Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 22.4.2003
Svátek má Evženie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Papež vidí mraky na obzoru
 >SPOLEČNOST: Příběhy české justice (Příběh sedmý)
 >ZAMYŠLENÍ: 15 otázek pro Sudetské Němce
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Poslední jízda
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Neveselé Velikonoce
 >PSÍ PŘÍHODY: Příhoda s veverkou
 >REAKCE: Zaorálkova právní negramotnost
 >KOMENTÁŘ: Studený čumák (5)
 >ARCHITEKTURA: Vzhůru k newyorským mrakodrapům!
 >HUDBA A ZVUK: Nahrávání je věda i umění, etika i estetika
 >EKONOMIKA: Nejistota akciových trhů přetrvává
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (6,7)
 >NÁZOR: "Co je Vám do toho?"
 >NÁZOR: Váleční zajatci
 >GLOSA: O pohodlí a svobodě

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
22.4. ŠAMANOVO DOUPĚ: Poslední jízda
Jan Kovanic

Nejkrásněji se v českých horách lyžuje v Krkonoších na Medvědíně ten týden před Velikonocemi. Přesvědčujeme se o tom se ženou už skoro čvrt století. Na Horní Mísečky jsme jezdili nejdřív s dcerkou, a později i se synkem. Jenže dětičky dospěly, takže někdy některé z nich přijede jen na velikonočně prodloužený víkend. Ale taky to má něco do sebe.

Je to pro nás už traďice. Celoročně očekávaný svátek. Zatímco se všichni těší na jaro, radují se z každého podběle a sasanky, my víme své: Zima ještě neskončila. Pokaždé se obáváme, že už nebudeme mít na čem lyžovat, ale jen jednou se stalo, že zbyla jen sněhová placka pod lesem - ale to snad děti ještě nechodily ani do školy. Pak ten les zmizel - avšak sníh zůstával. A teď na tom místě vyrůstá les nový. Dubnový sníh trvá. Pomáhají mu i sněhová děla. A navrch zase sněží - ačkoli jsou Velikonoce pohyblivý svátek. To se mi kluci v práci smáli, když jsem si půjčoval od kamaráda sněhové řetězy! Hm, končí duben, ale jsou Velikonoce, měl bych si konečně pořídit odhazovací lopatu. Ale když na velikonoční pondělí potřebuju vydolovat auto ze závěje, tak si půjčím pořádnou lopatici od vlekařů.

Jaro nastává, až když autem sesáňkujeme k Dolním Mísečkám. Kolem hotelu Skála a hotelu Praha míříme k Jilemnici. Připadám si přitom trochu jako v Zemanově filmu Cesta do pravěku: Každý kilometr cesty je jako další týden jara. A u školy ve Vítkovicích začínají ty pravé jarní svátky. Musíme opatrně, protože po silničce běhají ještě děti s pomlázkami. Na asfaltu se bělají odhozené skořápky vajíček, jak si někteří koledníci udělali svačinku hned po obdržení výslužky. Musíme jet opravdu pozorně - protože je už kolem poledne, tak za Jilemnicí kolem Košťálova se na silnici objevují zmotané postavy starších koledníků, kteří si nevykoledovali vajíčka, ale stopičku něčeho ostřejšího. Stopička ke stopičce a stopa postiženého se jeví silně klikatou. Takže vesnicemi až k Turnovu jedeme velmi opatrně.

Alespoň máme možnost ocenit jaro. Teď teprve začalo. Zatímco horský křišťálový potok Jizerka v údolí pod Mísečkami odnáší místy ještě led, v dálnějším údolí nese hnědá říčka Oleška do semilské Jizery červenou hlínu, kradenou z podkrkonošských polí. Pak projíždíme Českým rájem, na jižních závětrných svazích už někdy rozkvétají třešně. Slepičky pobíhají přes silnici, husičky se kolébají po zelené travičce, občas ze strání zasvítí stádečko voveček - Velikonoce jak z reklamního obrázku.

Je to taková naše traďice.

Před Velikonocemi je skutečně lyžování nejlepší. Sjezdovky jsou prázdné, a když myslím prázdné, tak myslím skutečně prázdné - pokud se rozježďuju na louce přímo na Horních Mísečkách, tak jsem tam skutečně sám! Dvě minuty nahoru na přibližováku, minutku dolů - a musím počkat, aby mne pustil turniket, který se ještě nevzpamatoval z mého odjezdu. Při sjíždění poznávám svou vlastní stopu - nikdo jiný ji neklade. Každý míří nahoru, na Medvědín. No, každý - pět lidí - pokud je pondělí, úterý a někdy i ve středu. To už začínají najíždět Němci a sjezdovky se zvolna naplňují. Dokonce se tvoří i náznaky front...

Sám je člověk na sjezdovce i když je hnusné počasí - prší a všechno se halí do mlhy a ke všemu ještě profukuje nepříjemný vítr. To ale nám, klukům z Liberce, nevadí. Ondyno jsem jel po vršku černé sjezdovky z Medvědína. Tam je poměrně široká louka stejnoměrně se svažující ke Špindlu - takový hodně skloněný Václavák. Povrch je jako vždy perfektně upraven, a když po něm nikdo nejezdí, ani ho nikdo nerozjezdí, ani žádné boule nevyrobí. Bylo vidět jen na pár metrů. Pomalu jsem si to šustil v neuvěřitelném klidu, spouštěl jsem se rovně, nějak to nejelo. Až jsem se přiblížil ke kraji sjezdovky, vyznačené tyčemi. A pak jsem pochopil, že si to nešustím pomalu, ale dost rychle. Připomněla mi to i setrvačnost ve zbržďujících obloučcích. Zastavil jsem a do zad se mi opřel prudký severák. Ten klid předtím byl zdánlivý - jel jsem rychlostí větru. Kolikrát si myslíme, v jaké jsme pohodě, a třeba nás unáší vítr zvnějšku patrných událostí, o kterých my sami nic nevíme.

A pak je člověk sám na sjezdovce taky večer, po tom, co skončí vleky a všichni lyžaři, snouborďáci a parašutisté odjedou za svými svařáky a grogy. On to není úplný večer, protože letní čas o hodinu lže. Takže jsou čtyři hodiny slunečního, den je takříkajíc v plné síle. Čeká mne poslední jízda. To se předtím, než se odrazím z hrany modré sjezdovky a zamířím k těm malým mísečským domečkům dole, to se kochám a uměle prodlužuji poslední okamžik před slastí sjezdu. A vůbec nejlepší ke kochání je chvíle před úplně poslední jízdou poslední den. Motory vleků už zmlkly, všechny ruchy odfiltruje sníh vůkol. Ticho až zvoní. Koukám se do kraje - a tam z Medvědína je skutečně Český ráj to na dohled. Vždy se už začínám těšit na další rok.

Těšení je život. Nikdy mi nepřipadlo, že by někdy mohlo jít o skutečně poslední jízdu. Zatím je člověk fit, ale jednou se stane, že na to už nebude mít. A bude mu plat prtný, že senioři mají na vleku slevu.

Tak se aspoň může dívat. Na mladé krásné obratné lyžaře, jak si drandí po sjezdovce. Ostatně - na Mísečkách jsem viděl lyžovat i paní s jednou nohou.

Psáno v Praze dne 12. dubna 2003

Viz i Šamanova doupata
z roku 2001: Předposlední jízda
z roku 2000: Poslední jízda na lyžích

Mísečky si můžete prohlédnout i s ostatními českými horami na www.holidayinfo.cz. Vypadá to, že letos se tu bude lyžovat i na květnové svátky. Ostatně jako skoro každý rok.


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku