Bendžo je roztomilý pejsek, odrostlejší štěně. Skáče na báječně odpružených tlapkách a pojem štěstí slučuje s pojmem "rychlý běh". Je to pejsek, nikoli fena. Bart se k němu chová tolerantně, snad dokonce vlídně - ještě v něm nevidí konkurenci. Kdo ví, jak to bude za rok, za dva, zatím je to vztah pozitivní, třebaže nikoli symetrický. Z Bendžovy strany je plný nadšení, z Bartovy strany je spíš korektní.

Oba se potkávají často, jistě několikrát týdně při ranních procházkách.
Dnes jsme s Bartem vyrazili časně -a Bendža s jeho paní potkali v půli cesty. Barta jsem připnul na vodítko - blížil se pán s jedlým psem. Cizí pes vrčel, Bart vrčel, jakmile se vzdálenost zkrátila, vrčení přešlo v hulákání a zubatění a vzpínání na zadních, vcelku obvyklá scénka, odehraná bezpočtukrát. S malou výhradou: Bendžo byl nadšený, pochopil, že jde o náznak boje - a sám se vrhnul do zápasu, na straně našeho Barta, a do Bartova protivníka se pustil! Slovně, dodejme ještě, hláskem vysokým, ovšem jeho postoj byl jednoznačný, nevyhýbavý, upřímný.

Škoda, že o tom Bart neví, škoda, že nepostřehl tuhle alianční podporu. Třeba by to ocenil později, až Bendžo dospěje, přestane být chlapečkem a Bart usoudí, že zabírá na slunci příliš velké místo.
No, darmo skuhrat. Ostatně, tyhle psí aliance nemají dlouhého trvání. V tom jsou podobné aliancím lidským.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku