Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 23.4.2003
Svátek má Vojtěch




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Je to těžký
 >ZAMYŠLENÍ: Proč chtít do Unie?
 >O CHYTRÝCH LIDECH: Protiklady potomka antiky (2)
 >MROŽOVINY: Štít svůj čistý!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Bezvýchodná situace
 >PSÍ PŘÍHODY: Druhý košík během jednoho měsíce v čudu!
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (8)
 >SCI-FI: co nového v literatuře i filmu?
 >POVÁLEČNÁ REKONSTRUKCE IRÁKU: Kdo, jak, proč?
 >FEJETON: Revoluce v digitální fotografii
 >EKONOMIKA: Inflace jako by přestala existovat
 >NÁZOR: Krátká koláž o našem vstupu do EU.
 >NÁZOR: OSN obchodující s ropou
 >NÁZOR: Mobilita?
 >NÁZOR: Regulování nájemného je tyranie a vydírání

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
23.4. POVÁLEČNÁ REKONSTRUKCE IRÁKU: Kdo, jak, proč?
Jan Vidím

V Iráku se zatím stále ještě střílí, ovšem zdá se, že válka proti Saddámu Husajnovi je prakticky u konce. Odpor iráckých ozbrojených sil jako celku se zhroutil, do budoucna lze počítat snad jen s občasnými útoky skupinek fanatiků, kteří si svou existenci v post-Saddámovském Iráku neumějí představit. Jak lze tedy válku hodnotit dnes, po jejím faktickém ukončení? Zahynulo v ní podle posledních údajů více než 150 spojeneckých vojáků a podle údajů samotných iráckých úřadů ze 3. dubna necelých 1300 civilistů (údaje o zabitých iráckých vojácích nejsou k dispozici, ale pravděpodobně jdou do tisíců). Každého zmařeného lidského života je samozřejmě obrovská škoda, nicméně vzhledem k rozsahu operace lze říci, že počet obětí byl minimální; technologická převaha USA a jejich spojenců se zjevně projevila i v tomto ohledu.

Ozbrojené operace v Iráku sice - snad - pomalu utichají, ovšem souběžně s tím se začíná rozbíhat další konflikt: o správu Iráku do doby, než se vlády chopí sami jeho obyvatelé. Zejména evropské země (a samozřejmě Rusko) se vyjadřují v tom smyslu, že dočasnou správu Iráku má převzít OSN, která má prý s touto činností dostatečné zkušenosti (těžko soudit, ovšem výsledky ze správy OSN např. na Balkáně jsou pozitivní spíše jen na papíře).

Příslušníci koalice, která válku vybojovala, tedy především USA a Británie (do bojů dále zasáhla Austrálie a Polsko), jsou ovšem přesvědčeni, a já spolu s nimi, že dočasnou správu Iráku by měli převzít právě oni. Důvodů je hned několik. Za prvé, dočasná správa musí být nutně podpořena věrohodnou vojenskou silou, kterou v Iráku disponují právě Spojenci. Za druhé, úkolem spojeneckých vojáků v Iráku není jen stabilizovat situaci, ale také nalézt, zdokumentovat a následně zlikvidovat zbraně hromadného ničení. A konečně za třetí, americký minstr zahraničí Colin Powell v rozhovoru pro BBC zcela správně připomněl, že to byly právě USA a jejich spojenci, kdo pro osvobození Iráku obětoval nejen značné finanční prostředky ze svých rozpočtů, ale především životy svých vojáků. Britský premiér Tony Blair se vyjádřil v podobném smyslu: tím, že na sebe vzali spojenci odpovědnost za životy Iráčanů, kteří v bojích padli, padá na ně automaticky i odpovědnost za další osud země. Není naprosto žádný důvod se domnívat, že by správa OSN byla efektivnější než správa koalice Spojenců. Navíc prezident Bush s premiérem Blairem představili jasný plán postupného předání moci do rukou samotných Iráčanů. V první fázi má zajistit správu Iráku, tedy především bezpečnost a dodávky humanitární pomoci, vlastní koalice Spojenců a jejich Úřad pro rekonstrukci a humanitární pomoc (Office for Reconstruction and Humanitarian Aid - ORHA). Ve druhé fázi bude vytvořena prozatímní irácká vláda, reprezentující co nejširší spektrum názorů a náboženských a etnických skupin. Konečnou fází bude ustavení reprezentativní irácké vlády na základě nové ústavy. Američtí a britští představitelé navíc zdůrazňují, že první fáze má trvat jen po dobu nezbytně nutnou.
OSN samozřejmě nemá být z procesu obnovy Iráku vyloučena. Naopak, představitelé vítězné koalice neustále zdůrazňují, že mají Spojené národy hrát při rekonstrukci Iráku podstatnou úlohu, zejména při zajištění organizaci humanitární pomoci a či výběru vhodných kandidátů do prozatímní vlády. Nechtějí ovšem, aby OSN převzala v zemi kontrolu, a to jak proto, že by to celý proces podstatně zkomplikovalo, tak z toho důvodu, že to byla právě OSN, která se svou váhavostí před zahájením konfliktu de facto zřekla odpovědnosti za osud této země.
Námitky Francie, Ruska a Německa proti tomuto scénáři jsou pochopitelné: nejde přeci o idealistickou obhajobu role světové organizace, jako spíše o ryze materiální pohnutky zemí, které do Husajnova Iráku čile investovaly. Nyní, když jsou ve skutečnosti všichni spokojeni, že Husajnova krutovláda skončila, by se tyto země rády přihlásily o ‚plody vítězství', které ovšem odmítly vybojovat. Jsem přesvědčen, že odpovědnost za osud Iráku leží především v rukou zemí, které tuto zemi osvobodily od jednoho z nejodpornějších režimů, jaké dějiny poznaly. Jen mě mrzí, že Česká republika nenalezla dostatek politické odvahy a hlavně prozíravosti, aby se k těmto státům jasně a nedvojznačně připojila.

Jan Vidím
předseda sněmovního výboru
pro obranu a bezpečnost


Další články tohoto autora:
Jan Vidím

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku