Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 28.4.2003
Svátek má Vlastislav




  Výběr z vydání
 >DOPRAVA: Stupidita, nebo gaunerství?
 >DOPRAVA: Kámen úrazu
 >O CHYTRÝCH LIDECH: Protiklady potomka antiky (3)
 >ŽIVOT: Ženská je jen ženská, ale cigáro….
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Privilegovaná motorka
 >PSÍ PŘÍHODY: Hovawart na skřipci
 >ZAMYŠLENÍ: 40 miliard ročně!
 >PRÁVO: Ústavní soud není hračka
 >LIDÉ: Vzrušení, neboli excitiment
 >ZAMYŠLENÍ: Pojmenování potomstva
 >ÚVAHA: Chvála obezity
 >PENIZE: Není poradce jako poradce
 >SPORT: Dopis pro Jágra
 >POSTŘEH: O pannách
 >SPOLEČNOST: Vzkaz od Pánaboha na přechodu v Mikulově

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
28.4. ÚVAHA: Chvála obezity
Stanislav Reiniš

Apoštolové správné diety a správné tělesné váhy nám denně hrozí všemožnými tresty, tvrdí, že nemáme být obézní, že se máme pohybovat zrychleně a cílevědomě, že máme omezovat množství toho, co jíme. Na potkanech zjistili, že hubení déle přežijí a že tlustým hrozí skleroza, infarkt, mozkové krvácení, rakovina a vlk v nemytých záhybech těla. Přes toto nabádání je tlustých čím dál tím víc. Valí se po obchodních střediscích a supermarketech, vozí si plné kabely lahůdek a nápojů, smetany a šlehačky, dortů a koblih, až se srdce směje a sliny sbíhají.
Dívám se občas druhým lidem do nákupních košíků. Považuji to za nepříliš slušnou, ale celkem neškodnou zábavu. Podle nákupu poznáš člověka. Řekni mi, co kupuješ, a já ti řeknu, kdo jsi. Matky malých dětí vozí náklady všelijakých cereálů, mléka, cukrlat a jogurtů. Později, když jsou děti větší, přibudou lupínky nejrůznějších balení a kokakoly. Na druhé straně lituji staré mládence, kteří si vozí náklady hotdogů a k nim náležejících žemlí. Svobodné starší dámy si nosí bedny tuňáka v plechovce, toustového chleba a krmení pro psa nebo kočku. Mladé dívky si nakládají do košíku zeleninu a hotové saláty.
Lidé se dnes dožívají vyššího věku než kdykoliv předtím. Je to proto, že mají víc zábavy a volna, jedí, nač mají chuť a kolik chtějí. Na slepé střevo nebo na bolavý zub se už neumírá. Navíc je konec dvacátého století a začátek jednadvacátého věkem knížek o dietách a zázračných přípravcích, věkem diskusí o správné výživě a věkem znalců zaručených diet. Tisknou a prodávají se nové a nové příručky, jak být věčně ohebný, jak nemít pneumatiku kolem pasu, jak mít svaly na správném místě. A přesto jsou lidé všech věkových kategorií, všech socioekonomických pozadí, všech stupňů vzdělání, všech ras a příjmových skupin tlustí. V některých zemích se hladoví, ale hladových podle statistik ve světě ubývá. O to víc rostou počty tlouštíků, a to nejen ve vyspělých zemích. Co s tím udělat? Lidem se v průměru vede líp, prosperita je vidět na větších autech, bytech a oblečení, a hlavně na jídle, na tom, kolik lidí chodí do restaurací a do McDonalda. Doma sedí u počítačů a u televizí, pohyb se stává vzácností. To je jedna stránka věci. Druhá stránka věci je to, že například v jedné extrémní zemi, v USA, farmáři vyrobí tolik potravin, že na občana tam vyjde 3800 kilokalorií. Podle učebnic by dospělému člověku mělo stačit dva tisíce kilokalorií denně. V jiných zemích je to podobné.
Tuto hromadu jídla je občan nucen spotřebovat. Nikdo jej nenutí, ale v televizi, v rozhlase, v novinách mu denně masírují mozek desítky inserátů a nabídek. Kdyby občan nespotřebovával, zle by se národu vedlo. Průměrný člověk se kouká na televizi, kde tančí dívky štíhlé a pohledné, ale pak se objeví reklama, člověk těžce od televize vstane a v lednici najde něco křupavého, praskavého, sladkého nebo smaženého, něco, čemu neodolá a co mu právě před chvilkou televize nabídla. I zhltne to.
Profesorka Marion Nestle, přednostka katedry výživy a potravin na New York University, autorka několika knih, svým jménem předurčená k svému povolání jako dříve býval předurčen k svému povolání krejčí Jehlička, spočítala, že kdyby lidé opravdu jedli jen to, co potřebují, kdyby nechodili do rychlého občerstvení, kdyby tam porce hranolků nebyla tak obrovská, kdyby tam neprodávali kotle a kbelíky kokakoly, zle by to narušilo hospodářství. Farmáři by hořekovali, výrobci upravených potravin by hořekovali, televize by měla málo inzerátů, vymizela by výroba různých diet, postihlo by to prodejny potravin a restaurace. Hrubý národní produkt by šel dolů a bylo by zle. Celé hospodářství by se muselo přestavět. Politici by nemohli vládnout, spousta podniků by zkrachovala, nezaměstnanost by stoupla a proroci zmaru by byli na koni. Snad je toto příčina, proč se stát příliš nestará o to, aby občané zachovávali míru v jídle.
Proto buďme uvědomělí, jezme, až budeme baňatí. Jen lidé bez sociálního cítění neplní svoji povinnost a jedí málo.
Stanislav Reiniš Stanislav. Reinis@lf3.cuni.cz


Další články tohoto autora:
Stanislav Reiniš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku