Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 17.4.2003
Svátek má Rudolf




  Výběr z vydání
 >HUDBA A ZVUK: Partitura a jak se dostává na světlo boží
 >PRÁVO: Soudní podivíni
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Život je komunikace
 >INTERNET: Konečně za paušál - a bez drátů!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Druhý den na Interkameře
 >PSÍ PŘÍHODY: Objevil se spolubojovník
 >INTERNET: Další nehoráznost Telecomu
 >EKOLOGIE: Tupý meč ministra Ambrozka
 >POLITIKA: Prezidentův užitečný nápad
 >POLITIKA: Vítězství svobody v Iráku
 >NÁZOR: Maskot a pan "generální"
 >NÁZOR: O pravdě a přátelství
 >KOMENTÁŘ: Studený čumák (4)
 >RODINA: Jak uhlídat děti
 >NÁZOR: EU - myslet stále ještě bolí.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Telekomunikace  
 
17.4. ŠAMANOVO DOUPĚ: Život je komunikace
Jan Kovanic

Komunikace patří mezi základní lidské potřeby. Současným fenoménem na poli komunikace je Internet, jenž patří k velkým vynálezům 20. století. Bez počítačů by nemohl existovat. Ale naše současné počítače měly své pradědečky už před dvěma sty lety!

Za praotce počítačů je pokládán Charles Babbage, který svůj první mechanický počítač sestrojil už na počátku 19. století. Šlo vlastně o mechanickou kalkulačku podobnou té, které v modernizované a zmenšené podobě vyvážela naše firma NISA ještě v roce 1960 do Japonska. Ale už tehdy si na nich Japonci dodělávali elektrické násobení.

Skutečné počítače, tedy stroje, které v určitém okamžiku rozhodují, jak má podle v té době platných podmínek pokračovat program, vznikaly až v průběhu 2. světové války. Zesilovače a klopné obvody v nich byly tvořeny elektronkami. Desetitisíce těchto "lamp" vydávalo tolik tepla, že jednou z nejdůležitějších částí počítače bylo výkonné chlazení - (ostatně až dodnes tak tomu je:). Nastavení parametrů všech elektronek trvalo i deset hodin před každým výpočtem, zatímco průměrná doba mezi přepálením elektronek byla okolo dvou hodin. V té době vznikaly vize polského spisovatele sci-fi Stanislava Lema, ve kterých popisuje celá města z elektronek, kterými se přelévají megawatty umělého myšlení...

Leč byly vynalezeny polovodiče, později integrované obvody, ještě později mikročipy a počítače mohutně znásobily svůj výkon, zmenšily se a velmi se zlevnily. Nejlépe je to vidět na kosmickém výzkumu: Dráhy prvních ruských (sovětských) měsíčních sond byly počítány ještě pomocí logaritmických pravítek (ale až metr dlouhých!) a výpočet trajektorie trval i několik měsíců. (Proto bylo tak důležité dodržet startovací okno.) Pilotované programy byly řízeny už pomocí soustavy v té době nejmohutnějších počítačů. V každém dalším programu už ty počítače, které dříve zabíraly několik pater pozemního řídícího střediska, byly v miniaturizované podobě na palubě kosmických lodí.

Ondyno jsem byl se svým synkem na filmu "Apollo 13". V jednu chvíli se celý sál, sledující tu napínavou a drásavou kosmickou Odysseu z roku 1970, spontánně rozchechtal. Když jeden z manažerů pro veřejnost zve americkou mládež s tajuplným úsměvem do řídícího střediska letu a významně sděluje: "Ukážu vám počítač, který se vejde do jediné místnosti!" Ano, je to veselé. Já jsem svoji diplomku v roce 1975 taky ještě počítal pomocí logaritmického pravítka.

Ne, že bychom na vysoké škole neměli počítače. Naklepali jste program pomocí dálnopisu na děrnou pásku, odnesli do výpočetního střediska a za týden si tam vyzvedli obálku s tlustým výpisem, kde nejčastějším slovem bylo ERROR. Opravili jste překlepy, zanesli zpět a za další týden jste dostali obálku s dalšími výpisy chyb. Za měsíc můj program na inverzi matic pracoval téměř bez chyby. Takový byl tehdy interaktivní režim, takový byl Fortran. (Nikdy v životě jsem nepotřeboval invertovat matice...)

Když nám přišly do rukou první "osobní počítače", bylo to pro moji generaci zjevení. Konečně něco, co rychle funguje, s čím se dá inteligentně komunikovat. Výstup byl na monitoru, nikoli na tiskárně!!!

Myslím si, že úspěch písíček je dán z valné části tím, že ať už v rámci nějakého programu anebo i hry, odpovídá na vaše podněty. Komunikuje s vámi. Vždy je připraven vám odpovědět. I když na vás nemají čas přátelé ani rodiče, vaše písíčko trpělivě čeká na vaše pokyny - ať už se jedná o složitý výpočet nebo přistání na cizí planetě či hledání pokladu na Tajuplném ostrově. Je pravda, že jsem svůj vstřícný postoj k písíčkům získal ještě před vynálezem windowsů...

V osmdesátých letech se začala uskutečňovat myšlenka, jak spojit spoustu izolovaných počítačů do jedné sítě. Fungovaly už počítačové sítě v jednotlivých firmách. V USA se začaly vytvářet sítě federálních organizací, hlavně armády. V roce 1986 byla jejich technologie uvolněna i pro civilní sektor. A zhruba od roku 1993, zcela mimo předpovědi prognostiků, vykvétá už pro všechny nádherný květ "Internetu".

Internet přinesl netušené možnosti v získávání informací. Přinesl technologie, jak tyto informace třídit a vyhledávat, což je mnohem podstatnější, než je pouze shromažďovat. Jenom přesně vybrané informace lze totiž použít. Ale Internet přinesl i jednu velmi podstatnou věc:

Poprvé umožnil globální komunikaci, sdělování si informací mezi jednotlivými lidmi. Za největší přínos Internetu považuji právě e-mail, který vlastně vznikl ještě předtím, než se vytvořil samotný Internet, jak ho známe dnes. Telefon kdysi dávno zahubil jemné umění psaní dopisů, dnes ve spojení s počítačovou sítí ho poznenáhlu znovu objevuje.

S Internetem mám už nějaké zkušenosti. V roce 1996 jsme si domů pořídili nový počítač. Zdarma byl přibalen modem a internetový prohlížeč. Další potřebné programy jsme si stáhli ze sítě. Jedna z prvních stránek, které jsme si prohlíželi, patřila Neviditelnému psu. Začal jsem do něj přispívat. Píšou mi čtenáři z celého světa, kam čas a minulé události Čechy rozvály. Spojené státy, Kanada, Austrálie, Jihoafrická republika i Německo. Ondřej Neff na Smíchově je ode mne stejně daleko jako Steve Prošek na lodi US Navy kdesi v Tichém oceánu.

A něco vám povím - když občas napíšu nějaký kontroverzní článek, často mi někdo pohněvaně odpoví. Po několikeré výměně e-mailů se hrany už dosti obrousí a často zjistíme, že naše stanoviska zase nejsou tak rozdílná, jak by se snad zdálo, že se na jednu věc díváme jen z různých úhlů pohledu.

Připomenu teď jeden postřeh: Lidé, kteří čtou, jsou výrazně spokojenější a tolerantnější než ti, kteří sledují jen obrazové zprávy. A Internet je plný písmenek.

Přeju nám všem další zlevňování Internetu, hardware i software, zvýšení propustnosti sítě, drátového i bezdrátového spojení, mnoho zajímavých serverů. Prosím vás však o jedno:

Nezapomeňte, že na komunikaci s vámi čekají i vaši spolužáci a přátelé, rodiče i sourozenci. Komunikace je nutná i k navázání lásky. Všechno nejde zařídit jenom Internetem.

OMNIA VINCIT AMOR, nad vším vítězí láska, jak vytesali kdysi do kamene slova římského básníka Vergilia.

První komunikací v životě každého člověka je komunikace mezi vajíčkem a spermií jeho rodičů. Teprve pak se může narodit, žít, komunikovat, milovat.

Žijte a komunikujte.

Původní text nakonec nepřednesené přednášky pro mládež psán 13. prosince 1999, repase duben 2003

(První část přednášky Komunikace je život byla uveřejněna v minulém Šamanově doupěti.)


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku