Na motorce je mizerné topení, strašně tam fouká a když prší, nikde nejsou žádné stírače. Zato lidé jsou na vás - někdy - hodní. Jako tuhle sobotu.Chtěl jsem dát Sůzu (motorka suzuki) na placené parkoviště. Přijel jsem ke vchodu, tam dva hlídači. Zastavil jsem.
"Dejte si to tamhle za boudu," pokynul mi jeden z nich. Bouda, to je domeček, ve kterém hlídači přebývají a vaří si v něm kafe. Zajel jsme tedy k boudě a připoutal Sůzu řetězem za přední kolo k slupku plotu. Hlídač mi pak řekl:
"A to se s tou přilbou chcete tahat? Já vám ji dám do boudy!"
Do třetice hodností - jenom mávl rukou, když jsem pak po dvou hodinách odjížděl.
Třeba jednou budu vzpomínat, jak byli na nás lidi hodní. třeba přestanou být hodní. Ale kdo by si tím lámal hlavu, kdo by si dělal starosti do foroty, jak říkala moje maminka?
Jen to je mi divné, že mi vykal. V motoristické minulosti mám jednu epizodu, kdy na mne lidé byli hodní. Před lety, když jsme stavěli dům, jsem koupil náklaďáček, napůl dodávku, jmenovalo se to Žuk, bylo to polské výroby a byl to vyřazený kus od podniku Ovoce - zelenina. Tenhle Žuk vypadal velmi autenticky jako zelinářská dodávka. A silniční personál se mnou zacházel jako s chlapíkem, který rozváží po světě karfiól a mrkev. Tehdy ještě nebylo zvykem, že si lidi lili do nádrže benzín sami - to jsme mohli jen my, chlapci od karfiólu. A samozřejmě nám (tedy mně) pumpaři tykali.
"A volej nechceš?" ptal se pumpař například.
Ne, volej jsem zas tak moc nepotřeboval, spíš brzdovou kapalinu, protože mi ronil hlavní brzdový válec. Ale o tom až někdy jindy. Mimochodem, brzdy na Sůze mi neroní. Ty jsou naprosto v pořádku, chvála bohu.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku