Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.4.2003
Svátek má Ema




  Výběr z vydání
 >ZE ZAHRANIČNÍHO TISKU: Kdo opravdu může za tragédii 11.září 2002?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Vltava sahala až sem...
 >VÝSTAVA: Bakchus kontra mystik
 >POLITIKA: Schizofrenní ODS
 >RODINA A PŘÁTELÉ: V hodině dvanácté, minutě šedesáté
 >PSÍ PŘÍHODY: Vrchní podnožní motač
 >HUDBA A ZVUK: Liszt a Grieg
 >ARCHITEKTURA: Olympiáda v Praze? Žádná novinka!
 >POLITIKA: Kam nás vedeš slepá vládo a ostatní sebevraždy
 >KONFLIKT: Špidla se kvůli Kavanovi musí dovolit OSN
 >EKONOMIKA: Světlo v tunelu
 >KOMENTÁŘ: Studený čumák (3)
 >NÁZOR: Více Landsmanschaftu, méně nacionalismu
 >POSTŘEH: O mincích
 >INFO: Zpráva k návrhu předloženému společnosti RadioMobil a.s.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
8.4. PSÍ PŘÍHODY: Vrchní podnožní motač
Ondřej Neff

Mohl bych taky tvrdit, že je to mezinožní motač, třeba by to bylo přesnější, ale možná i poněkud zavádějící. Zůstaňme u podnožního motače. Podotýkám, že nejde o Barta.
Ne snad, že by se nemotal - asi každý pes se rád motá lidem pod nohy. Bart ovládá svoji oblíbenou fintu: čmuchá na trávníku, někdo jde po cestě, načež Bart musí jít čmuchat k plotu a přejde tomu člověku těsně před nohama, nevšímá si ho, dělá že ho nevidí, nikdy se ho ani nedotkne, nikdy se po něm neohlédne...

Tenhle pejsek, dejme tomu že se jmenuje Žerýk, si dnes ráno hrál s Bartem. No a objevil se nějaký pán a kráčel velmi hrdě a dá se říci i přísně, v ruce držel aktovku, hlavu měl zpříma, a veškerým držením těla dával najevo, že směřuje za nějakým důležitým posláním a že k němu směřuje nejrovnější možnou cestou.

Bart si ho nevšímal vůbec, zato zaujal Žerýka.
Ten se rozběhl tou nejnepřímější cestou, šněroval si to jako opilec po třídenním tahu, ovšem velmi rychle, opsal dráhu tak složitě zakřivenou, že by její matematický model dal zabrat třem počítačům systému Cray - a už jsem si myslel, že udělá "Bartovu fintu" a přeběhne tomu pánovi před nohama, jenže on udělal superfintu a rozhodl se, že mu proběhne mezi nohama. Kdyby ten člověk šel pomaleji, třeba by se mu to i podařilo a proběhl by mu mezi nohama, jako ve hře Prašná brána otevřená. Jenže ten pán šel rychle a Prašnou bránu zavřel a Žerýk kvíknul a a pán zařval "je tohleto možný" a tím mě přesvědčil o svém hňupství, protože to samozřejmě je možný.
I když ne, přiznejme, žádoucí.

Ponaučení z toho není žádné. Přinejmenším z Žerýkova zorného úhlu ne. Žerýk považuje hru Prašná brána otevřená za docela dobrou zábavu.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku