Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 10.4.2003
Svátek má Darja




  Výběr z vydání
 >TÉMA: SARS se šíří.
 >ŽIVOT: Zásah záchranné služby viděný naživo
 >MÉDIA: Koncesionářské poplatky jsou dinosaurem minulosti
 >MÉDIA: Příběh téměř zpravodajský aneb Jak přijít k 10 miliardám
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jde o hodiny
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Scéna ze sámošky - pánbu nebyl doma
 >PSÍ PŘÍHODY: Krušné držení diety
 >ZE ZAHRANIČÍ: Politika dobrých úmyslů
 >UNIE: Odpovědnost při rozhodování o vstupu do EU
 >ROZHOVOR: Ida Kelarová - “Romové pořád čekají…”
 >NÁZOR: Deregulace nájmů také zpomalí bytovou výstavbu.
 >NÁZOR: Poctivost mediálních zdrojů
 >NÁZOR: Dva mediální obrazy irácké války
 >INTERNET: Počítačový virus
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  >>  Armáda  
 
10.4. ZE ZAHRANIČÍ: Politika dobrých úmyslů

Kniha nizozemského filosofa Hanse Achterhuise Politika dobrých úmyslů vyšla v roce 1999 po zásahu NATO v Jugoslávii. Zde Vám předkládám dvě kratičké ukázky, celou ukázku z této knihy (která by snad, co nejdříve měla vyjít) najdete na webu Ústavu státu a filosofie http://www.usaf.cz/ (kliknout musíte v levém sloupci na odbor filosofie, rozbalí se vám menu). Ukázka:

Politika dobrých úmyslů
Hans Achterhuis ... Když se zvedne mlha Hodnocení vítězství a porážky je silně závislé na časové perspektivě. To platí i pro ukončení intervence NATO. Je zcela nereálné označovat je už nyní nálepkou "vítězství". Zda se tato intervence v poněkud vzdálenější budoucnosti projeví jako pozitivní, to bude záležet na těžko postižitelném dalším vývoji. Prozatím však rozhodně v podstatě znemožnila vybudování multietnického Kosova. A jaký účinek bude mít v průběhu doby na sousední balkánské země, kde je ještě mnoho etnické různorodosti? Bude NATO pokládat za nutné dlouholeté prodlužování své zdejší přítomnosti ve funkci nárazníku mezi etnickými skupinami? To všechno jsou krajně nejisté faktory, takže hovory o nějakém vítězství jsou prozatím značně iluzorní. Po první světové válce se konec konců jako velké vítězství oslavovalo "Versailles". To, že se tam zrodil německý revanšismus a následující světová válka, pouze ukazuje, kolik bídy s sebou některá vítězství přinášejí. Jedna věc je však jasná dokonce už teď: intervence NATO vážně zhoršila konfliktní situaci, jež byla na Balkáně přítomna. Což přirozeně neznamená, že by diplomacie jako pokračování vojenské intervence nemohla vyjmout rozbušku ze sudu prachu. /…/ Milan Kundera uvádí ve svém eseji "Cesty v mlze" pěkný příklad toho, jak uplývající čas určuje utváření našeho úsudku. Člověk je podle Kundery kdosi kráčející v mlze. Když se však ohlédne, aby posoudil lidi nebo události z minulosti, žádnou mlhu už na své cestě nevidí: "Z jeho dneška, který byl pro ně dalekou budoucností, se mu jejich cesta zdá zcela jasná, viditelná po celé délce. Při zpětném pohledu vidí cestu, vidí lidi jdoucí kupředu, vidí jejich bloudění, ale mlhu už ne."

...

...Clinton tvrdil, že "zvolená strategie je perfektním prostředkem pro uskutečnění našich cílů". Jsme "zajedno v našich cílech" a můžeme jich dosáhnout "touto strategií". Už dříve jsem ukázal, že to rozhodně neplatí pro záměr - od počátku proklamovaný americkým prezidentem - pro leteckou válku. Utrpení kosovských Albánců se bombardováním nezmírnilo. Dokonce i největší příznivci zásahu NATO se shodli, že zvolený prostředek měl vzhledem k vytčenému cíli opačný výsledek. A s ostatními Clintonovými cíli - s uskutečněním multietnického soužití, s "respektováním práv menšin" a "dosažením blahobytu" - to prozatím také nevypadá moc dobře. Možná že tu šlo o jiný cíl, o důvěryhodnost aliance, jíž se mohlo dosáhnout jen prostřednictvím vojenské akce. Clinton to řekl těmito slovy: "Shodli jsme se na našich cílech a předsevzali jsme si, že z boje vyjdeme jako vítězové." To poslední se ukázalo důležitější než jednomyslnost ohledně cílů; ty během války a po ní zaznamenaly značný posun.
Hlavní slovo stále měly humanitární hodnoty: svoboda, lidská práva, umenšení utrpení. Jak důvěryhodné však zůstaly vzhledem k neustále eskalovanému nasazení prostředků? Už dost záhy po zahájení humanitární intervence, prý nenamířené proti srbskému lidu, horoval Thomas Friedman, autor sloupků v New York Times, pro totální válku. "V Bělehradu musí zhasnout světla: je třeba napadnout každou elektrárnu, vodárnu, most a továrnu se strategickým významem." Bombardování mělo Srby navrátit "zpět v čase", v případě potřeby zpět k proslulému roku 1389, k bitvě na Kosově poli. Takový tón válkychtivých řečí vedených také v médiích byl pro představitele NATO přirozeně nepřijatelný. V praxi se však Friedmanovy vize vydatně praktikovaly. Zdálo se, že prostředky jsou zacíleny pouze k vítězství. Bombardovaly se mosty bez strategické hodnoty a vzdálené válečnému dění, zasahovala se auta a osobní vlaky. Vždycky se přitom uváděl na omluvu magický termín "přidružené škody" (collateral damage). Jako malý, bohužel však nevyhnutelný vedlejší účinek nasazení vojenských prostředků proti vojenským cílům bývají pohříchu někdy zasaženi i občané a civilní cíle. V pozdějších zprávách (mezi jiným z pera Menno Steketee v NRC Handelsblad z 10. července 1999) však bylo nad slunce jasnější, že škody se působily záměrně. Piloti vyprávěli, že museli bombardovat mosty právě za dne, neboť se tím zvyšovala možnost civilních obětí. "Rozhodnutí, abychom bombardovali za dne, přišlo z vyšších míst," vyprávěl jeden pilot. Výslovně k tomu dodal, že tam také nesou veškerou odpovědnost za "collateral damage". Jeden z nositelů této odpovědnosti, Chirac, bezděčně potvrdil takové výpovědi prohlášením, že během poslední fáze vyjednávání budou ostřelovány "už jen vojenské a nikoli civilní cíle". Ze strany obětí se poměr mezi cílem a prostředky jevil dosti cynicky. "Viděli pouze totální protiklad mezi oběma", konstatovala Marjoleine de Vosová v ostrém výpadu, jímž fakticky zpochybnila celé schéma cíle a prostředků: "Cíl, o nějž se usiluje, humánní existence pro každého, je ve flagrantním protikladu k prostředkům. Neboť s těmi, kdo sedí bez vody, bez jídla a beze světla, ve smrtelném strachu uvězněni v něčem, co bylo kdysi jejich vlastní zemí, s těmi my, země NATO, vrhači bomb, zrovna humánně nezacházíme. Neukazujeme jim doopravdy, co to je civilizace, rovná práva, demokracie a všechny ty ostatní hezké věci, v jejichž jménu vyhazujeme do povětří vlaky, autobusy, školy, nemocnice, staré ženy, mladé ženy, otce, miminka, něčího nejmilejšího přítele, dům jeho dětství, něčí matku." (NRC Handelsblad, 7. června 1999) V takové obžalovací řeči ustupují vysoké cíle. Nakonec se zdálo, že skutečně nešlo o nic jiného než o přesilu a vítězství. Nuže, toho se skutečně dosáhlo. Ale co cíle?

...

Celou ukázku z této knihy (která by snad, co nejdříve měla vyjít) najdete na webu Ústavu státu a filosofie http://www.usaf.cz/ (kliknout musíte v levém sloupci na odbor filosofie, rozbalí se vám menu).


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku