu ani strach (o to víc jsou přesvědčeni o své neomylnosti a "jasném správném" názoru).
Člověk nemající strach před ničím, by asi moc dlouho nepřežil, vyhynul by už při svém vývoji, pokud by se v pravěku vyhnul mamutovi, medvědovi jeskynnímu, či šavlozubému tygrovi, tak by v pozdější době mohl být vyvražděn jako druh sebou samým ve válkách nebo vyhuben svou vlastní hloupostí - pokud by se třeba nebál skočit ze skály do stometrové propasti...
Kromě strachu se u člověka vyvinuly i kladné emoce: jako soucit se slabšími, s raněnými, se staršími. Rovněž by člověk měl mít přirozenou touhu po spravedlnosti a komunikaci, kráse, pocit zodpovědnosti, strach o druhé i neznámé... Kdyby nepociťoval sounáležitost, nemohla by vzniknout společnost, přežívala by vedle sebe jen jednotlivá individua (jelikož by to byla do sebe obrácená individua, egoistická a sobecká, neznající soucit - přežití v přírodě by pro ně nebylo moc realizovatelné, jenže každý organismus se chová pro své zachování účelně, tedy člověk vytvořil, díky svým emocím, pro své přežití společnost).
Člověk jako "nemocný" jedinec bez emocí (jak těch základních tak i citů) se nedokáže správně orientovat ve společnosti, protože nechápe jednání druhých (s emocemi) a může se stát pouhým výrobním prostředkem jiných (otrokem nebo cvičeným zabijákem, nájemným vrahem).

Když už hovoříme o emocích a emočním chování člověka, je také velmi důležité, aby vznikaly adekvátním způsobem a nikoli inadekvátním (tento způsob vzniku emocí vzniká drážděním mezimozku nebo spánkového laloku elektrickým proudem, nebo je to důsledek otravy, či mozkové). Takto postižený se při pálení vlastní ruky hlasitě směje. Tak někdy vypadá naše současná společnost - voda už vře, ale otupělý mozek vydává hlášení, že ještě to není tak zlé... ještě se to dá vydržet. Hlavně že jim chutná.

EDDA-JITA Splítková


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku