V pátek jsem byl s Bartem u veterináře (aby se na něj kouknul kvůli tomu zvracení a pajdání - psal jsem v předešlých statích). Vrátili jsme se domů, Bart se hrnul z auta, šlápl mi na nohu, div mě neporazil, zkrátka, stalo se, že jsem z auta vyndal jen vodítko, ale ne košík. Odpoledne jsem jel do města, auto jsem nechal v garáži ve Village Cinemas u Anděla - i s košíkem. No a protože jsem zašel do vinárny na hrnek podmáslí a dopadlo to tak,jak to dopadává, když se jeden vypraví na podmáslí do vinárny, jel jsem domů autobusem a auto jsem nechal v té garáži.
Z čehož vyplynulo, že jsem šli s Bartem v sobotu ráno na ostro, bez košíku.
Bart capkal na vodítku, došli jsme až do opuštěných končin za humny hotelu Mövenpick, kde nikdy nikdo nechodí - hlavně ne vyplašené babky, které berou ňafíky do náručí, jakmile spatří před sebou psa většího než krabice od bot, a tam, jsem Barta vypustil, aby se trochu proběhl - bez vodítka.
A teď nastala ta chvíle, kdy z křoví vyběhne vlčák, napadne vás.
Mýlíte se.
Ze křoví nevyběhl vlčák. Ze křoví vyběhli tři vlčáci. Nikdy jsem - vyjma cvičiště - neviděl tři vlčáky s jedním pánem tady u nás na kopci Mrázovka a že tu chodím denně už 19 let. Tři vlčáci se museli objevit zrovna to ráno poté, co jsem zašel do vinárny na podmáslí atd.
Vrhli se vlčáci na Barta? Nikoli, Bart se vrhl na vlčáky se zřejmým úmyslem tři takto chutné a jedlé psy sežrat najednou. Jenže nevěděl, kterého si vzít jako předkrm, kterého jako hlavní chod a kterého jako zákusek, takže jsem ho stačil lapnout a připoutat. Vlčáci pak odcházeli a kroutili hlavami: no toto, co tohle mělo bejt?

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku