Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 9.4.2003
Svátek má Dušan




  Výběr z vydání
 >DOKUMENT: Neprofesionalita řízení resortu vnitra
 >MROŽOVINY: Čím a jak se bojuje v Iráku
 >ZA ZRCADLEM: US Army je z velké části armáda neamerických občanů zvaných "potrava pro pušky".
 >POLITIKA: Vítejte v Klauslandu aneb Prezidentská volba jako politický zvrat
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Za internet bezpečnější
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart už nekulhá, ale...
 >FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Na Montmartre
 >SPOLEČNOST: Medvědí služba
 >SPOLEČNOST: Životní styl typu Big Mac
 >O KNIHÁCH: Vaculíková aneb vzpomínka na Jana Lopatku
 >KOMENTÁŘ: Milan Hejduk
 >ZAMYŠLENÍ: Mizaru, kikazaru, iwazaru
 >NÁZOR: Americká válka
 >EKONOMIKA: Inflace klesla, sníží ČNB úrokové sazby?
 >NÁZOR: Byla RRTV skutečně odvolána?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
9.4. ZAMYŠLENÍ: Mizaru, kikazaru, iwazaru
Rudolf Mládek

Nic nevidím, nic neslyším, nic nemluvím. Známé tři opičky, které se poprvé objevují v chrámu v Togošu v 17. století, zdomácněly i na českém trhu a můžeme si je snadno koupit v prodejnách suvenýrů. Jsou totiž obvykle na první pohled roztomilé. Jejich poselství neztratilo ani po třech stoletích nic na své účinnosti. Pravda, my Češi jsme si vynalezli hodně podobné vyjádření a říkáme mu "pštrosí politika", ale vyřezanou sošku pštrosa, který by symbolizoval v zásadě morální selhání si zatím koupit nemůžeme.
Nevidím, neslyším, nemluvím. A protože jsme v Česku tak dodejme: Nekonám. Tak taková je pozice našich zákonodárců k problematice soudnictví. Podívejme se na soudní případy, které poslední dobou otřásly veřejností. Tu jeden, který prohlásí konkurz na banku podle zfalšovaných notářských podkladů, tu druhá, která přikazuje do péče dítě, které evidentně žádá zůstat s druhým rodičem, tu třetí, která propustí velmi pravděpodobného vraha a ten je stíhán na svobodě s odůvodněním, že podle soudního názoru se asi nechce vyhýbat následnému řízení (A chce se vyhýbat další vraždě? - Vždyť za jednu nebo mnohonásobnou vraždu je prakticky stejný trest), tu další soudce osvobodí pachatele s odvoláním na ochranu osobnosti, protože si nepřipojil spis od jiného soudu a mohli bychom pokračovat. Evropská unie nás kritizuje za dlouhé průtahy, neúměrné vazby a tak vedle případů, jejichž otřesnost vidíme na obrazovkách svých televizorů ( a stále přibývají), je jistě mnoho těch, které nevidíme a jejichž výsledky jsou stejně tristní.
Mnohokrát bylo zdůrazněno, že nelze soudcovský stav házet do jednoho pytle, ale pytel začíná být plný špinavců. A není jich jen tucet, jako ve známém americkém válečném filmu. Podíváme-li se na uzákoněnou nezávislost soudce ( a jistě správnou) potom se neubráníme dojmu, že jsme přece jen papežštější než papež. Ministr spravedlnosti sice může zahájit kárné řízení, ale jeho výsledek je dle současného systému skoro předem jasný. Soudci nakonec posuzují sami sebe a falešná solidarita vypěstovaná socialismem, stejně jako v mnoha jiných odvětvích, se zde osvědčuje s neúprosnou pravidelností. Přestože evidentních přehmatů soudců přibývá, přestože v mnoha zveřejněných případech z jejich jednání čiší korupce jak vodotrysk v Ženevě, přestože v mnoha případech se jedná o zneužití pravomocí veřejného činitele, žádný ze soudců nebyl obžalován, žádný nestojí před svými kolegy, aby se zpovídal za své chyby a i hanbu, kterou své profesi udělal. Žádný není popotahován nikde a nikým z újmy, kterou svým rozhodnutím způsobil či způsobila. Snad nejfantastičtěji působí mnohá argumentace obhajoby pochybných soudců, kteří své konání vysvětlují právním názorem a vůbec jim nevadí, že je často v naprostém rozporu s platným zákonem.
Demokracie, ve které si určitá část společnosti může dělat doslova co chce, není žádnou demokracií. Pokud se pro některé pracovníky justice staly zákony jenom kusem papíru, které lze vždy přebít tzv. "vlastním právním názorem", potom nás čeká nebezpečí srovnatelné s pozicí ÚV KSČ. Nedávné odsouzení bývalého generálního prokurátora socialistického bezprávního státu jen dokazuje, jak pozdě a jak zoufale špatně se u nás dá právo vymáhat. A to nemluvíme o pojmu spravedlnost. Ta už se ztrácí docela. I když víme, že známá socha má zavázané oči, aby nebyla zaujatá či podjatá, výraz "slepá spravedlnost" má v České republice své opodstatnění. Přejmenovat Ministerstvo spravedlnosti na "Ministerstvo nemohoucnosti" by bylo asi správným vyjádřením současného stavu.
Proč tedy zákonodárci chráněni imunitou jsou v pozici mizaru, kikazaru a iwazaru ? Jak se vyjádřil jeden z významných poslanců v soukromém jednání, pověstná "kapka" ještě stále nepřetekla. Navíc dovolání k Nejvyššímu soudu jsou drtivé většině správně posouzená a rozhodnutá a tak je zde systém, který umožňuje napravovat chyby soudů prvého a druhého stupně. Hodně slabá útěcha. Vždyť takové případy se vlečou i mnoho let. A při nabývání jejich počtu bude Nejvyšší soud stále více zahlcován a zahlcován a lhůty se opět jen prodlouží. A jaká musí být ona pověstná "kapka", aby se zákonodárci rozhoupali a hledali řešení? Poslankyně Hana Marvanová nedávno navrhovala veřejné projednávání případů. Rozhodně dobrý nápad. Ale v současnosti bychom u některých případů propadali hluboké depresi.
Zastavme se ještě chvilku u této političky. Ta před volbami ( a bohužel jediná) otevřeně a veřejně kritizovala obchodní rejstřík v Praze. V tisku dokonce vyšly tarify úplatků za včasné zapsání nových údajů do obchodního rejstříku. Kandidát na prezidenta, pan ministr Bureš však prohlásil, že paní Marvanová mu nepodala k této skutečnosti žádné důkazy. Veřejné tajemství, které dosáhlo v korupci pandemických rozměrů, že i novináři o něm začali psát, nebylo pro pana ministra ničím jiným, než neověřenou a neprokázanou informací. Z právního hlediska asi měl pravdu. A co nám občanům a firmám taková pravda pomůže? Snad jen pro někoho překvapivě se může jevit skutečnost, že po vystoupení paní poslankyně Marvanové se dnes zápis na obchodním rejstříku v Praze provádí za 14 dní a nemusíte žádné úplatky nabízet. Jak je to možné, když bylo údajně v minulosti vše v pořádku a soudci a jejich úředníci byli " jen" přetížení? Teď už přetížení nejsou? Kdo tomu věří, ať si věří. Zda tento stav bude trvalý, nebo se vrátí do "neprokázaného" minulého období, ukáže čas.
V socialistické minulosti byli naši občané souzeni, popravováni a společensky likvidování na příkaz politické diktátorské moci, které žádná špinavost nebyla dost špinavá, aby se jí nedopustila. Traduje se, že v letech 1948 až 1989 opustilo republiku více jak půl milionu našich občanů, kteří se obávali o svůj život, své majetky a svou svobodu. A možná, že je číslo daleko horší.
Naši novodobí zákonodárci, chráněni svou samo sobě udělenou imunitou, se neobávají. Ale vysoké množství občanů ano. Je paradoxní, že i přes krvavost komunistické moci, se občané čím dál více k této straně upírají, protože právě osobní bezpečnost se jim zdála v socialistickém absurdistánu lepší, než dnes. Preference KSČM, která se dostává v průzkumech na druhé místo, to naznačují velmi důrazně. Ostatně posílení KSČM v posledních volbách není náhodné. Pokud budou zákonodárci demokratických stran jen lhostejně přihlížet ke skutečnosti, že entita soudní moci zahájila svůj vlastní totalitní program, který ostatní občany bytostně ohrožuje, potom to nakonec budou oni sami, kteří potupně opustí svá místa nahrazeni poslanci KSČM či jiné radikální strany a alibismus nedohledané poslední "kapky" se jim vymstí. Nebudou mít už žádnou emeritní imunitu a normální občan se k nim za jejich liknavost obrátí zády. Jeho "kapky" v jeho obyčejném životě se totiž pomalu a jistě mění v déšť.


Další články tohoto autora:
Rudolf Mládek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku