Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 11.4.2003
Svátek má Izabela




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (15)
 >FEJETON: Spreje a sprejeři
 >ŽIVOT: Záchranná služba
 >POLITIKA: Demokracie bez demokratů
 >GLOSA: Žádný ti nemůže dát tolik, kolik Špidla může slíbit
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Těšení na Interkameru
 >PSÍ PŘÍHODY: Fantomatický pes
 >FILM: Rozhovor s Janem Hřebejkem
 >ZAMYŠLENÍ: Národní socializmus
 >NÁZOR: Svržení Saddáma Husajna a česká TV.
 >NÁZOR: O charakteru současné světové války
 >POSTŘEH: O revizorech
 >FEJETON: Zajímavé čteníííííííí!
 >INFO: Nový vir
 >TÉMA: SARS se šíří.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
11.4. ŽIVOT: Záchranná služba
Marek Uhlíř

U případu, který popsal Marian Kechlibar v Neviditelném psu 10. 4. (Článek ŽIVOT: Zásah záchranné služby viděný naživo, http://pes.internet.cz/index/2003/04/1049925600.html), zasahovala výjezdová skupina Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy poté, co operační středisko linky přijalo tísňový telefonát ve 21:19. Zdravotníci byli na místě ve 21:22, tedy ne za patnáct minut, jak udává autor. Intoxikovaný mladík však ošetření a převoz odmítl, navíc naše záchranáře verbálně napadl.

 

Zdravotnická záchranná služba není represivní složka státu, aby mohla (a chtěla) někoho k čemukoliv nutit, tím méně k převozu na nemocniční oddělení, kde by se o něj musela starat sestra, která má jiné starosti než se hádat s opilci intoxikovanými Ironem. Je možné, že mladík byl „napůl v bezvědomí“, ale svéprávnosti ho to nezbavuje, navíc když se na čerstvém vzduchu probral a utekl, což potvrzuje dokumentace případu.

 

Podezírat záchranáře, že je pro ně jednodušší člověka ponechat svému osudu je absurdní, už kvůli tomu, že takovýto výjezd platí záchranka ze své vlastní kapsy a není to laciná legrace.

 

Podotýkám, že ten den bohužel nebyl prvním takovým pacientem. Denně vyjíždíme k pacientům, kteří při intoxikaci (ať už alkoholem nebo jinými drogami) odmítají lékařskou péči, případně odcházejí ještě před příjezdem zdravotníků.

 

Uznávám, že tento případ vyvolává (a právem) celou řadu otázek, ale neviděl bych problém jednoznačně na straně Zdravotnické záchranné služby. Prosím, předejte mou e-mailovou adresu panu Kechlibarovi, rád si s ním o problematice pohovořím, případně ho k nám na záchranku pozvu – lidí, kteří mají snahu svým bližním pomoci, si vážím.

 

Marek Uhlíř, Zdravotnická záchranná služba hl.m. Prahy

 




Další články tohoto autora:
Marek Uhlíř

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku