V obchodním domě Carrefour v Praze na Smíchově u Anděla, domácími lidmi zvaném Cafour, jsem zapadl do hračkářství. Potřebuju koupit specifický druh panenky, takovou tu starosvětskou, s kloboučkem, a jednou jsem ji tu zahlédl za rozumnou cenu (normálně stojí skoro tisícovku a to se mi nechce dávat) - panenku potřebuju jako předlohu k focení při testech fotoaparátů pro můj foto-web Digineff. Panenku neměli, odcházel jsem a najednou - nějaká mladá žena volala: "Péťo! Péťo!"

Žena byla už u východu. zadu v obchodě - je to dost velký, členitý prostor - s mi zdálo, že něco slyším. Šel jsem se tam podívat a našel jsem maličkého chlapečka, sotva tříletého.
"Paní!" volal jsem k východu, ale maminka už byla pryč. Běžel jsem tedy ven. Ženu jsem nikde neviděl. Vrátil jsem se k chlapečkovi.
"Jmenuješ se Péťa?" ptal jsem se ho.
Nevlídně na mě pohlédl. Zmocnil se kočárku, který tu byl vystaven a zamířil k východu. Šel jsem s ním. Čekal jsem, že se ta žena vrátí. Chlapeček s kočárkem projel rámem a bezpečnostní zařízení začalo protestovat.
"Kasa je tady!" volala na mne slečna prodavačka.
"To je Péťa," vysvětlil jsem.
"Za Péťu se taky musí platit."
"To není můj Péťa."
Podezíravý pohled. Já nakonec skončím na policii a budou mě šacovat, jestli nemám v kapse pytlík karamel!
Všechno dobře dopadlo. Chlapečka se ujala prodavačka, kočárek vrátila na místo, vzala ho za ruku a šla hledat maminku, ženu, jak odhaduji, myšlení poněkud chaotického - kde jinde hledat zmizelého kluka, než v hračkářství? Kluk nebrečel. Prodavačka byla pohledná. Třeba se v něm probudila duše z minulého života, duše pořádného chlapáka a proutníka, a byl rád, že si vykračuje po Cafouru vedle cool roštěnky.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku