Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 14.4.2003
Svátek má Vincenc




  Výběr z vydání
 >LIDÉ: Osamělý bojovník František Kriegl
 >BELMONDO: Sedmdesátiletý "sympatický darebák"
 >ZAJÍMAVOST: Iluze či vize?
 >SOUTĚŽ: Jak jsme putovali do Evropy…
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Cesta na sever
 >PSÍ PŘÍHODY: To se může stát hlavně v sobotu
 >NÁZOR: Volání z druhého břehu
 >ZAMYŠLENÍ: Je ministr Šimonovský hrdina nebo podvodník?
 >POLITIKA: Evropská unie a válka v Iráku
 >GLOSA: V pátek třináctého
 >SVĚT: Mešitu u každé posluchárny?
 >REAKCE: Píseň noci 29. října
 >POLITIKA: Nová politická nabídka
 >GLOSA: Zachrání nás před tabákem a alkoholem?
 >PODVOD: Další konkurz - Zbrojovka Brno

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
14.4. POLITIKA: Evropská unie a válka v Iráku
David Šeich

V IRÁKU VÍTĚZÍ NEJEN SPOJENÉ STÁTY, ALE TAKÉ NÁRODNÍ ZÁJMY

Okolnosti doprovázející vojenskou operaci proti iráckému režimu ukazují mnoho vrstev tohoto problému. Irácký konflikt především v plné nahotě předvádí, že ve skutečnosti neexistuje nic jako Společná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie (dále jen SZBP EU). Je také zřejmé, že státy Evropské unie byly ochotny se zavázat ke SZBP EU ve formě preambulí unijních dokumentů. Když však přišlo na "lámání chleba", SZBP EU se zhroutila jako domeček z karet. Ukázalo se, že státy Evropské unie nebyly ochotny položit své národní zájmy na oltář Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Státy Evropské unie neodhodily své národní zájmy jako nepotřebné břímě, ale velmi tvrdě je zohlednily ve svém rozhodování. Francie dala přednost svému antagonismu vůči Spojeným státům, Velká Británie zase zohlednila své tradiční transatlantické vazby před transevropskými vazbami. O tom, že své národní zájmy důsledně sledují také Spojené státy, snad nemůže být pochyb. A nezastírejme si, že halasně deklarovaná podpora Spojeným státům některými středoevropskými a východoevropskými státy (Slovenska, Rumunska či Bulharska) nebyla motivována sledováním jejich prioritního národního zájmu - tedy vstupu do NATO.

Evropské státy však nezohlednily jen své dlouhodobé zahraničně-politické zájmy před zájmy evropskými, ale upřednostnily dokonce své momentální domácí politické zájmy. Domácí politická nálada zásadně ovlivnila postoje jednoho z největších evropských hráčů - Německa. Německo se ve svém postoji zcela podřídilo domácímu veřejnému mínění a aktuálním hospodářským problémům. Německo nebylo proti válce v Iráku kvůli zastávání zájmů Evropské unie, ale kvůli zájmům své domácí politické reprezentace. Není na tom nic nečestného, jen je třeba si to přiznat.

A nyní se pokusme s těchto tezí vyvodit nějaký závěr. Především se nepodařilo nalézt společný evropský zájem v otázce irácké operace, nebyla tedy realizována Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU. Státy se v krizové situaci přiklonily k zastávání svých vlastních národních zájmů a Evropskou unii hodily přes palubu. Z toho plyne, že tolik deklarovaná evropská solidarita a společné postoje nedokázaly v praxi překročit hranici proklamací. Nepodařilo se nalézt společný "evropský" zájem členů Evropské unie, ještě markantnější rozdíl se projevil v postojích asociovaných států, které o členství v EU usilují. Neexistuje tady nic jako "evropský národní zájem". A to prostě proto, že Evropa není národ, ani Evropská unie není národ, ale spojenectví různých státu se svými jazykovými a kulturními danostmi. Proto je pokus o budování SZBP EU spíše zbožným přáním než realitou prověřenou praxí. Jakékoli další snahy o federalizaci Evropské unie a pokusy o většinové hlasování v zásadních zahraničních a bezpečnostních otázkách (tedy s možností přehlasovat některý stát), by neměly pokračovat. Jaká je totiž záruka, že přehlasovaný stát se přizpůsobí společnému stanovisku Evropské unie a bude je ctít, zvláště, bude-li toto stanovisko směřovat proti jeho národním zájmům. Nebude spíše, bez ohledu na společné stanovisko EU, deklarovat a prosazovat postoj svého státu. Jakou jistotu máme, že státy se SZBP EU podrobí. Takovou jistotu nemáme, a proto je násilné se o společná stanoviska Evropské unie snažit. Spíše bychom měli jít cestou hledání přirozených společných stanovisek států Evropské unie, diplomatického jednání a maximální shody Evropy.

Mgr. David Šeich, místopředseda Zahraničního výboru PSP ČR za ODS


Další články tohoto autora:
David Šeich

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku