Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 25.4.2003
Svátek má Marek




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Jak přežít máj
 >FEJETON: Nevážné zamyšlení o jménech
 >INFO: Válka kuřáků s nekuřáky se nekoná.
 >POLITIKA: Jak s korupcí?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Děti a alkohol
 >PSÍ PŘÍHODY: Vylekaná paní od plynu
 >NÁZOR: Klady a zápory nového Hradu, hlavně úředníků.
 >ŽIVOT: Psové a jiné animálie (9)
 >OHLAS: Veřejnoprávní televize v EU
 >FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Od Louvru k Notre-Dame - itinerář
 >PENÍZE: Union banka - konkurs, nebo vyrovnání?
 >TÉMA: Jaderná energetika ve stínu Černobylu
 >CESTY: Začíná čas letních výletů a dovolených
 >NÁZOR: Fata morgána Společné zahraniční a bezpečnostní politiky
 >FRANCOUZSKÉ POHLEDY: Od Louvru k Notre-Dame

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
25.4. TÉMA: Jaderná energetika ve stínu Černobylu
Jiří Erben

26. duben 1986 - datum nejtěžší havárie v historii jaderné energetiky: exploze v reaktoru čtvrtého bloku ukrajinské jaderné elektrárny Černobyl. Datum, které se vrylo do paměti celému světu. Co se vlastně stalo? Při hazardním pokusu s chlazením reaktoru se nahromadila a následně vybuchla pára, mnohadenní požár grafitu vynesl do ovzduší kolem 50 tun radioaktivního materiálu a vzdušné proudění jej rozneslo po Evropě. Informační blokáda ze strany sovětských činitelů a obecně chabé znalosti fyziky v mnoha lidech logicky zasely semeno nedůvěry vůči jaderné energii, jehož plody sklízíme v podobě rakouské protitemelínské hysterie. Černobyl považují ekologisté (nikoliv skuteční ekologové!) za důkaz, že celá jaderná energetika je nespolehlivá, nebezpečná, přežitá, neekologická a jaderné elektrárny je potřeba odstavit, zavřít, zbourat. Pokud na tento problém podíváme střízlivým pohledem a bez emocí, už věci tak jednoznačné nejsou.
Nespolehlivost černobylské elektrárny je věc diskutabilní. Je však nezvratně prokázaným faktem, že havárii zavinila v prvé řadě obsluha elektrárny, nikoliv technologie - všechny zabezpečovací systémy totiž signalizovaly blížící se krizi a několikrát by ji odvrátily, kdyby... kdyby však operátoři všechny bezpečnostní okruhy postupně neodpojili! Reaktor se do poslední chvíle bránil přivedení do nestabilního stavu. Důkazem je, že jeden z operátorů musel kleštěmi přeštípnout kabel jednoho nevypnutelného okruhu - jinak by se reakce spolehlivě a bezpečně zastavila.
Nebezpečnost jaderné energetiky je také sporná. České elektrárny Dukovany a Temelín mají tzv. tlakovodní reaktory PWR/VVER, u nichž se k tzv. moderování používá voda - a ta je, jak známo, narozdíl od grafitu v černobylském varném reaktoru BWR/RBMK nehořlavá. I kdyby obsluha šla na pivo a teroristé zničili všechno ovládání, nemohli by obejít fyzikální zákony: neovládaný tlakovodní reaktor se totiž (narozdíl od varného) odstaví bezpečně sám, stejně jako auto jedoucí do kopce. A takových reaktorů pracuje na světě tiše a spolehlivě asi 320 (koneckonců i černobylský typ reaktoru dodnes bezproblémově slouží na řadě míst). Nelze však popřít, že na celém světě za padesát let provozu jaderných elektráren najdeme řádově stovky lidských obětí včetně Černobylu (viz zprávy UNSCEAR). Ale vychvalované hydroelektrárny mj. v důsledku havárií svých hrází, považovaných za nejbezpečnější stavby vůbec, zahubily lidí desetitisíce, uhelná energetika dokonce statisíce až miliony. I s tím, že se jaderná energetika přežila, lze úspěšně polemizovat. Japonsko elektrárny nikdy stavět nepřestalo. Desítky nových elektráren se staví v bouřlivě se rozvíjející Asii. Evropa a Amerika své elektrárny neustále modernizují a všichni připravují novou generaci tzv. podkritických reaktorů, které budou využívat vyhořelé palivo současných elektráren. Ostatně na tom se nemalou měrou podílejí i české instituce - ÚJV Řež, VUT Brno, Škoda Plzeň a mnohé další.
Neekologičnost jaderných elektráren? Samotný provoz elektrárny má na okolí vliv zanedbatelný. Důsledky těžby uranu pro palivové články jsou sice nemalé, přesto však směšné třeba v porovnání s důsledky těžby uhlí. Doporučuji prohlídku Dolní Rožínky nebo Mydlovar a poté Podkrušnohoří, a dýchat zhluboka... A množství "jaderného odpadu" také příliš neznepokojuje: všech pět set jaderných elektráren světa ho dohromady vyprodukuje cca 1000 kubíků ročně. Kdo ale ví, kolik se za stejnou dobu vysype miliard tun radioaktivního popílku (v každém uhlí je totiž trocha uranu) z uhelných elektráren? Při porovnání množství vyrobené energie vůči množství vzniklého odpadu jádro vyhrává na celé čáře, fakta jsou nezvratná.
Jaký zdroj energie tedy používat, abychom naši modrou planetu postupně nezničili? Uhlí, ropa a zemní plyn brzy dojdou, navíc při spalování uvolňují toxické exhalace a kvanta kysličníku uhličitého. Vodní energie má nejen u nás svůj potenciál téměř vyčerpaný, solární a větrné elektrárny vzhledem k malým výkonům budou vždy plnit jen okrajovou úlohu, biomasa také není všespasitelná. A takový kloubový trolejbus pro 170 osob potřebuje příkon 200 kW, rychlíková lokomotiva až 3 MW a středně velké továrny řádově desítky megawattů...
Potřeba energie ve světě roste a ještě poroste. Dvě miliardy lidí ve vyspělém světě chtějí svítit, telefonovat, mít doma pračku, ledničku a televizor. Totéž budou chtít brzy ještě další čtyři a půl miliardy lidí ve světě rozvojovém. Využijeme tedy toho, že tu máme relativně čistou a bezpečnou jadernou technologii, s detailně prozkoumanými vlivy, a umíme ji snadno ovládat a kontrolovat? Rozhodnutí je na nás a času moc nezbývá.


Další články tohoto autora:
Jiří Erben

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku