Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.4.2003
Svátek má Ema




  Výběr z vydání
 >ZE ZAHRANIČNÍHO TISKU: Kdo opravdu může za tragédii 11.září 2002?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Vltava sahala až sem...
 >VÝSTAVA: Bakchus kontra mystik
 >POLITIKA: Schizofrenní ODS
 >RODINA A PŘÁTELÉ: V hodině dvanácté, minutě šedesáté
 >PSÍ PŘÍHODY: Vrchní podnožní motač
 >HUDBA A ZVUK: Liszt a Grieg
 >ARCHITEKTURA: Olympiáda v Praze? Žádná novinka!
 >POLITIKA: Kam nás vedeš slepá vládo a ostatní sebevraždy
 >KONFLIKT: Špidla se kvůli Kavanovi musí dovolit OSN
 >EKONOMIKA: Světlo v tunelu
 >KOMENTÁŘ: Studený čumák (3)
 >NÁZOR: Více Landsmanschaftu, méně nacionalismu
 >POSTŘEH: O mincích
 >INFO: Zpráva k návrhu předloženému společnosti RadioMobil a.s.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
8.4. ŠAMANOVO DOUPĚ: Vltava sahala až sem...
Jan Kovanic

Obraz naší současnosti získáváme zejména přes filtr televize a novin. Obraz minulosti nám zprostředkovávají hlavně psané záznamy. Nejtrvanlivější jsou záznamy tesané. I vypálená hliněná tabulka přečká tisíciletí. Kdežto dnešní noviny se rozpadají už po několika letech. Co objeví budoucí historikové, jaké informace z našeho informačního věku zůstanou zachovány? Dejme tomu po tisícovkách let? Pochopí vůbec, že cédéčka a dévédéčka jsou nosiče informací? Nebo naše současné techniky odejdou za dnes už neznámými systémy videa a voskových válečků, na kterých byly nahrány první zvukové záznamy? To je čirá spekulace, co však zůstane jistě zachováno, jsou zase nápisy v kameni!

I dnes se tešou, a to hlavně na hřbitovech. Toto však není povídání o hřbitovní poezii. Jen o nápisu, který jsem na jednom ze hřbitovů nalezl. A to na barokním sloupu, který stojí na Malvazinkách hned za vchodem. (Tenhle hřbitov je na tom nedostupném kopci nad Smíchovem, kde je taky Finanční úřad Prahy 5.) Sloup je nahoře zakončen čtyřstěnnou hlavicí, kde na každé stěně je biblický výjev - tu Kristus probodený kopím na kříži, dále matka jeho Marie, poté pěstoun jeho Josef a opět Kristus z dob svých kázání, nesoucí třtinu. Třtina, kopí či jiný nástroj je tu zobrazen kovovou tyčkou - ukazovadlem stínu. Jedná se totiž o čtyřstěnné sluneční hodiny.

Jsou moc pěkné a historicky cenné. Mají jen dvě drobné vady: Ta druhá asi vyplývá z té první. Druhá vada je, že jdou o hodinu napřed. Trvale tak ukazují letní čas. Ta první vada totiž je, že nestojí na původním místě. Tento časoměr stál nejdříve na někdejší smíchovské Schwarzenberské třídě před domem číslo 193. A to už od roku 1675. Při přesunování pravděpodobně platil zrovna letní čas, tak ukazují letní čas.

Na soklu jest pak vytesán latinský nápis: ANNO QVO MOLDAVA HVC VSQ VE EGRESSVS EST DILVVIA. Přepsáno do netesaného, kde není problém psát u písmenka "U" dolní oblouček: Anno, quo Moldava huc usqve egressus est diluvia.

Volně přeloženo: Roku, kdy až sem Vltava vystoupala při potopě. (Děkuji profesorovi Daňkovi, ke kterému jsem na liberecké SVVŠ chodil kolem roku 1968 dva roky na latinu, ze které jsem měl spravedlivou čtyřku. A synkovi, od něhož jsem si půjčil jeho učebnici latiny i se slovníkem. A omlouvám se všem latiníkům.) Nápis je jistě pravdivý, nepravdivé je slůvko "huc" neboli "sem". Smíchovské nábřeží je na vrstevnici 190 m, Nádražní ulice má nadmořskou výšku 195. Gnómický sloup je na Malvazinkách v nadmořské výšce asi 285 metrů. Přenesením povýšil o nějakých 90 metrů. A to je ta hlavní závada jinak pravdivého zápisu!

Jestli podle něj budou hledat budoucí archeologové výšku zatopení historické Prahy, tak se podiví - Malvazinky by byly na ostrově i s Finančním úřadem Prahy 5, další ostrov by byl z Waltrovky, z Pavího vrchu by se zvedaly nad hladinu jen stromy. Co do Smíchova - Malá Strana by byla zatopena až k opěrné zdi Strahovského kláštera. Hradčana by se ocitla na úzkém poloostrově, omývaném téměř ze všech stran vodou. S pevninou by je spojoval jen hřbet na Hradčanském náměstí. Holešovice - něco takového existovalo? Pod vodou by byla Letná a samozřejmě i komplet Dejvice! A na pravém břehu by Praha neexistovala vůbec. Kunratický les by byl prvním pobřežím. Chodov by shlížel na tu záplavu. Na severu by lidé z Ďáblic a Bohnic a Proseka museli prchnout na ostrov Ládví a bezmocně zírat, jak z vody trčí ty jejich paneláky... A na východě by se objevovaly nečekané ostrovy, jako Horní(!) Počernice kolem nichž by plynula voda volně do Labe, které by stoupalo z druhé strany. Pryč by byla povýšenost, že "tohle se nám stát nemůže".

Labe a jeho přítoky by se zvedly natolik, že by byly ve výši hladiny skalické Rozkoše! Labe samotné by se do povodňového jezera vlévalo ve Dvoře Králové. Sázava pod Sázavou, Berounka pod Plzní. Vltava by se zpětně přelila do Slapské přehrady, dále do Kamýcké a zabrzdila by až na úpatí Orlické přehrady! Půlka Čech pod vodou. Tak hrozná záplava by byla, kdyby platilo ono "HVC".

Snad měli podobnou představu vloni i diváci CNN... A možná, že za pár tisíc či pár set tisíc let to bude pravda (zase - protože v diluviu až sem voda skutečně sahala) a budoucí archeologové se ani nepodiví tomu nápisu na soklu onoho sloupu. Pokud tam ten nápis ještě bude. Nejspíš ano. Vždyť staré latinské přísloví slibuje - LITERA SCRIPTA MANET.

A když si dost dlouho počkáte, pak to písmo, které trvá, se také někdy stane pravdivým.

Psáno v Praze dne 6. dubna 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku