Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 7.4.2003
Svátek má Heřman, Hermína




  Výběr z vydání
 >VESMÍR: Překvapení černých děr
 >NÁZOR: Skončí někdy privatizace bez pravidel?
 >ARCHITEKTURA:Památkáři k případu kavárny ve Vodních kasárnách v Olomouci
 >FEJETON: Tunel s uměním
 >RODINA A PŘÁTELÉ: O půjčování knih
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart kulhá už jen malinko
 >ZE ŽIVOTA: Skeptický klub Sisyfos dovalil balvany
 >PRAHA: Vzhůru na Everest ... pardon, na Petřín!
 >POLITIKA: Hlupák, nebo korupčník?
 >NÁZOR: Před úterním jednáním Sněmovny o dálnici D 47.
 >SPOLEČNOST: Příběhy české justice (6)
 >POVÍDKA: Čekání na spravedlnost
 >POSTŘEH: O toaletním papíru
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >ZAMYŠLENÍ: Jak být šťastný?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
7.4. MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

Dala jsem "na papir" a posilam Vam to, co se mi posledni dobou honi v hlave nad nespokojenosti mladych lidi se stavem spolecnosti a vzrustajicim poctem sebevrazd.

Bylo nebylo, za devíti horami a devíti řekami…..

Z ordinace dětského lékaře vyšla pečlivě upravená žena a vedla za ruku tříletou holčičku. Děvčátko v
růžových nadýchaných šatečkách, s červeně nalakovanými nehtíčky a pusinkou přikrášlenou rtěnkou, s
hlavinkou plnou sponek a mašliček, kterých bylo snad až příliš pro hrstku dětských vlásků, vypadalo
jako dokonalá zmenšenina maminky. Jako panenka z výlohy. Nebo jako načinčaná pouťová opička.
Žena se ušklíbla - "blbý doktor, bude mi dělat kázání o tom jak mám holku oblíkat a česat, a přitom
nepozná ekzém, určitě nebezpečný. Prý bleší štípance! Kde by se u nás vzala blecha? A napsal obyčejný
pudr. Raději měl předepsat antibiotika!"
/
/
"Evičko, přejeme Ti s dědečkem všechno nejlepší k Tvým šestým narozeninkám." Podávala babička Evičce
krásně zabalenou krabici. Evička se na ni hladově vrhla a nedočkavě trhala obal. "Ale to je bárbí
gymnastka, a já chtěla bárbí tanečnici!" vztekle mrštila panenkou do kouta. Po roztomilé tvářičce se
kutálely slzičky jako hrachy, a pokřivil ji zlobný trucovitý škleb.
"Ale no tak zlatíčko neplakej, půjdeme koupit bárbí tanečnici" zachraňoval tatínek situaci. "Proč bys
nemohla mít bárbínky dvě, vždyť na to máme." Dodal trochu omluvně směrem ke svým zkoprnělým rodičům
a skutečně se těšil na únik do obchodu, aby nemusel poslouchat jejich výtky, že Evičku se ženou až
příliš rozmazlují.
/
/
"Ale táto, ta úča je úplně pitomá, buzeruje mně kvůli pravítku. Prostě jsem ho někde ztratila nebo
zapomněla, ona si na mně zasedla!" Co na tom, že poznámka: "Nenosí školní pomůcky a nepíše domácí
úkoly" je už několikátá podobného znění. "Nojo, učitelky jsou krávy, nic si z toho nedělej, hlavně ať
máš dobré známky, a ty domácí úkoly by taky neměly být, mají vás to naučit ve škole, a né dávat za
domácí úkol… Co ta čtyřka?"
"Vždyť Ti říkám, že je pitomá, zasedla si na mně…"
/
/
"Evo, s takovým prospěchem se na tu zdravotní sestru těžko dostaneš, měla by ses více učit… Ale
neboj, nějak to uděláme, mám známého, který… Ale koukej se polepšit!"
Eva jen otočila oči v sloup. Jak nesnášela tahle kázání, jakoby táta nevěděl, že ti učitelé jsou tak
pitomí a vždycky ji vyvolají právě když náhodou není připravená. A pořád aby nosila nějaké blbé
pomůcky a psala stupidní úkoly…
Už se ale viděla v té bílé sestřičkovské sukýnce, jak na oddělení plném krásných chlapů roznáší
pilulky. Můžou na ni oči nechat. Bude tak atraktivní - dlouhé pečlivě ošetřované blonďaté vlasy,
zručně nalíčená skvostná tvář, postava nymfy… Na dovolené u moře po ní koukali všichni mužští z
hotelu. I ti místní na ni mohli oči nechat. Na diskotéce jde taky vždy z náruče do náruče. "Je děsně
legrační, když se o mně kluci perou.." usmála se.
/
/
"Sestro, jak to že jste nepřestlala postel na trojce? Jak dlouho bude paní Nosková ležet pomočená?
Volala Vás skoro už před hodinou!"
Eva vztekle třískla krabičkou s léky na podnos a šourala se na pokoj č. 3. Ta nemožná stará baba mně
zničí. Copak to nedokáže zadržet? Takhle si tedy rozhodně práci zdravotní sestry nepředstavovala. Dře
se jako blázen, pořád aby skákala okolo pacientů, a ještě by se měla usmívat? A proč? Za těch pár
šupů? Vždyť je to práce jako každá jiná. Jaképak poslání? Pche! Ale taková blbá buzerace je možná jen
v téhle pitomé debilní době.
/
/
"Sestro Evo, takhle už to dál nejde. Nejste schopna plnit své úkoly. Nejste ani schopná řádně
zkontrolovat léky, které pacientům chystáte, zda-li jim skutečně náleží. Že pan Suchý nezemřel po
požití nesprávných léků, za to poděkujte třeba pánu Bohu. Nejste schopná postarat se ani o to, aby
bylo vše na svém místě, zaznamenáno a zaevidováno. Bohužel Vám musím sdělit, že jsme nuceni s Vámi
rozvázat pracovní poměr."
/
/
"Jak je možné, že Tě zase vyhodili? Copak dnes není zájem o zdravotní sestry?" Manžel nechápavě
kroutil hlavou a prohlížel si svou ženu. Její modré oči už nebyly takové, jako když se v nich před
dvěma lety utopil. Dnes byly studené, tvrdé. Seděla nevzrušeně v křesle, nohu přes nohu, na klíně
rozečtené ELLE, ve štíhlých prstech držela cigaretu a povídala něco o blbém primáři a o blbé
nemocnici, ve které nejsou prachy na nic…. a ona za to nemůže… to že nejsou ty prachy… ta blbá doba…
v její tváři se objevil zlobný výraz. Poslední dobou vídával ten výraz stále častěji.
Asi toho na ni bylo opravdu moc. Však to nějak uděláme, on přece nevydělává zrovna málo, na nějakou
dobu se oba uskromní a - však ono to půjde…
/
/
"Sakra, měl jsem tady odložených osm tisíc na opravu auta. Kde jsou?"
"Co se tak divíš, byla jsem u kadeřnice, na kosmetice, potřebuju nový svetřík na jaro, a musím si
zajít na manikuru. Co by za takovou ženu dali jiní chlapi? Vidíš jen auto a já Tě nezajímám. Taky by
se hodilo solárium a nové boty. Místo abys byl rád, že o sebe pečuju, tak vyvádíš kvůli pár stovkám!"
"Pár stovkám? Evo, vzpamatuj se, jsi bez práce, musíme se uskromnit, z jednoho platu všechny tyhle
potřeby každý měsíc neutáhnem. Já potřebuju auto, jinak bych vydělával daleko méně, to přece víš!"
"Zas mi vyčítáš že nemám práci? Copak je to moje chyba? Ta dnešní podělaná doba nedává mladým ženám
žádnou šanci! A vynášet v nemocnici podělané pleny už nechci! Místo abys mně podpořil a pomohl mi,
pořád mě jen osočuješ a vyčítáš !" Zaječela hystericky.
"A co všechny ty kurzy- jazykové, rekvalifikační, nic z toho se Ti Evo nehodilo, nic Tě nebavilo,
nic se Ti nechtělo. Neříkal jsem nic, tak budeš v domácnosti, no… Ale ani to nechceš, jsi celý den
doma, neuklízíš, nevaříš, nepereš, děti nechceš. Už ani se mnou nespíš. Evo, takhle to dál nejde!"
"Cože? Tak všechno mám dělat jenom já jo? Mám sedět doma, dřít jako nějaká blbá slepice a milostpán
až přijde večer domů, služka mu pod nos přinese teplou večeři, bačkory, a pak rozestele postel? A
nákupy mám tahat v ruce, zatímco Ty si jezdíš jak pán autem? Nezbláznil ses? Už dávno nežijeme v
předminulém století! Vůbec nebereš zřetel na moje potřeby, já Tě vůbec nezajímám, vidíš jen a jen
sebe! Ta dnešní podělaná blbá doba!"
/
/
"Paní Eva bude za pár dní v pořádku." Uklidňoval vyděšené rodiče a manžela lékař.
"Vůbec nechápu, proč Eva spolykala ty prášky. Vždyť jí nic nechybělo, měla vždycky všechno na co si
vzpomněla, nikdy jsme ji nebili, snažili jsme se jí dát jen to nejlepší…" Vzlykala zdrcená matka….

Vendula Horáková




Trochu úcty prosím
Tomáš Haas
Na svůj článek,”Kruh se uzavírá po padesáti letech” jsem dostal velké množství reakcí a dopisů. Početně vyznívaly asi půl na půl, positivní, i zamítavé. Některé z těch zamítavých se zabývaly i mým použitím příměru procesů padesátých let k tomu, co se stalo při odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, a k mému názoru na postup parlamntu. Mnohé z nich mně obviňují z demagogie, neúcty k Miladě Horákové a ostatním odsouzeným v politických procesech Milada Horáková musí rotovat v hrobě (má-li jaký)04.04.2003 “Pane Haasi, přirovnání téhle frašky k procesu s Miladou Horákovou je na přeshubu. Neberu Vám právo na jistou novinářskou licenci, ale trochu úcty prosím! S radou neprobíhá žádný zinscenovaný soud, jsou jenom odvolávani z funkcí (placených a s řadou výhod) orgánem, který je do těchto funkcí jmenoval. Tento orgán - PS Parlamentu - by na to měl jistě právo i bez jakéhokoli zdůvodnění, pokud se na odvolání shodne nadpoloviční většina zvolených zástupců. Čili členům rady se neděje žádná nespravedlivá újma - prostě jen přišli o nějakou funkci a nějaké výhody, které tato funkce obnáší. Stejně jako když valná hromada akcionářů odvolá představenstvo. Že se tak děje v souvislosti se švédskou arbitráží, je naprosto vedlejší. Tato rada mohla (a možná měla) být odvolána už například kvůli tomu, že nezakročila proti vysílání pořadu Volejte řediteli v jeho stávající podobě nebo naprosté absenci regulace násilí na TV obrazovce v době, kdy se na ni dívají děti, a podobně. Ale to je jedno. Prostě se nejedná o žádný proces, a že Rychlík někde něco blábolí? To je jeho věc a jeho názor. Má na něj právo. S tou Miladou Horákovou jste prostě pořádně ujel a je vidět, že trpíte naprostou absencí úcty k odvaze a skutečnému utrpení, když jste schopen její jméno takto demagogicky zneužít. Mimochodem já osobně si myslím, že úplně nejlepší by bylo, kdyby orgány činné v trestním řízení prošetřily, zda se Rada nedopustila například trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. To by asi byla nejlepší cesta k "očištění" členů rady. Zároveň by se zjistilo, nakolik si jsou opravdu jisti svou pravdou - pokud ano, pak by se vyšetřování jistě nijak nebránili, naopak by je uvítali. A malá poznámka na závěr pro jazykového korektora - slovo "viník" se píše s jedním n.”

 

Mýlíte se, vážený čtenáři, v několika věcech.

 

Za prvé:

 

"Tento orgán - PS Parlamentu - by na to měl jistě právo i bez jakéhokoli zdůvodnění,"

 

Není pravda, že rada, která je ze zákona nezávislá, může být odvolávána bez udání důvodů. Pro odvolání rady, nebo jejich členů, musí existovat zákonné důvody, které přesně uvádí zákon č. 231/2001 Sb. § 5. a § 6. (1) a (2)

 

Dále pak rada nebyla podle pana ministra Dostála, který je navrhovatelem usnesení, odvolána za obecnou ztrátu důvěry. Pro tu mohla být odvolána kdykoliv v minulosti, postupem, který je uveden v uvedeném zákoně, to je po neschválení její zprávy. . Sněmovna zprávu rady rok po roce schválovala, a tím jí vyslovovala důvěru. Současnou zprávu Rada právě předložila, Sněmovna měla tuto zprávu řádně projednat, a pokud důvěru neměla, mohla Radě důvěru odmítnout a Radu odvolat. Postup je přesně popsán, opět v zákoně.

 

Místo toho se předseda sněmovny rozhodl svolat mimořádnou schůzi, s jediným bodem programu, odvoláním rady. Navrhovatelem byl pan ministr Dostál. Pan ministr uvedl zcela konkrétní důvody svého návrhu, Rada podle jeho tvrzení "nestydatě kupčila a nedbala rozhodnutí soudních orgánů", postupovala "v rozporu s právním řádem České republiky", její členové se dopustili "zřetelný střetu zájmů", paní poslankyně Marvanová se podle vlastních slov nebojí říci, že "Rada je orgán, kde bují korupce". Pokud pan ministr a paní poslankyně mají důvodné podezření, nebo konkrétní vědomost o takových skutečnostech, které naplňují podstatu trestné činnosti, jsou povinni tyto skutečnosti, nebo důvodná podezření okamžitě oznámit příslušným orgánům. To se nikdy nestalo, a přesto jimi zdůvodňují odvolání rady.

 

Za druhé:

 

"přirovnání téhle frašky k procesu s Miladou Horákovou je na přeshubu. Neberu Vám právo na jistou novinářskou licenci, ale trochu úcty prosím! S radou neprobíhá žádný zinscenovaný soud, jsou jenom odvolávani z funkcí"

 

Tehdy to, vážený čtenáři, taky nezačalo hned šibenicemi. Napřed byli jen nějací studenti vyloučeni ze škol, napřed byli jen nějací úředníci ministerstva zahraničí vyhozeni na ulici akčními výbory bez řádného právního postupu. Někteří z těch studentů nebyli dokonce nikdy ani zavřeni, nikdo nebyl zabit ani celoživotně poškozen, alespoň se to tehdy tak nezdálo.

 

To bylo v roce 1948, a že to skončí Jáchymovem a šibenicemi bylo přehnané, vždyť se nakonec nic tak hrozného nestalo.

 

Ani v Německu to nebyly hned koncentráky, napřed se jen rozbilo několik židovských výloh, a policie k tomu mlčela. Pak přišla noc, kdy policie už nemlčela, ale ty výlohy rozbíjela sama. A další krok už byly ty koncentráky.

 

Stalo se to, vážený čtenáři, že přestaly platit právní záruky, stalo se to, že už není dovolání k právu. Byl učiněn první, zatím jen malý, a pro mnohé nepříliš významný krok. Je to dokonce krok docela populární, vždyť , jak k činnosti RRTV dnes (4.4.2003) řekl v Radiu Frekvence 1pan Kraus:

 

„Všichni víme, že jaksi přesto, že neexistujou důkazy tak tady jede velká šmelina v médiích.“

 

Protože zákony zatím ještě nejsou dokonalé, a dokonce i parlament je musí ignorovat, aby viníka mohl určit a potrestat, a protože po prvním kroku musí zákonitě následovat další, což je jasné i panu Krausovi, nabízí nám pan Kraus řešení:

 

,,Čili já myslím, že k tomu by to mělo dospět, že by se ty zákony změnily a televizní licence by se dražily. Předtím je samozřejmě potřeba Nově vzít licenci. “

 

Jednoduché, rázné, populární. Nehrozí nebezpečí, že by z demagogie byl obviněn pan Kraus.

 

Parlament, který nám má být zárukou a hlídačem našich práv, překračuje své vlastní zákony. Jsem si vědom toho, že usnesení parlamentu má platnost zákona, proto jsem tak citlivý na to, že parlament sám zákony nedodržuje. Dovolím si ještě jednu demagogii, Státní soud byl rovněž zákony tehdejšího parlamentu zmocněn vynášt rozsudky smrti, na základě parlamentem schválených zákonů. Dokonce i v Německo mělo své, v nacistickém právním systému platné, Norimberské zákony.

 

K odvaze a skutečnému utrpení mám velkou úctu, můj otec strávil v Jáchymově několik let, a to proto, že se kdosi zcela "zákonně" rozhodl, že je velezrádce a špion, že je nutné ho usměrnit a převychovat. Mně bylo tenkrát pět let, a ještě si to pamatuji. Asi tehdy taky "všichni věděli", že by to mohla být pravda, vždyť za války nosil "nepřátelskou" anglickou uniformu, a za nepřítele jeho, a spoustu ostatních stejně podezřelých, považovala spousta novinářů, z nichž někteří působí ještě dnes, a jsou stále stejně ostražití a bdělí. Jestli si myslíte, že veřejnost takové manipulaci nevěřila, mohu vás ujistit, že jich věřilo dost. Dávali to najevo i mně, a to jsem byl jen malý kluk. Maminku svého táty jsem nikdy nepoznal, zmizela beze stopy v německém koncetráku, který byl, jak jsem už napsal, v nacistickém právním řádu zcela legální, na vše byl paragraph, německý parlament dospěl k tomu, aby se patřičné zákony změnily, “všichni věděli” proč je to nutné.

 

Proto jsem tak citlivý na to, že náš parlament zachází se zákony takto lehkovážně. Každý zákon parlamentu, každé jeho usnesení, je politikum. To není důvod je brát na lehkou váhu, naopak, je to důvod je brát velmi vážně, i tam, kde se zdá, že zatím "o nic nejde".

 

V tomto přesvědčení mně utvrzuje i vaše reakce. Ti kteří tenkrát s rudými páskami na rukávech asistovali při těch únorových "maličkostech", a kteří patřili do stejného okruhu lidí, kteří na mou mámu jako na ženu "zrádce" plivali, rovněž byli vždy připraveni reagovat na ty, kteří projevili jiný názor nějakou tou "přes hubu". A je to právě úcta k utrpení, která mě vedla k tomu, co jsem napsal, a za čím stojím.

 

Nevěřím, že zneužívám jméno Milady Horákové (I když jsem necitoval jí, citoval jsem paní Klainerovou, souzenou ve stejném procesu), dokonce se ani nedomnívám, že jsem “ujel”. Myslím si, možná podle vás demagogicky, že pokud z její vraždy plyne nějaké poučení, není možné se “poučit” až po tom, co padne první rozsudek smrti. To co je poučné je to, jak se k němu, krok po kroku, system přibližoval. Význam Milady Horákové není v tom, že máme koho “uctívat”, že máme komu stavět pomníky. Její význam, je v tom, že její příklad je nám varováním. Pokud jím není, může nakonec dojít až k těm šibenicím. A to, že se doba změnila, že by už asi ty šibenice nebyly použity, že by byly použity nějaké jejich “morálnější a humánnější “ ekvivalenty, na podstatě věci nic nemění.

 

Věřím, že ti kteří se mnou nesouhlasí, nejsou vedeni nějakými nečestnými pohnutkami a nenávistí, i když některé z dopisů se tomu blíží. Jen se obávám, že si dostatečně neuvědomují, že svoboda a právní záruky jsou, podobně jako těhotenství, nedělitelné. Buď jsou, nebo nejsou. Buď nám je ústava a ústavní orgány zaručují, nebo ne. Nelze je potlačit jen částečně, nebo omezit jen na určitou skupinu osob, nelze z nich nikdo být vyjmut.

 

Budu citovat ještě jeden čtenářský komentář:

 

S článkem souhlasím ,je nutné upozorňovat na postupný odchod demokratických zásad.I Dr Milada Horáková, pozdější národní mučednice si asi neuvědomovala,že zvedá svoji ruku pro svoji vraždu, když hlasovala 10.7.1947 pro zákon 143/1947 o vyvlastnění majetku hlubocké větve Schwarzenbeergů .Byl to jeden krok a potom další.

 

Ve třech věcech ale máte vážený čtenáři pravdu. Pan Rychlík si opravdu může psát co chce, stejně tak pan Kobělka a pan Kraus. To můžeme všichni (zatím). K tomu mohu uvést jen to, že já mám pořád ještě právo s tím co píší nesouhlasit. Trestní oznámení bych uvítal, měla by padnout, už jen proto, že parlament se vyšetřování vyhýbá. A viníci se opravdu píše s jedním “n”.

 

Tomáš Haas thaas@rogers.com


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku